Naias komentáře u knih

To blaho, keď som túto knihu našla pod stromčekom! Čoskoro sa kvôli opakovanému čítaniu stal z knihy šalát, ale bol to milovaný šalát.

9 13.09.2014

Straka a slávik

Kradla straka... Bezočivo,
hodná svojho mena.
Kradne, berie, ani sa len
pritom nečervená!
„Či ty nemáš kúska hanby?!“
slávik sa jej pýta.
„Akoby nie?!“ riekne straka.
„Počkaj, až ma chytia!“

Nie o Oliverovi Twistovi, ale o Lemmym Cautionovi by sa malo spievať: Takový muž na zemi už není, jenom v knihách nebo v dívčím snění...

Dosť ma zaujalo, ako sa Gusev ihneď po prílete na Mars dal plniť si vrecká zlatom, či už to bol šperk nájdený na kostre Marťana, alebo veci zo zlata vymieňané so žijúcimi domorodcami napríklad za pozostatok ceruzky. A keď vyslovil obavu, aby tamojší vojaci, strážiaci ich raketu, im ju nevykradli, začali sa mi v mysli vynárať asociácie, ktoré sa mi nepodarilo zahnať...

Robertove průšvihy za socializmu boli síce zábavné (Zdena Frýbová sa zmienila o svojom známom architektovi, ktorý emigroval a po rokoch reemigroval, takže predpokladám, že neboli úplne vymyslené – hoci dúfam, že príhoda s lietadlom áno), ale ten zvyšok už mi šiel na nervy. Stále tie isté šablónovité postavy, stále tie isté názory, tie isté nevychované psy, tie isté subgeniálne deti. Nie som veriaca, ale vadí mi, že každý veriaci je nutne slaboch, ak nie rovno fanatik. Demarkačná línia medzi postojmi autorky a zvyšku sveta je veľmi dobre viditeľná. A koniec ma dorazil. Jednak prehnaná fraška, jednak vonkoncom nevierohodná. Musela som pritom myslieť na klasické menej je viac. Jediné plus vidím v tom, že sa konečne objavila sebavedomá, inteligentná, príťažlivá žena, ktorá nevykonáva domáce práce s nadšením. Keby tam nebol opis prvomájového sprievodu, na ktorom som sa naozaj pobavila, pretože kedysi som ich sama absolvovala, dala by som o hviezdičku menej.

2 20.07.2014

„Vážené Alšovo knihkupectví, chtěla bych knížku, nevím, kdo ji napsal a jak se jmenuje, ale je to prý moc čtivý a je tam od půlky o zklamané lásce, ale sousedka, co mi to říkala, neví, jak to dopadne, protože si ji nečekaně vzal švagr...“

- Já bych nutně potřeboval nějakou přehlednou knihu o výtvarném umění.
- Tak to zrovna nic nemáme. Ale máme ještě tu novou Christie...
- No vidíte, to je vono, tu mi dejte!

- Jsou v tom atlasu lokomotiv taky parníky?

BARVA nebo barevný tisk je to, co knize přidává lákavosti a technickým redaktorům vrásky na čelo. Neboť vytisknout krásně barevnou knížku, zejména pro nejmenší čtenáře, je úkol těžký, odpovědný a často – jak předvádějí výlohy knihkupectví – neuskutečnitelný...

- Nemáte, prosím, atlas léčivých hub?

„Poslali jste mi knihu a nejsou v ní stránky. Tak si stěžuji u vašeho orgánu. Jeho adresu si zjistím. Určitě to kontroluje a on s vámi zatočí! A kdybyste zkusili moji adresu použít proti mně, tak vám to nebude příliš příjemné, protože mám známé, kteří by vám už ukázali...“

- Od Švejka nic nemáte?

- Prosím vás, na Slovensku vyšla kniha Výšivky. Máte ji?
- Ne, je vyprodaná. Zkuste se zeptat naproti ve Slovenské knize.
- Tam mají taky slovenské knihy?

BIBLIOGRAFIE aneb seznam pramenů, z kterých bylo pro sestavení knihy čerpáno, se nalézá v závěru knihy. Je to jakýsi dík autora jeho předchůdcům za práci, kterou za něho vykonali...

- Máte Švagra? No přece toho mafiána!

- Dobrý den. Není tu ještě náhodou Jana Eyrová?
- Ne. Ta měla dneska dopolední.

POZNÁMKA nebo vysvětlivka se nazývá ona drobounkým písmem vysazená větička v dolní části stránky, ke které nás obvykle navádí jedna či několik hvězdiček v textu. Obvykle se zde ke svému úžasu dozvídáme, že „hergot = německá kletba“ apod.

- Přišel vám už Střapec a moře?

„Chtěl jsem Romaneta, a poslali jste mně Maneta. Tak už mně nic neposílejte, protože místo Bechera byste mohli poslat becherovku...“

- Prosila bych jednu Christie, bohužel, autora neznám...

8 17.06.2014

Príjemná a zaujímavá knižka, z ktorej cítiť lásku k zvieratám a k životu v divočine. Len nemusela byť taká útla, dala by som prednosť tomu, keby boli jednotlivé príhody popísané podrobnejšie. Takto som mala pocit, akoby som čítala skôr fragmenty než ucelený príbeh. A ponaučenie z tejto knihy? Afrika je nádherný kontinent plný fascinujúcich zvierat, ktoré si zaslúžia náš obdiv a ochranu.

Dvě dámy v tísni čítam veľmi rada, proste to beriem ako konverzačku dvoch kamarátok. Páči sa mi, ako si jedna z druhej uťahujú, rezonuje to s mojím zmyslom pre humor, hoci ak by som tam bola s nimi, najskôr ich v amoku pozabíjam. Keby som šla na dovolenku s kamarátkou, ktorá by mi navravela, že sa ohromne vyzná v navigovaní a potom by sa ukázalo, že mapa je jej nepriateľ, keby nevzala návod, kde sa píše, ako zapnúť svetlo v aute pri zatvorených dverách, lebo inak by nemala miesto na citrónové želé, mali by sme po starostiach s navigovaním. Ju by odviezla sanitka a mňa policajti. Takto len krútim hlavou a vravím si: nuž, vrana k vrane sadá, tie dve sa veru našli. No ale teda tie Zlatine recepty! Môžem ich čítať znovu a znovu a stále sa smejem a hrozím zároveň. Kniha nemá dej, ale to mi neprekáža, srší z nej humor, a to je hlavné. Fantazírovanie o systematickom vyvražďovaní pri závodoch formule jedna, o tom, ako sa bohato vydať a hlavne čo najskôr ovdovieť a dediť, návod, ako si popudiť proti sebe úradníkov, ktorých nutne potrebujete, to je pre mňa to pravé orechové.