m.dita
komentáře u knih
Vlastní spravedlnost
Camilla Läckberg
A co bylo teda sakra v tom batohu? Ať se na mě paní Läckberg nezlobí, že mě pak otravují ty nekonečné plky o svatbě...
Po nějaké době jsem se k jejím knihám vrátila, protože ty první mě docela bavily, ale tohle na mě bylo najednou příliš povrchní. Líbil se mi původně její retrospektivní styl i zábavná vykonstruovanost zápletek, ale její knihy mají sestupnou tendenci. Zatajování indicií před čtenářem mě v polovině knihy naprosto iritovalo a ke konci už dokonce úplně deprivovalo. A ta pointa - ne! Fakt to byli oni? No to by mě teda nenapadlo. Paní Camillo, tu romantiku místo pořádného vyšetřování si strčte příště prosím za klobouk.
Nechtěli jsme na moře
Arthur Ransome
Moje nejoblíbenější Ransomova kniha. Z celé série je nejpůsobivější a jediná, která popisuje opravdové dobrodružství, kdy jsou děti vystaveny skutečnému nebezpečí a nejedná se pouze o hru.
