MartinST81
komentáře u knih
Pacifik v plamenech
Miloš Hubáček
Hubáčkově pacifické sérii by slušel přívlastek "legendární". V našich luzích a hájích svého času nebylo k pacifické kampani dostupného prakticky nic jiného a autorovi slouží ke cti, že i přes tento monopol stvořil mimořádně čtivou a kvalitní historii války v Pacifiku, která obstojí i dnes v konkurenci mnoha děl vzniklých ve svobodnějších časech i těch přeložených. Jasných 5 hvězd
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
Opus o Rámovi je mojí nejoblíbenější četbou. Clarke v nejlepší formě!
Doba zkoušek a naděje (deník děkana Františka Wonky z let 1938 - 1945)
František Wonka
Asi nejsem jediný, kdo se ke knize dostal skrze cyklus ČT "Heydrich - konečné řešení", kde byly použity ukázky, které tam vždy dodaly vyprávění o historických událostech hlubší, lidský rozměr. Jak u mě ale obstála kniha - deník faráře jednoho malého západočeského městečka - jako celek? Nejprve kontext - historie Druhé světové války je mým koníčkem a přitom se zajímám především právě o osobní prožitky lidí, kteří v té době žili. Z tohoto pohledu je kniha přesně trefou do středu terče, tohle je přesně to, co chci číst. Objektivně je to skvělá sonda do myšlení lidí v těžkých dobách okupace. Jen musíte současně přijmout fakt, že toto myšlení občas tak úplně nekoresponduje s černobílou představou, kterou řada lidí o tomto období má. Pro někoho tak může být občas pocitově nepříjemné, když autor poměrně nevybíravě kritizuje První republiku a vlastně i demokracii jako takovou. Stejně tak budou možná jistý vnitřní neklid vyvolávat pasáže, ve kterých taktéž poměrně nekompromisně kope do západních spojenců a často jim nepřeje nic moc pěkného. Pozor, aby nevznikla mýlka - farář Wonka byl jasně protinacistický a nevyhnul se ani sklouzávání k obecně protiněmeckému smýšlení (čehož poté většinou lituje a kaje se), přesto ale nejednou vystoupí "out of the box" a píše něco, co z dnešního pohledu není úplně stravitelné. Zatímco nadávání Britům a Američanům za pomalý postup na západě lze omluvit frustrací z toho, že konec války je stále daleko, věta, že Židům to vlastně "tak trochu patří" (byť na osobní úrovni mu zacházení s nimi samozřejmě vadilo) se už nečte úplně snadno. Jeho náboženské zanícení je také pro mě coby nevěřícího něco, co při čtení působilo trochu rušivě. Zkrátka a dobře - je to nesmírně zajímavá historická sonda. Jako literatura faktu, super. Alespoň já jsem se ale nedokázal s Wonkou sžít a skutečně s ním jeho osud prožívat, na to, abych s ním souzněl, byl až moc jiný a já už mám od války moc velký odstup. Literatura faktu ano, emoce ale ne. Pro zájemce o období protektorátu nicméně samozřejmě jednoznačná povinnost.