JASON_X
komentáře u knih
Veliké poledne
Martin Dušátko
Ve zdejším tradičně rovnostářském, plebejském, pokryteckém a názorově (i jinak) zbabělém společenském prostředí, je tato smělá kniha zjev velmi ojedinělý, ba jedinečný. A já jsem se i přes jistou nelibost zaregistroval v této knižní databázi, abych k ní mohl napsat pár řádků.
Proč? Protože naše západní civilizace se dost možná blíží k jistému bodu zlomu a nastává příhodný čas ke změně. Takže pokud vás štve stav současného světa, pokud máte jinou vizi své/naší budoucnosti než jakou se vám snaží vnutit konzumní společnost, pokud máte názory často diametrálně odlišné od těch které jsou prezentovány a papouškovány v patolízalských a státu/systému/tupému stádu poplatných veřejnoprávních médiích, zkrátka pokud toužíte po razantní změně kurzu, Martin Dušátko vám možná právě ukazuje cestu. Nebo aspoň naznačuje možný směr. A z důkladně propracovaného textu jsem nabyl přesvědčení, že to co píše myslí i smrtelně vážně, nepochechtává se při tom pod vousy, jako se třeba nepochybně při psaní často šibalsky pochechtával Ladislav Klíma. Není tedy pravda, že s autorem sdílím všechny jeho postoje a nekriticky s ním souhlasím ve všech jeho tvrzeních a vývodech. Například lituju, že materialisticky strohé principy jeho vysněného ideálního světa postrádají jakýkoliv metafyzický přesah a nejsem ani nadšeným obdivovatelem militarismu, na to jsem příliš velký individualista a volnomyšlenkář. Ale kdybych si měl vybrat, zda žít v realitě současné a nebo v té jeho utopické, vyberu si asi tu jeho. Je opravdovější, poctivější, spravedlivější a jistě by byla i zajímavější a estetičtější.
Avšak ruku na srdce - kniha má bohužel potenciál vážně oslovit jen malé procento současné běžné populace. Vždyť kdo z obecného lidu by chtěl mít život těžší a nebezpečnější? Kdo by byl například ochotný dobrovolně se vzdát byť jen části svého pohodlí pro blaho přírody? Kdo by dobrovolně odhodil veškerou svou elektroniku, kdo by se rád zřekl používání veškeré moderní techniky? A kdo by navíc ještě akceptoval, aby tyto vymoženosti (např. moderní zbraně) byly dostupné jakési vládnoucí elitě v zájmu jakéhosi vyššího principu? K takovému světořádu se nedospěje postupným vývojem, takový řád musí nastat jinak. Ale jak? Napadá mě, že autorovi asi nezbyde nic jiného než čekat na nějaké globální kataklysma, které by zapříčinilo citelný úbytek obyvatel Země, rozvrátilo stávající společenské struktury, paralyzovalo průmysl závislý na elektřině a fosilních palivech a usnadnilo by tak návrat do 19.století (pokud by pak ovšem nedošlo k návratu do doby ještě mnohem dávnější).
Každopádně jsem ale za jeho knihu tuze rád. Jsem rád už jen za to, že praktická radikální filosofie je zase o něco bohatší. A hlavně za to, že při jejím čtení dostanou osypky všichni ti nanervymilezoucí pravdoláskaři, sluníčkáři, kavárenští intelektuálové, ochránci lidských práv všelijakých menšin, členové všemožných humanitárních neziskovek a podobná sebranka, no a v neposlední řadě pak i zdegenerovaní milovníci čoklů, těch nízkých a otravných bestií.
