Morgainne komentáře u knih

"Nádobí"
láská je nádherná
a tak neuvěřitelná
až si někdy myslím
že toho umývání nádobí
už bylo dost


Pohled
---------
musím napsat pohled
koupit známku
poslat
ale nevím...
píšu báseň
popíjím víno
a opilej jsem na poště
ještě nebyl

1 19.08.2012

Byl Den.
A byla Noc.
A Země byla nesličná
a pustá.
"Kdo jsi?"
křičel jí do tváře,
jak by měl úzkost,
že se mu jen zdá.
A déšť mu zalil ústa.

Neb
stála voda vzpřímená
nad dějstvím ryb jak šestý prst.
A nikde prám. A nikde chrám.
A neslyšeti Boha.

"Jsem Eva,"

řekla tišeji než les.
A zeměplazi metli vřes.
A pod Světlem, jenž vířil tmou,
se třásla muří noha.

Bil zvon.

A kvetl hadí mord.
Obrátil kapsy naruby
a kladl před ní střep a nůž
a peří na hromádku.

"Jsem Adam!"

křičel na lesy.
A mraky šly jak procesí.
"Jsem Adam! Vše začíná
a končí od začátku!"

--------------------------

Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Bez milosti. Bez lítosti.
Liliově bíle lilo.
Až se slilo, co kde bylo.
Hlad. I hněv. I krev.
I kosti.

Nedýchala. Hlavu v klíně, slyšela ho,
jak v ní dýchá. Jak v ní vzlyká. Jak

v ní prosí. Jak v ní číhá na kohosi,
po kom zůstal vlas či zmínka. Po kom

kůže hříbětinka. Slyšela ho. Jak v ní
kleká. Jak se smeká. Jak se svléká

z vin a lží a darmých slibů. Slyšela ho.
Jako řeka, která slyší tonout rybu - - -

"Věděla, že je tu něco, co jí uniká, a tak ráda by se domluvila víc než jenom těmi několika málo slovy, které znala. Bylo jí jasné, že lidé v tlupě chápou víc, než mohlo vyjádřit těch několik prostých slov, jenom ale nechápala, jak je to možné. Problém byl v tom, že neviděla signály rukou. Pro ni to bylo nesmyslné rozkládání a mávání rukama a nechápala, že to něco sděluje. Nepochopila, že by se mohlo mluvit rukama, protože to bylo zcela mimo její zkušenost.
Kreb začínal tušit, v čem je problém, ale bylo pro něho těžké pochopit, proč je tomu tak. Muselo to být tak, že Ajla nechápe, že gesta mají schopnost vypovídat, pomyslel si."


"To je divný kámen, pomyslela si. Nikdy jsem takový neviděla. Pak si vzpomněla na něco, co jí říkal Kreb, a najednou cítila, co pro ni nález znamená. Poznání ji osvítilo jako blesk. Cítila zamrazení v zádech. Kolena jí téměř podklesla a roztřásla se tak, že si musela sednout. Sevřela do dlaní zkamenělého šneka a soustředěně na něj hleděla.
...
Ajla šla úplně jinak, když putovala zpátky k jeskyni. Iza byla první, která si toho všimla. Nedokázala by říct, v čem byl ten rozdíl. Ajla nešla méně důstojně a spořádaně, ale bylo tu něco, co na ní působila lehčeji a uvolněněji. A v její tváři se objevil nový výraz, když viděla přicházet Brouda. Ne pokora, ale klidně přijetí toho, co jí bylo souzeno. Kreb si všiml, že její váček s amuletem je víc vyboulený než dřív."


Ale ona přece nepatří k lidem klanu, uvědomil si, a nebylo pochyb o tom, že její strážný duch je silný, protože jinak by dnes už nežila. Jeskynní lev by ji zabil. Ta myšlenka ho přímo udeřila. Jeskynní lev! Napadl ji, ale nezabil ... napadl ji skutečně? Co když ji zkoušel? Tak přišla jiná myšlenka, až mu mráz přejel po zádech, když poznal, jak dobře známá myšlenka to je. Teď už neměl nejmenších pochyb. Byl si jistý. Dokonce ani Brun o tom nebude pochybovat, pomyslel si. Jeskynní lev ji označil čtyřmi souběžnými šrámy na levém stehně. Byla to jizva, kterou ponese po zbytek života. Při přijímání chlapců za muže, když jim mog-ur vyrývá totem do kůže ... jsou právě čtyři souběžné linie na lýtku znamení jeskynního lva!

19.08.2012