jarca66 jarca66 komentáře u knih

Obálka knihy Dcera zimy Dcera zimy Vladimíra Šebová

Příběhy vycházející ze slovanské mytologie mám moc ráda, a o to víc mě zajímalo, jak se autorka popasovala s nelehkým úkolem poskládat dohromady střípky informací o slovanských bozích a dalších mytologických postavách. Za množství práce, kterou musela věnovat hledání pramenů, i za způsob, jakým z nich vystavěla příběh dvou sester, jí rozhodně patří palec nahoru.

Co mi ale úplně nesedlo, bylo střídání časových rovin. Nejzajímavější pro mě byly kapitoly odehrávající se ve 12. století, tedy v období, kdy to všechno začalo a co tomu předcházelo. Naopak současná linka mě bavila nejméně a Vesna mi už místy docela lezla krkem.

Některé osudy a dějové linky mi navíc přišly nedotažené nebo ne úplně vysvětlené. Možná mi ale při druhém čtení některé souvislosti lépe docvaknou. :-)

12.11.2026


Obálka knihy Pošta Jindekde Pošta Jindekde Emily J. Taylor

Pošta Jindekde je originální fantasy pro mládež s atmosférou připomínající konec 19. století. Autorka vytvořila zajímavý svět a neotřelý systém magie. Chvíli mi sice trvalo, než jsem pochopila všechny ty pojmy a pravidla fungování magie, ale jakmile se zorientujete, stojí to za to.

Bohužel to ale nebyla kniha, ke které bych si sedla a nechtěla od ní odejít. První třetina mě bavila – seznamování se světem a postavami ve mně vzbuzovalo zvědavost, kam se příběh vydá. Druhá třetina se ale zbytečně táhla a příliš se toho nedělo. Konec byl naopak možná až příliš uspěchaný – najednou bum, prásk a bylo hotovo.

Co se týče hlavních postav, tak za mě byly nevýrazné a nevzbuzovaly ve mně skoro žádné emoce. Kdyby někdo z nich padl, asi by mi to bylo jedno.

Přesto má kniha své kouzlo a nejspíš se k ní ještě v budoucnu vrátím. Třeba při druhém čtení nebudu tolik řešit svět a víc se zaměřím právě na postavy.

07.10.2026


Obálka knihy Dopisy ztraceným Dopisy ztraceným Brigid Kemmerer

Dopisy ztraceným jsou emočně silným příběhem, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Příběhy založené na dopisování mám moc ráda, a navíc zde máme vyprávění z pohledu obou hlavních hrdinů, Juliet i Declana. Lépe tak chápeme, co se odehrává v jejich hlavách, a postupně poznáváme jejich traumata, pochybnosti i obavy.

Kniha ukazuje, jak to dopadá, když spolu lidé v rodině nemluví. Snadno se pak utápějí ve vlastních myšlenkách a vytvářejí si svou vlastní pravdu. Celou dobu jsem se modlila, aby to s Juliet a Declanem dobře dopadlo. Ale přece jen, je to kniha pro mládež. :-)

= SPOILER =
Bála jsem se klasického klišé, kdy jeden z dvojice už ví, s kým si píše, ale nedá to najevo, a po odhalení pravdy přijde velké drama. Tady se to překvapivě nekonalo, za což dávám autorce velké plus.
Některé zvraty mě ale úplně nepřesvědčily. Především odhalení kolem Julietiny matky – to, že měla jiný vztah, beru, ale navazující odhalení mě spíše naštvalo.
Také Declanovo smíření s nevlastním otcem mi přišlo moc rychlé a málo uvěřitelné. Jakože: „Pojďme si to tedy vysvětlit.“ „Ne, ty jsi to úplně špatně pochopil, my jsme se o tebe jen báli.“ To jako vážně? A Declanova matka? Tu snad raději ani nebudu komentovat.

01.10.2026


Obálka knihy Lotos Lotos Jennifer Hartmann

Po přečtení knihy Ještě bije jsem věděla, že nálepka „dark romance“ úplně nesedí, a u Lotosu se mi to jen potvrdilo (naštěstí). Tentokrát to nebylo až tak těžké čtení, i když i zde byly pasáže, které se nečetly lehce. Nechybělo ani pár vtipných momentů, u kterých jsem se zasmála, jen ten závěr už byl možná až trochu moc přeslazený.

Nejvíc jsem si oblíbila Olivera, ten kluk mě opravdu hodně bavil. Bohužel se ale autorka až příliš soustředila na jeho vztah se Sydney, místo aby šla víc do hloubky a ukázala, čím si člověk v jeho situaci musí projít a co může cítit. Zpočátku se tomu věnovala, ale postupně příběh sklouzl spíš do romantické (a sexuální) roviny.

Také mi úplně nesedlo chování dětí v jejich sedmi/osmi letech. Znali se teprve dva roky a některé projevy jejich „osudového“ pouta na mě působily vzhledem k jejich věku trochu nevěrohodně.

Velký palec nahoru posílám autorčinu manželovi za skvělý nápad se slovní hříčkou. To jsem opravdu nečekala...

Lotos doporučuji číst až po Ještě bije, protože na něj lehce odkazuje (i když to není nutnost). Teď už jen doufám, že v češtině brzy vyjde i volně navazující kniha The Stars Are on Our Side.

A mimochodem – párkrát jsem si při čtení vzpomněla na film Dožeň, co se dá, i když tady samozřejmě šlo o úplně jiný žánr. :-)

24.09.2026


Obálka knihy Vévoda a já Vévoda a já Julia Quinn

Uf, jestli mohu doporučit, nečtěte to po Pýše a předsudku od J. Austen, jako já. Říkala jsem si, že to bude takové hezké navázání na tu dobu, ale byla to spíš facka. Příběh jako takový nebyl špatný, jednoduchá oddychová romance typu Harlequin z 90. let. Další díly si asi přečtu, ale musím si dát chvilku pauzu.
Seriál jsem neviděla, ani mě popravdě zpracování od Netflixu neláká.

23.09.2026


Obálka knihy Pýcha a předsudek Pýcha a předsudek Jane Austen

Dlouho jsem váhala, jaký překlad si pořídit, ale nakonec jsem sáhla po osvědčené klasice od Evy Kondrysové. Text sice může být pro někoho složitější, ale skvěle zachovává ten správný náboj, vtip a skrytý sarkasmus, který celým příběhem proplouvá. I přes pár pomalejších pasáží mě styl psaní Jane Austen naprosto okouzlil.

Největší předností knihy jsou perfektně vykreslené postavy a jejich povahy. Elizabeth jsem si hned oblíbila – byla chytrá, pohotová a správně sarkastická (je vidět, že se potatila). Stejně tak mě od začátku bavil i pan Darcy pro svou tajemnost, odtažitost i počáteční namyšlenost. Líbilo se mi, jak se postupně odhaloval.
Nejvíc mě ale štval pan Collins svou vlezlostí a samolibostí, Lydia zase svou hloupostí a nevychovaností, až se to někdy nedalo číst.
Jane mi naopak přišla až příliš laskavá a naivní, ale líbilo se mi, jaký s Elizabeth měly vztah.

Autorka skvěle zachytila tehdejší venkovskou aristokratickou společnost a postavení žen, které se nemohly prosadit podle svých představ. Zároveň dokázala tehdejší dobu popsat s neuvěřitelnou nadsázkou a vtipem. A ty dopisy! Proč už si dneska nepíšeme takhle krásné dopisy?

Jedna z myšlenek na závěr, která mi zůstala v hlavě: „Ohlížej se nazpět jen tehdy, přináší-li ti to potěšení.“

23.09.2026


Obálka knihy Farma zvířat Farma zvířat George Orwell (p)

K téhle knize bych se bez čtenářské výzvy už pravděpodobně nedostala. A i když rozhodně stojí za přečtení, musím přiznat, že mi tenhle styl zpracování úplně nesedl (především druhá polovina).

Co na mě ale nejsilněji zapůsobilo, je až děsivá přesnost, s jakou George Orwell popsal mechanismus přerodu v autoritativní režim. Je fascinující a zároveň mrazivé, že už v roce 1944 dokázal tak věrně předpovědět celý vývoj, který dobře známe z naší vlastní historie.

Největší síla příběhu tak pro mě tkví v jeho nadčasovosti. Překrucování faktů, prosazování vlastní jediné „pravdy“ nebo postupné potlačování zdravého rozumu jsou mechanismy, které nejsou jen mementem minulosti. Ač je to smutné, s některými z těchto jevů se v různé míře setkáváme i v dnešní demokratické společnosti.

Farma zvířat si zaslouží naší pozornost, i když samotný styl vyprávění nemusí sednout každému.

23.09.2026


Obálka knihy Propletené osudy Propletené osudy Rebecca Ross

Tak tahle spisovatelka se právem zařadila k mým oblíbeným. Pomalé tempo a postupné rozkreslování příběhu mi vůbec nevadily, naopak jsem si užívala, jak se přede mnou celý svět postupně odhaluje a zapadají do sebe i souvislosti, které mi v následné duologii chyběly.
Konečně jsem si tak doplnila mezery ohledně fungování celého světa a jeho božstva. I když kniha nevysvětlila úplně vše, začala jsem konečně chápat jejich složité vztahy a vazby. Zpětně tak Propletené osudy pozvedly celou duologii na jinou úroveň a pomyslně jí přidaly nějaké ty body navíc.

Nevím ale, jestli knihu doporučit před duologií, nebo až po ní. Některé informace mi při čtení Božských rivalů opravdu chyběly, zároveň si ale nejsem jistá, jestli bych si Propletené osudy užila natolik, kdybych předtím neznala celý příběh. Takový malý začarovaný kruh. :-)

Ústřední dvojici jsem si zamilovala, především Matylda mi svou povahou neuvěřitelně sedla. Celou dobu jsem jí držela palce, aby její příběh dobře dopadl (zvlášť když víte, kdo z bohů nakonec zůstane). Romantická linka je pozvolná a nenásilná, ale hlavní roli zde hrají především božské intriky a nejistota, komu vlastně lze věřit.

Do tohoto světa bych se moc ráda ještě někdy vrátila a přečetla si příběh některého z dalších bohů.

16.09.2026


Obálka knihy S duší lvice S duší lvice Petra Langová

Moje v pořadí třetí kniha od autorky. Jde o průměrné, nenáročné čtení o obyčejných lidech, jejich vztazích a každodenních problémech. Stránky utíkají rychle a oceňuji i několik vtipných situací, u kterých jsem se zasmála – humor v knize mě vždycky potěší.

Čekala jsem však, že hlavní osou příběhu bude hledání biologického otce. Tato linka však byla odsunuta na vedlejší kolej a prim hrály milostné vztahy. Hlavní postavy mi bohužel k srdci moc nepřirostly. Chování Lenky ani Jakuba jsem v mnoha situacích nechápala a občas mě až vytáčelo. Ke konci už mi bylo celkem jedno, jak to s nimi dopadne, i když přiznávám, že příběh nabídl i pár silných momentů a moc se mi líbilo vykreslení přátelství.

Z přečtených knih za mě zatím jednoznačně vede román Ještě jednu noc. Nechám si autorku v hledáčku a později zkusím její další tvorbu.

04.09.2026


Obálka knihy Kde končí nebe Kde končí nebe Petra Lejsková-Langová (p)

Po Ještě jednu noc jsem se vrhla na další knihu Petry Langové a říkala si, že bude podobně laděná. Začátek mě ale bohužel pořádně potrápil. Ani mi až tak nevadilo ztvárnění Nebe jako takového, ale vůbec mi nesedla Bára a její způsob vyjadřování. Nevím, jestli to mělo být vtipné, ale mě to spíš od čtení odrazovalo.

Ale ano, nakonec jsem se prokousala až k jejímu návratu zpět do života. Tady to konečně začalo být trochu zajímavější a nutilo mě to číst dál a dál. Bára se začala chovat trochu rozumněji a já chtěla vědět, jak to celé dopadne. No, dost mě to celé překvapilo, ale vlastně proč ne?

31.08.2026


Obálka knihy Bouře na Labi Bouře na Labi Miriam Georg

(SPOILER) Druhý díl přímo navazuje na předchozí události a opět mě dokázal uchvátit svou čtivostí i autenticitou. Sledujeme spletité a často velmi smutné cesty jednotlivých postav, jejichž osudy jsou opravdu těžké. Některé věci mě hodně šokovaly a všeho toho zla bylo najednou až moc. Jakýkoli náznak štěstí byl následně zadupán do země. Na druhou stranu je potřeba říct, že mnohé z toho bohužel odpovídalo realitě tehdejší doby. Sama autorka v závěru přiznává, že chtěla mít realistický konec a nechtěla nic přikrášlovat.

O to víc jsem si v tomto díle zamilovala Emmu a Charlieho – ti jediní ve mně vzbuzovali naději, že alespoň někdo může mít svůj šťastný konec. Mile mě překvapila také Sylta a její osobní posun.

Zklamáním pro mě byl poměrně uspěchaný závěr. Přišel náhle a nedokázal všechny rozehrané dějové linky uspokojivě uzavřít. Po dočtení jsem tak měla pocit, jako by autorka počítala s dalším pokračováním, kterého se už ale nedočkáme. I přesto hodnotím sérii jako celek kladně a od autorky si v budoucnu ráda přečtu cokoliv dalšího.

28.08.2026


Obálka knihy Světla na Labi Světla na Labi Miriam Georg

Tento historický román z Hamburku konce 19. století nabízí realistický a poněkud smutný pohled na tehdejší dobu. Autorka v něm skvěle vykreslila propastné rozdíly mezi společenskými vrstvami – od rozmařilosti bohatých ve svých vilách až po všudypřítomnou bídu a každodenní boj o přežití v chudinských čtvrtích. Ukazuje také, jak těžkou pozici v té době měly ženy a pod jakým tlakem společenských konvencí všichni žili.

Sledujeme osud mladé a bohaté Lily, která až díky nešťastné události začne poznávat, jak vypadá skutečný život za zdmi jejího luxusního domova. Osud ji svede dohromady s Joem, mužem z úplně jiného světa. Zpočátku si do oka příliš nepadnou, ale postupně si k sobě začnou nacházet cestu.

Bavilo mě vyprávění z pohledu více postav, takže jsme mohli nahlédnout i do myšlenek vedlejších hrdinů. Nejvíce jsem si oblíbila Emmu – silnou, obětavou a přátelskou ženu.

Příběh je velmi poutavý, i když se nečetl vždy snadno. Některé pasáže mi přišly zbytečně rozvláčné a příliš popisné, takže jsem měla tendenci je spíše přelétnout. Přesto ve mně kniha zanechala silný dojem, v mnohém mě poučila a připomněla mi, v jak úžasné době dnes žijeme.

28.08.2026


Obálka knihy Ještě jednu noc Ještě jednu noc Petra Langová

Tenhle typ příběhů mě baví. Při čtení jsem si vzpomněla na Dej tomu čas od Sophie Cousens – atmosférou mi byly knihy v něčem podobné. Tady mi sice hlavní hrdinka Kristýna zpočátku příliš sympatická nebyla, ale její postupný vývoj se mi líbil a celý příběh jsem s ní intenzivně prožívala.

Nejvíc mě zaujala myšlenka paralelních světů a otázka, co může jedno rozhodnutí všechno změnit. Dlouho si nejste jistí, co je skutečné a co se odehrává jen v hlavě hlavní hrdinky. Některé situace mi sice přišly trochu přitažené za vlasy, ale vlastně proč ne? Jakmile dojdete ke konci, pochopíte.

Závěr byl za mě trochu rychlý, ráda bych s Kristýnou a ostatními ještě chvilku zůstala. Nečekala jsem, že kniha ve mně vyvolá tolik emocí a myšlenek. Doporučuji.

24.08.2026


Obálka knihy Letní válka Letní válka Naomi Novik

Po předchozích zkušenostech s Naomi Novik jsem šla do Letní války téměř najisto. O to víc mě mrzí, že tentokrát přišlo zklamání.

Jde o krátkou novelu a měla jsem pocit, že příběh měl mnohem větší potenciál. Kdyby ho autorka rozpracovala do plnohodnotného románu, mohla lépe vykreslit svět i postavy. Takhle jsem si k nim bohužel nestihla vytvořit žádný hlubší vztah a nikdo mi nepřirostl k srdci.

Navíc jsem v příběhu viděla určitou podobnost s knihou V zajetí zimy, kterou řadím mezi své nejoblíbenější.
Letní válka rozhodně není špatná, jen ve srovnání s ostatními knihami Naomi Novik na mě působí spíše jako nevyužitá příležitost.

03.08.2026


Obálka knihy Láska jako ve filmu Láska jako ve filmu Lynn Painter

Po skvělém prvním dílu jsem se na pokračování opravdu těšila. O to větší přišlo zklamání. Láska jako ve filmu mi bohužel jen potvrdila, že některé knihy by pokračování mít neměly.

Nejde vyloženě o špatnou knihu, ale úplně se z ní vytratilo všechno, co mě na jedničce bavilo – lehkost, humor i pohodová atmosféra. Nejvíc mi ale vadilo, jak autorka naložila s hlavními hrdiny. Wes ani Liz mi vůbec nepřipadali jako postavy, které jsem si v prvním díle oblíbila. Chápu, že je chtěla postavit před nové životní zkoušky, jenže jejich chování mi často připadalo nelogické a jejich vztah už nepůsobil ani zdaleka tak sympaticky.

Kniha je navíc zbytečně dlouhá a stojí hlavně na uměle vyvolaných dramatech, která mě unavovala. Jediná postava, která si mě tentokrát získala, byla Wesova sestra Sára (měla jediná rozum).

03.08.2026


Obálka knihy Lepší než ve filmu Lepší než ve filmu Lynn Painter

Lepší než ve filmu je přesně ten typ knihy, u kterého víte, jak asi dopadne, ale vůbec vám to nevadí.
Příběh se odehrává na americké střední škole a nabízí všechno, co od podobné romantiky čekáte – trapasy, komické situace, předvídatelnou zápletku i pomalu se rodící city. Největší hvězdou knihy je ale jednoznačně Wes. Jeho humor, nadhled a neustálé popichování Liz mě bavily od první stránky.

Líbilo se mi také, že tu nenajdete typickou „zlou sokyni“. Postavy působí jako obyčejní teenageři se svými chybami, nejistotami a vlastními starostmi. Sympatická mi byla i Lizina nevlastní matka Helena, která do příběhu přináší hezkou dávku lidskosti. Liz sice občas svým chováním ztrácela moje sympatie, ale vzhledem k tomu, čím si prošla, jsem její jednání dokázala pochopit.

Jediné, co mi úplně nesedlo, bylo závěrečné drama, které bylo za mě asi zbytečné, ale to už k těmto žánrům prostě patří. Je to klasická středoškolská romanťárna plná klišé v tom nejlepším slova smyslu.

03.08.2026


Obálka knihy Kráska a hráč Kráska a hráč Ilsa Madden-Mills

Od Krásky a hráče jsem čekala příjemnou romantickou oddechovku a přesně to jsem dostala. Je to čtivá, vtipná a pohodová kniha, kterou jsem nechtěla ani odkládat.
Oba hlavní hrdinové, Ronan a Nova, mi okamžitě sedli a skvěle jim sekundovaly i vedlejší postavy. Líbilo se mi zasazení do školního i sportovního prostředí maloměsta, kde každý každého zná.
Potěšila mě i Ronanova posedlost Hvězdnými válkami. Jako jejich velká fanynka jsem si všechny narážky a odkazy opravdu užila. :-)

Ano, děj je poměrně předvídatelný, ale v tomto žánru to prostě odpustíte. Nechybí totiž humor, sympatické postavy a romantika, která funguje přesně tak, jak má.

03.08.2026


Obálka knihy Prokurátor Prokurátor Paulina Świst

Na Prokurátora mě nalákala anotace a spojení erotického thrilleru s detektivní zápletkou z právního prostředí. Nápad na příběh je dobrý a začátek působil poměrně uvěřitelně. Bohužel s přibývajícími stránkami moje nadšení postupně opadalo.

Největší problém jsem měla s hlavními postavami. Nenašla jsem nikoho, komu bych fandila, a jejich vzájemné vztahy na mě působily až příliš toxicky. Neustálé vulgarismy, drsná oslovení a způsob, jakým spolu jednali, mi prostě nesedl, zvlášť když si člověk uvědomí jejich společenské postavení.

U knihy mě dokázala udržet jen detektivní linka, chtěla jsem vědět, jak dopadne případ kolem Šediváka. Jenže i ta postupně ztrácela na uvěřitelnosti a závěr na mě působil příliš rychle a jednoduše.

Na další díly už to nevidím...

23.07.2026


Obálka knihy Na ostrově Na ostrově Tracey Garvis Graves

(SPOILER) Nevyhledávám romantické příběhy s výrazným věkovým rozdílem mezi hlavními postavami, ale tady mě nalákalo především téma ztroskotání na opuštěném ostrově a také fakt, že starší je tentokrát žena. Obavy z věku šestnáctiletého T. J. byly nakonec zbytečné, protože autorka ho nechala nejprve dospět, takže vývoj vztahu mezi ním a učitelkou Annou působil přirozeně a postupně, bez zbytečně přehnaných erotických scén.

Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu obou hlavních hrdinů a přirozeně se dělí na dvě části. První polovina se odehrává na ostrově, kde s nimi prožíváte prvotní zoufalství i bezmoc, které se ale i díky šťastné náhodě (či proudům) postupně mění v šanci na přežití. Nad některými situacemi musíte lehce přivřít oči (neprotáčet, ale přivřít) a prostě si ten příběh užívat (ideálně někde na dovolené pod slunečníkem).
Způsob záchrany mě opravdu překvapil. Přitom události, které k němu vedly, nejsou z dnešního pohledu tak dávnou historií a dodnes si je velmi živě pamatuji.

Druhá polovina se věnuje návratu do reality a předsudkům společnosti. Tato část na mě působila o něco reálněji, i když byla místy pomalejší. Annino rozhodnutí jsem ale chápala, rozuměla jsem tomu, proč dala T. J. volnost. Po více než třech letech strávených spolu muselo být jejich odloučení nesmírně bolestivé, a právě tady mi chybělo trochu více emocí.

I přes všechny nedostatky jsem si knihu moc užila. Je to příjemná romantická oddechovka a její přeslazený závěr mi nakonec vykouzlil i úsměv na tváři. :-)

21.07.2026


Obálka knihy Z popela Z popela Aly Martinez

Z popela je přesně ten typ knihy, který vás pohltí od první stránky. Přečetla jsem ji během jediného dne a jen těžko jsem od ní odcházela. Je to emoční jízda plná bolesti, ztráty, naděje, ale i humoru (ano!).

Autorka skvěle vykreslila hlavní hrdiny Easona a Bree. Oba působí velmi uvěřitelně, mají své silné i slabé stránky a jejich postupné sbližování dává smysl. Přestože je romantická linka poměrně předvídatelná, tady mi to vůbec nevadilo, přála jsem jim to uzdravení. Velkým zpestřením je Easonův humor, který příběh příjemně odlehčuje. Další plus dávám autorce i za to, jak hezky zpracovala vztah mezi rodiči a dětmi.

= SPOILER =
Příběh je čtivý, dojemný i napínavý. Poslední zvrat mě sice překvapil, ale zároveň mi připadal až příliš vyhrocený a méně uvěřitelný. Škoda, protože do té doby se kniha držela celkem i realistické roviny.

Na závěr musím pochválit epilog, který mě výjimečně potěšil i pobavil a byl krásnou tečkou za celým příběhem.

21.07.2026


Zavřít

Vypněte si reklamy na Databázi

Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:

Chci vypnout reklamy

Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium