Markgraf komentáře u knih

Historický román Židovka z Toleda se odehrává na Iberském poloostrově v předvečer maurské zkázy u Las Navas de Tolosa , kde se v té době utkávají vzdělaností oplývající, avšak zjemnělá již kultura arabská s dobyvačnou, pomalu uzrávající kulturou křesťansko-rytířskou. Kromě toho je však toto prostředí poměrně příznivé Židům a právě kolem nich se příběh převážně točí. Kostrou příběhu je známá legenda o Fermose z Toleda, kterou si autor vhodně upravil a začlenil přibližně do dobových reálií, jejichž vyložení věnoval v textu poměrně dost místa.
Duchovní střet tří kultur symbolizují otec Fermosy Raquel, vlivný Jehuda Ibn Ezra, praktický to muž plně oddaný židovské věci, Jehudův smířlivý přítel, muslim Musa ibn Da´ud, svou odevzdaností jakoby symbolizující budoucí tragédii arabských Maurů a po arabské vzdělanosti, která by ovšem šla sloučit s křesťanským Bohem, žíznící kanovník Don Rodrigue. Protipólem mírumilovného Rodrigua je Alfonso Kastilský se svou rytířskou výbojností a bezuzdností, která v epoše křížových výprav získává nad mírumilovností na křesťanském západě vrch. Barvu celému příběhu pak dodává půvabná židovka Raquel, jež vyrostla v arabském prostředí, v srdci však zdědila židovskou víru svých otců.
Kniha je napsána nádherným jazykem, jenž ještě zvýrazňuje autorův nesporný vypravěčský um. Ke kráse jazyka jistě nemalou měrou přispěl, jak lze předpokládat, překlad Valtera Feldsteina.



[Raquel] ,,Měla na sobě, jak to bylo při cestování obvyklé, mužský oděv. Seděla v sedle mladistvě, byla tak trochu samá ruka, samá noha, dětsky hranatá a smělá. Kapuce nebyla s to pojmout husté černé vlasy. Velikýma modrošedýma očima si pozorně prohlížela lidi a domy města, které se teď mělo stát jejím domovem.” (str. 30)

,,Když pak Musa předčítal ze svých vlastních ,,Dějin moslimů ve Španělsku”, zdálo se nebohému, ale šťastnému Rodriguovi všecko, co sám napsal, zoufale primitivní. Rozráželo ho horko i zima, když naslouchal tomuto jedinečnému, smělému historickému dílu. ,,Státy,” stálo tam, ,,nejsou božské instituce, nýbrž vznikají z přirozených sil života. Společenské sjednocení je nutné k udržení lidského rodu a kultury, státní moc je nutná, aby se lidé navzájem nepozabíjeli, neboť jsou od přírody zlí. …” (str. 58)

13 25.11.2010

Gallenziho beletristická prvotina umožňuje čtenáři nahlédnout, jak se vyrábí tzv. knižní bestsellery. Nápaditým oddělením dvou dějových linií, sledujících svět knih očima nakladatele a spisovatele nabídl náhled dokonce dvojitý. Už výsměšný název knihy předpokládá dostatek dobré zábavy a je zajisté jednou z příčin, proč se tato kniha bestsellerem stát nemůže, neboť typičtí čtenáři bestsellerů berou zpravidla tuto nálepku velmi vážně.
Na několika místech v knize jsem se náramně bavil. Dokud jsem se nedostal k závěrečné čtvrtině knihy, oceňoval jsem i promyšlenost děje, pak to ovšem autorovi malinko uklouzlo do chaotična, které je utnuto až zdařilým tragikomickým (jak taky jinak) závěrem.
Milovníky literatury vyšší úrovně možná syrový popis nakladatelské praxe naplní špetkou smutné prázdnoty.

Z interview jedné z hlavních postav s novinářem (str. 134 a 135) :
,,[Literární nakladatelství] Opičí se jeden po druhém a všechny chrlí jedny a tytéž druhořadé slátaniny – vzpomínky na nešťastné dětství, autobiografie celebrit z pera námezdních pisálků, senzacechtivé bláboly, brak sesmolený polovzdělanými čmáraly – v naději, že objeví novou velkou věc, budoucí ,bestseller´.[…] Stejně dobře by mohli prodávat hrušky nebo banány. Už dávno to nejsou nakladatelé, ale prachobyčejní tiskaři. […] nemají ani ponětí o tom, jak se rediguje kniha, a na pulty knihkupectví hrnou svazky plné otřesných překlepů, vytištěné na tom nejpodřadnějším papíře[…]
,,Možná právě tohle lidi chtějí,” podotkl novinář.”

3 14.03.2011

Spíš než román je Pearl Harbor scénář k filmu. Utahané až nudné pasáže ,,lovestory" jako vypůjčené z červené knihovny střídají přespříliš akční momenty, aby byly posléze opět vystřídány rádoby duchaplnými dialogy (autorovy vyjadřovací schopnosti jsou soudě dle této knihy jen průměrné). Kdybych nevěděl, že kniha vyšla před uvedením filmu, domníval bych se, že autor podlehl dobové módě psaní knih podle filmů / seriálů apod., kteroužto praxi považuji za znevažování literatury.

25.11.2010