pitam komentáře u knih

Moc příjemné počtení. Splněný sen velké většiny geeků, nebo tedy přinejmenším těch, jež byli odkojení osmdesátkovou popkulturou a mají, tak jako já, nakoukané všechny sci-fi snímky, o kterých se v knize autor zmiňuje. To samé by se dalo říci i o hudebním vkusu hlavního hrdiny. Opět, stejně jako v případě předchozí knihy „Ready player one“, autor velmi silně cílí na specifickou skupinu lidí, kterým všechny ty vědecko-fantastické vychytávky ala StarTrek apod. jsou sympatické či jinak blízké. Netuším, nakolik jsou ale knihy úspěšné i u „těch ostatních“ (kterých je, obávám se, většina). Ale je mi to jedno – mně se líbí a Ernestu Clineovi patří ode mě velký dík. Ale abych jen nechválil, oproti zmíněné autorově skvělé prvotině, má „Armada“ v mých očích pár nedostatků. Předně, „Ready player one“ byl veskrze originálním počinem, který mě zcela uchvátil (ač jsem nikdy nebyl nějakým velkým fanouškem počítačových her, spíše jen toho sci-fi a obecně pop-kultury 80. a 90. let). Ale celá ta myšlenka byla v podstatě nová, neokoukaná. Oproti tomu, „Armada“ je zcela nepokrytě (a zištně) inspirována mnoha filmy a knihami, které znám. To by nebyl ani tak velký problém, protože tyhle díla máme přeci velmi rádi, že? Ostatně i autor sám přiznává a v podstatě celou knihou vzdává hold všem dílům, ve kterých našel svou inspiraci, ale prostě už to není tak originální, jako byl „Ready player one“. Nejvíc mi při čtení vyvstávala paralela s geniální „Enderovou hrou“ a pak také s filmem „Poslední hvězdný bojovník“ (a ten nepatří zrovna do mého TOP výběru). Zkrátka jsem v knize postrádal nějaké momenty překvapení. Všechno už tu bylo. Včetně dramatické stránky knihy, jež se zaměřuje na rodinu hlavního hrdiny (zejména jeho otce). Místy je děj až příliš naivní, mnohdy záměrně, to vím, ale i tak mi to trochu kazilo celkový dojem. Řekl bych, že i na sci-fi to bylo až moc neuvěřitelné (hlavně, jak vše probíhalo celou dobu velmi hladce až do zdárného a poměrně rychlého konce). A to je právě problém. Ten rychlý konec. Jakoby autorovi najednou došly nápady, tak to ukončil, jak nejrychleji mohl. A opět dost naivně a neoriginálně, nutno dodat. Nicméně pořád kniha stojí za přečtení, zvlášť pokud patříte do výše zmíněné skupiny, jako já. Sci-fi forever! :-)

21.04.2017

Sběratel je v podstatě jedním velkým kontrastem dvou naprosto odlišných charakterů a pohledů na svět... Jedná se o skvěle vystavěnou dvojitou příběhovou linii, kdy vidíme události z pohledu únosce, tedy dalo by se říci "toho zlého" a rovněž očima unesené dívky - oběti. Fowles dokázal dokonale vykreslit jednotlivé myšlenkové pochody obou hlavních postav natolik realisticky, až má člověk pocit, že sleduje popis skutečných událostí. Kniha mě do sebe vtáhla a nemohl jsem se od ní odtrhnout až do samotného konce, který ve mně zanechal mrazivý pocit zděšení. Vřele všem doporučuji přečíst...

5 13.09.2013