Kermody
komentáře u knih
Anděl
Jáchym Topol
Slabota. Topol je snad nejpřeceňovanější český spisovatel současnosti. Jednu hvězdičku dávám za jazykový um. Nic jiného v jeho stylu nenalézám.
Mirákl
Josef Škvorecký
Mirákl je velký společenský román, nicméně lze pochopit, proč není tolik oblíbený jako Kunderovy texty reflektující politické dění (Žert, Život je jinde, Nesnesitelná lehkost). Je to méně uspořádané a sem tam chaotické. Přistihl jsem se, že některé dějové linky nesleduju tak pozorně a nevadí mi to, naopak to četbě spíš prospělo a víc jsem si ji užíval.
Síla Škvoreckého románu tkví podle mě překvapivě v politických tématech, k nimž jako jakýsi pendant vystupuje skvěle zakomponovaný motiv miráklu (Čihošťský zázrak, zázračné vycestování žida Kohna po r. 1939 z Prahy, Arašidovův příběh o vodce aj.). Rozpoznat lze i starého dobrého Škvoreckého, známého z Prima sezóny či Tankového praporu, a to zejm. v kostelecké škole, kde působí jako profesor. Finále této dějové linky je nicméně rozpačité: podá výčet toho, jak dopadli jednotliví protagonisté (ředitelka, tělocvikářka, Liška aj.). To je takové ledabylé.
Velký čtenářský zážitek. Dávám pět hvězdiček z pěti.
Povídky. 2, 1930–1937
Vladimir Nabokov
Některé povídky se mi líbily, ale někdy dost nuda. Nabokov se někdy piplá s obrazem natolik, až povídce spadne řetěz. Nejvíc se mi líbila povídka Světák, ale ta není pro Nabokova tak typická. To je spíš povídka Dokonalost nebo Hudba. Je to pěkné, ale mně trošku vzdálené: příliš chce být vysokým uměním, chybí mi v tom špetka plebejství, která k próze tak nějak patří (nemá próza tak či onak přednostně vycházet z běžné přirozené formy psané řeči?).
