joao_johansson komentáře u knih

Jako správný kolektivní román se velmi dlouho rozjíždí, v polovině nabere tu správnou rychlost, aby se na konci trochu zkratkovitě rozplynul. Zajímavá sociologická sonda do života přísně věřících rybářů v severním Jutsku a zároveň jeden z nejprodávanějších dánských románů. Znovu bych spíš nečetl.

08.11.2023

Moje nová nejoblíbenější kniha. Dlouho jsem nečetl nic tak silného, sympatického a povedeného. Na Toreho a Januse budu dlouho myslet. Tore měl být vždy první... :)

08.11.2023

Když jsem si knihu před pár lety na doporučení svého učitele pořídil, čekal jsem naprosto něco jiného, než čeho se mi v závěru dostalo. Vlastně jsem se k tomu závěru ani nedostal, knihu jsem odložil hned po první kapitole. Před dvěma týdny jsem se o knize bavil se svou lektorkou švédštiny, která byla z románu doslova uchvácená a já ji nejspíš zklamal svým hodnocením. Tak jsme začali srovnávat a mně bylo jasné, že jsem se stal "obětí" velmi (podtrhuji 100x) nepovedeného překladu Romany Švachové, která si podle mě ukousla až moc velké sousto. Autorův slovník je totiž neskutečně obsáhlý a vyjadřování až poetické, sám bych se do překladu této knihy nikdy nepustil.

Nebudu se tady nějak rozepisovat, jen bych rád dodal, že překladatelčina nedostatečná znalost švédštiny vedla z roztodivnému jazykovému čáry máry, za které bych knihu rozhodně odměnil Zlatým skřipcem. Překladatelka má zároveň tendence se zdlouhavě rozepisovat a vlastně autorům záměr čtenáři vedlejšími větami vysvětlovat. Autorův styl je častokrát v originále velmi úsporný, čemuž překlad rozhodně neodpovídá.

2 21.02.2023

Zbytečně natažené vzpomínky z jednoho roku studia v zahraničí, které by teď dokázal napsat každý druhý erasmák. Sílu tomu dodává maximálně to, že pobyt se uskutečnil roku 1967, kdy Japonsko podle autora nebylo tak moderní, jak je tomu teď, přičemž by knize jednoznačně pomohlo právě nějaké hlubší srovnání starého se současným. Na můj vkus kniha obsahuje velmi málo zajímavých reálií, některé pasáže jsou doslova nečitelné.

Zde především myslím kapitolu První polibek, tu část, kdy autorovi chyběl ženský element, čímž chtěl nejspíš čtenáři sdělit, že byl nadrženej jak polární motýl. Na asi pěti stranách autor rozvádí, jak chrabře balil dvě Japonky (jednu pronásledoval domů, oběma v ten “správný moment” vrazil pusu) a jak jeho kamarád spal s Japonkou, která se do něj bezhlavě zamilovala, ale nepochopila, že on si chtěl jen vrznout, blbka. Vše korunuje větami: “Styděla se, ale byl to docela jiný stud, než kterým unikají české dívky. Ty nakonec dvířka otevřou. Kdežto posuvné dveře Japončina domku se pevně zacvakly a konec.” Jako cože? Proč tenhle hnus, který zavání znásilněním, v roce 2022 editor nevymazal, nechápu. Úplně mě to vytrhlo z nonstop četby a knihu jsem musel na chvíli odložit, protože pak jsem si “Máčina” už prostě nedokázal představit jako sympatického kluka…

V knize je zároveň docela dost překlepů.

3 18.04.2022

Vzpomínky Heleny Kadečkové, staré ženy, která ví, že se na Island už nikdy nevrátí, jsou v mnoha částech velmi dojemné a představují protipól všem povrchním Ziburům, co ovládají současný český trh s cestopisy.

4 18.04.2022

Velmi dobře napsaná kniha. Jsem nadšený. Jen jedna malá poznámka/úvaha:

Autorovy znalosti švédské literatury jsou až neuvěřitelné. Je to jeden z důvodů, proč stále nedokážu pochopit, že byl vydaný český překlad. Jisté pasáže připomínají až odborné literární studie a laik se v nich nejspíš jen těžko vyzná (už jenom klíčová postava Stiga Dagermana a především "nenápadné" citování jeho díla, Eyvind Johnson na začátku, Karin Boyeová, časté zmínky Lindegrenova mannen utan väg ke konci). Nedokážu si představit, že by ve Švédsku vyšel detailní román např. o Pátečnících. Kafkově pavilonu by tak prospěl aspoň řádný doslov překladatele nebo alespoň malilinkatý poznámkový aparát.

27.11.2021