Jistry komentáře u knih

Knihu jsem si koupila na základě velmi dobrých recenzí, které mě motivovaly. Je mi to líto, většinou to "klaplo", ale tentokrát to nemohu potvrdit. Nevím, jestli dokáži dostatečně pochopitelně specifikovat proč. Námět sliboval zajímavé, strhující čtení, což nemohu tak úplně popřít. Ani jedenkrát jsem se nemusela do příběhu přímo nutit, plynul a vývoj událostí mě zajímal. Samotný vypravěčský styl byl fajn, sice nijak vytříbený sloh (nebo překlad?), ale ok. Co ale tuto knihu a celkový dojem z četby opravdu moc kazí, je nešťastný a fakt hodně neobratný, do očí bijící způsob zlomových okamžiků, které příběhu udávaly směr. Jak to říci..., tyto momenty byly jaksi plytké, málo promyšlené, ani malinko rafinované, někdy zcela infantilní. Obrovský kontrast k tak těžkému, frustrujícímu a obzvlášt úzkostnému tématu. Chápu, že se autorka držela faktické linie, kterou měla dobře nastudovanou, ale také udává, že přesné okolnosti příběhu sama vymýšlela. A tehdy, právě v těchto chvílích, bych očekávala větší úsilí, lepší nápad, třeba malinko obšírnější, více uvěřitelnou, nebo naopak absolutně překvapivou, neuvěřitelnou zápletku, nebo alespoň o hodně méně hloupě vyznívající popis událostí, který příběh poslal k dalším, konkrétním dějovým linkám... Tyto chvíle knize strašně braly, a to nepatřím k nejlepším znalcům detektivek, takže nemohu říct, že si potrpím na wow efekty, nebo mistrnou rafinovanost. Někdy vývoj událostí slibně a napínavě gradoval, aby vzápětí vyústil do naprosto plytké chvilky popsané v nekoika větách, přestože v příběhu hrála podstatnou roli pro další vývoj. Jako by si autorka na úkor znalosti dokázaných faktů, které chtěla za každou cenu přesně dodržet, jen "splnila" nutnou omáčku příběhu, aby se mohl vyvíjet tím potřebným směrem a nechtěla si moc lámat hlavu nad tím, jak na to. V knize jsem se s těmito momenty vyrovnávala na několika místech a bojovala jsem s nutkáním ji pro tu povrchnost odložit. Jakoby to sráželo hodnotu knihy, znehodnocovalo to v podstatě i příběh samotné chudinky Sally, které měla být kniha pomníkem... Nicméně, jak píši na začátku, námět sám o sobě zajímavý byl, navíc jen opravdu nerada knihy odkládám. Některé recenze zde uvádí např. vztek na matku, kvůli její benevolenci, když sama poslala Sally s cizím mužem pryč (to je mimochodem fakt hodně hloupé a opět, netuším, jestli se to takto jednoduše fakt událo, nebo jen autorka ubrala na prohnanosti únosce Franka, protože maminku to zde vlastně degradovalo na totální naivku), ale podobných momentů je tam hrozně moc (FBI, policie celých států bezmocná, ale švagr úspěšně zasahuje na vlastní pěst... ; Frank nechává v šuplíku nájemního bytu fotografii Sally, díky které se policie dozvěděla, že tam bydleli, jinak by na to nikdy nepřišli... ; z podkroví u kamaráda, kde Frank Sally skrývá, se ozve plačtivý zvuk ve chvíli, kdy tam FBI posílá hlídku dvou (!!) policajtů, ale kamarád je odbude tím, že to byla čivava a oni odejdou... atd., atd., včetně závěrečných událostí...) To vše knize strašně moc zbytečně ublížilo a srovnání s Lolitou? Jestliže T. Greenwoodovou inspirovala Lolita k sepsání Rzi a záře hvězd, aby Sally a její děsivý příběh dostal prvně v dějinách své knižní místo, měla to být pecka a to prostě ani náhodou nebyla. Autentický příběh Franka a Sally inspiroval Nabokova k napsání Lolity a upoutávka s touto poznámkou vyvolávala velká očekávání, ta ale nebyla naplněna. Tato kniha je opravdu zbytečně podprůměrná, velká toho škoda. Ve srovnání s Lolitou, úplně jiným literárním levelem, jen povrchní výkřik, ale uznávám, psaný zřejmě s velkou chutí, nadšením, obětí i snahou - podle toho, jsk se k tomu autorka vyjadřuje. Nevyčítám jí, že to odbyla, spíše mám pocit, že se to prostě nepovedlo. S Lolitou se může rovnat leda námětem.