Miquila
komentáře u knih
Stín nad Trevírem
Ben Aaronovitch
Myslím, že knihovna, ze které jsem měla knížku půjčenou, vystihla Stín nad Trevírem velmi trefně - nadepsali totiž k názvu titulu "část 7.5". Připomíná mi ty menší, vedlejší příběhy z hlavní linie s Peterem, kdy si odskočil k nějakému případu magie mimo Londýn, případu, který nespadal do linky s Mužem bez tváře.
Dlouho mi trvalo, než jsem se chytla a neztrácela se v příběhu a vyšetřovacím postupu. Asi až na stránce 100-110 to začalo víc plynout, což je vzhledem k rozsahu 180 stran problém. Autor jako vždy předpokládá, že si čtenář detailně pamatuje vše z hlavní série, proto osvětluje jen málo a jen to, co pokládá za jakousi německou odlišnost v chápání magie. Zdálo se mi ale, že některé situace a scény jsou utnuty příliš rychle. Někdy jsem otočila list a měla dojem, že někdo jednu dvě stránky vytrhl, jako by na sebe věty ani nenavazovaly.
Problém mi asi dělalo to našroubování na německý systém praktiků a policie. Tobias je vůbec komisař, se kterým jako bychom se ani nesetkávali poprvé, jako by už s ním jednu či dvě knihy autor na trh uvedl. Tobi je ale sympatický, i když někdy trochu natvrdlý, má rozhodně štěstí na kolegyni. Jen mi chyběla Peterova úžasná schopnost do podrobností popsat nudnou policejní práci. Zmínka o češtině mě z celého příběhu pobavila asi vůbec nejvíc.
Smrt ve Vratislavi
Vlastimil Vondruška
Příběh opětovně nezklamal. Starý známý Oldřich se jako brilantní detektiv musí poprat s daleko palčivější otázkou, než je vypátrání vraha, a to s tím, jak bezpečně zapojit svou manželku do vyšetřování. Netradiční prostředí mimo České království je výhodou, i když typově zůstávají postavy vlastně stejné. Líbil se mi námět, který bych shrnula do hesla Spiknutí zrzavých žen, aneb zlatokopky po středověkém způsobu. Děj hezky ubíhá, autorovy popisy situací a postav bych už po 18 knihách mohla citovat zpaměti, ale stále to neomrzí. Kvalitní, příjemná oddychovka od odborné literatury, aniž by se člověk vzdaloval poli historie. Pro Oldřicha mám slabost a popichování mezi Ludmilou a Otou je adekvátní obvyklým slovním výměnám mezi Otou a Divišem. Za mě spokojenost a už vyhlížím další díl.
Umírání a smrt ve středověku
Norbert Ohler
V mnoha ohledech dílo téměř shodné - obsahově i snad větnou skladbou - s Dějinami smrti Ariese. Takže kdo nemůže sehnat Ariese, tohle dílo pojednává půlku knihy o tomtéž. =)
Slitování a šibenice
Bronislaw Geremek
Už téměř povinná literatura pro medievisty se čte nádherně. Geremkův styl psaní je čtivý, neunavuje čtenáře složitými větnými strukturami, v nichž lze sotva chápat význam jednotllivých slov, natož co tvoří spolu dohromady v jedné větě. Jistě tomu napomáhá i absence poznámkového aparátu, i když ten zase poněkud chybí, pokud se chcete dopátrat dalších zdrojů a literatury. Nečekejte podle anotace, že budete zahrnuti historkami z každodenní reality těch neubožejších ve středověké společnosti. Autorův pohled kopíruje náhled většinové společnosti na chudobu a snížené lidi, ale určitě je to jeden z velkých přínosů středoevropskému proudu dějin mentalit.
