michaelwick
komentáře u knih
Nikdy se nepřestala usmívat
Martin Štefko
S nakladatelem a spisovatelem Martinem Štefkem jsem se poprvé setkal na Fantastické Ostravě - u stánku s knihami od nakladatelství Golden dog. Pamatuji si, když jsem mu řekl, že jsem toho z produkce nakladatelství Golden dog (jehož je Martin majitelem - pro ty, co to ještě neví) už přečetl dost, jen nic konkrétně od Martina Štefka . Jaká byla jeho reakce?
“Nejlepší si nechávate nakonec, to je dobře.” Bylo to myšleno s vtipem, nadhledem a obrovskou pokorou, byť to tak nevypadá, ale v těch očích jste to v tu chvíli zkrátka viděli. Každopádně to nebylo jen vtipné, ale zároveň… TREFNÉ Snad se žádný z autorů, jež vydávají u Golden dog, neurazí
Každopádně zhruba před týdnem jsem tuto malou knížečku doslova zhltl za jedno odpoledne “Nikdy se nepřestala usmívat”. Naprosto super záležitost, přátelé. Ani nevím, co bych k tomu víc napsal. Popravdě, první půlka mě moc nebrala, protože příběh byl servírován tak, že vše je jasné a že i víme (díky prologu), jak vše skončí, takže by nás nemělo nic překvapit. Ostatně i Intermezzo mrtvých jsem moc nechápal, kladl jsem si otázku, jak nám tyto flashbacky posunou příběh? Možná kvůli nejisté první polovině si dovolím ubrat na jedné hvězdičce, ale jako celek všechno skvěle zapadá a vy, čtenáři, chcete vědět, v čem je vlastně onen háček, a tak čtete a čtete a čtete. Nakonec to všechno bylo dobře, když sám autor tak nějak nenápadně pomrkával na mě, jakožto na čtenáře, ve formě jakési nejistoty, která třímala v hlavě samotného doktora Jenkinse, který se setkával s hlavní hrdinkou, sériovou vražedkyní a vedl s ní dialog napříč celým příběhem. Působilo to tak jakože “nic není, jak se zdá” a že se možná máme na co těšit. Tohle mě drželo a byl jsem zvědavý. Takže ano, někde v půlce už jsem to zhltl jak malinu. Dialogy nesmírně zajímavé, filozofický pohled na svět mě bavil nejvíce (opravdu žijeme jenom proto, abychom žili?). Jako čtenář jsem jedním slovem spokojen.
POZOR: velká chyba dívat se v průběhu čtení na názory čtenářů na databázi knih - viz níže uvedené komentáře. Nemyslím si, že je vhodné psát, že nelze popřít inspiraci jedním slavným dílem, který četl dnes snad každý fanoušek Stephena Kinga, protože takový komentář je sprostý spoiler. Nakonec si myslím, že i o této inspiraci by se daly vést sporné diskuze, možná přímo se samotnou Alexandrou . Protože ten příběh je zkrátka jiný než ono nezmíněné Kingovo dílo.
Jako čtenář jsem byl spokojen a příběh můžu vřele doporučit. Jedno velké díky autorovi za skvělý zážitek
Temná epocha
Mark E. Pocha (p)
Byl jsem velice polichocen a nejen to, byl jsem přímo v šoku, když jsem přečetl svoje jméno v úvodu této knihy. Díky moc, jsem hrdý, že mám jakýsi podíl na zrodu této fascinující sbírky povídek.
Něco ke knize: jak už tomu tak bývá, najdou se zde slabší kousky, ale taky kousky jedinečné a nezapomenutelné. Pro mě jako vždy, když čtu cokoli od autora, super zážitek. Doporučuji všem, jak skalním fanouškům, pro které je tato kniha doslova povinností, ale také čtenářům, kteří s Markovou tvorbou teprve začínají. Pro mě bylo velice zajímavé dozvědět se, jak Mark kdysi psal, jak začínal a v jakého autora se postupem let vypracoval. Najdeme zde první publikovanou povídku autora (Nedozírné důsledky), která je paradoxně jedna z nejlepších z celé sbírky, přesto je diametrálně odlišná od těch, které následovaly po ní. Léta tvrdé práce se do výsledku jednotlivých děl (především těch mladších) neochvějně promítá a mě bavilo sledovat jak se konkrétní povídky od sebe svým stářím liší, například v povídce Molo 66 (nejmladší povídka ze sbírky), kde jazyk je vypilován k naprosté dokonalosti.
No zkrátka Tohle si prostě nenechte ujít! Autor se tímto s námi definitivně loučí. A tímto povídkovým průřezem se autor vrací zpátky tam, kde začínal. A že to byla panečku sakra dobrá jízda!
Nejvíc se mi líbily: Nedozírné důsledky administrativních omylů, Pod povrchem, Lesy mají oči, Molo 66, Já je někdo jiný.