jarmilazackova komentáře u knih

Tak druhý díl jsem už nepřečetla jedním dechem jako první. Respektive Tereziny fejetony se čtou samy a je v nich opět všechno. Ale u příběhu jejích čtenářů, které jsou součástí knihy se mi tajil dech až moc. Musela jsem občas knihu odložit. Ne ve zlém, ale hodně to ve mě rezonovalo. Odešla mi nedávno kamarádka a nějak to pro mě bylo až příliš citlivé. Ale je to důležité, že je kniha těmito příběhy proložena. Autorka jednoznačně ukázala, že nám nechce mazat med kolem pusy. Prala jsem se s drsnou realitou tak jako ona, když se postupně prokousávala svojí cestou ke svým snům. Velká gratulace!

6 06.06.2019

To je poprvé, co jsem četla tak otevřenou zpověď týkající se rakoviny. Deník raka je jedinečný a zanechal ve mně stopu. Umět zachytit tolik myšlenek, pocitů a vnitřních hlasů, společně s vykreslením nemocničního prostředí...to je vážně neskutečné. Žasla jsem, plakala a taky jsem se smála. Byla jsem s Terezou všude, jako bych seděla vedle ní. Sleduji její blog a utvrdila mne v tom, že je to žena, která se svojí upřímností k sobě i k okolí nemění svůj styl psaní a v otevřenosti ještě přitvrzuje. Její cestu chci sledovat dál. Velice inspirativní žena!

9 06.06.2019