Monyka komentáře u knih

Ačkoli je kniha zařazena do kategorie young adult, užije si ji každý milovník dystopie, v tomto případě nijak vzdálené budoucnosti, Anglie roku 2045, kdy se společnosti "podařilo" vyřešit problém rasové čistoty, téma, které se prolíná dějinami jako červená nit.. Čistí, kteří mají právo na vymoženosti civilizace, vzdělání, přístup k technologiím, a Drekové, potomci etnicky nečistých obyvatel, jejichž život nemá žádnou cenu, navíc je systematicky manipulováno s myslí Čistých, kterým je vštěpována myšlenka o mentální i fyzické podřazenosti těch "na druhé straně". Je vždy otázkou času, kdy se narodí někdo, kdo najde sílu se postavit starým pořádkům, spojit obrazně řečeno znepřátelené rody. Nemohu se ubránit podobenství se Shakespearovým Romeem a Julií, láskou, která boří lidmi vytvořené hradby. Hrdinové Posledního čísla jsou asi stejného věku, mají odhodlání a velkou touhu A začalo to vše otázkou, kterou položil Ben Hošice na tiskové konferenci. "Přejete si někdy, aby věci byly jinak?" Ta otázka byla tak nečekaná, že si ji musela nechat znovu položit. A měla odvahu veřejně říct: "Ano, přeji si, aby věci byly jinak." Děj knihy chytne za srdce. Ukazuje, že stojí za to se postavit nepráví a nespravedlnosti, byť to není vůbec jednoduché. V tom vidím poselství knihy, kromě skvělého čtenářského zážitku.

3 07.02.2021

Jedna z nejkouzelnějších knih, jejíž hrdinka umí, aniž by tak činila vědomě, otvírat lidem srdce a probouzet v nich laskavost, něhu, lepší já, které je někdy zasunuto pod různými nánosy životní nespokojenosti, zklamání, smutku, beznaděje.. Jak si dala kniha do podnázvu, je o radosti, kterou umí její hrdinka nacházet i v bezvýznamných věcech a bezvýchodných situacích. Číst Pollyannu je jako najít dvojí radost. Radost z četby krásné knihy a objevování radosti v běžných událostech našeho běžného života, který po přečtení Pollyanny může vypadat najednou úplně jinak. Doporučuji nejen pro dny trudomyslnosti, ale pro jakékoli dny, které se potom tak nějak víc rozsvítí..

Tento Dickův román mě překvapil velmi dobrým vykreslením psychologie postav, uměním vcítit se do jejich světa, ať už mužského nebo ženského. Líbit se bude především těm, kdo mají rádi životní příběhy, dramatické situace ve vztazích, v tomto případě lemované dobovým koloritem, životem nižší střední třídy ve Spojených státech po druhé světové válce. Přidání posledních dvou kapitol bylo záslužným počinem. Bez nich by příběhu chybělo zakončení, které většina čtenářů v každém příběhu hledá. Vydání díla, skoro třicet let po napsání, bylo dobrým počinem. Zůstat u poznání Dicka pouze coby autora science fiction by bylo ochudit se o šíři jeho záběru, schopnosti umět se vcítit také do nitra svých postav. Tato jeho schopnost je stejně tak dobrá jako ostatní tvorba laděná zcela jinak. Ta doba jistě nebyla lehká, i proto jsem četla knihu poodhrnující roušku času se zájmem.