kolombina komentáře u knih

Po delší době jsme se vrátila ke svému oblíbenému autorovi z dětství. Nevím, jestli je to tím, že jsem vyrostla, nebo tahle kniha není psaná tak chytlavě jako Dva roky prázdnin, Matyáš Sandorf a další, ale byla jsem trochu zklamaná. Čekala jsem, jak tomu bývalo dřív, že mě děj pohltí až nebudu schopná se od knihy odtrhnout. Ale asi je to stále ten stejný Verne, jenom já už nedokážu najít to kouzlo tam, kde dřív bylo zjevné... A to mě tedy dost mrzí...

Četla jsem několikrát a vždy jsem toužila prožít taková dobrodružství jako Rychlé šípy. Jak já jim záviděla! Představovala jsem si sama sebe v temných uličkách a starých pavlačových domech Stínadel... Škoda, že pro dněšní děti už tito kluci nejsou vzorem a jejich příhody nejsou dost přitažlivé. Hodnoty, které předávají ve společnosti poněkud chybí. Foglarovy příběhy jsou ale nesmrtelné a já věřím, že jednou se do kurzu znovu dostanou :)