Gourmet komentáře u knih

Zdá se mi, že příběhy J. K. Rowlingové psané pod pseudonymem R. Galbraith postupně ztrácí dech. Několik prvních příběhů se mi moc líbilo, a to včetně vyvíjejícího se vztahu mezi Strikem a Robin. První příběhy byly dobře vymyšlené, uvěřitelné, krásně popisované. Ale připadalo mi, že co ztrácí postupem na tempu, to přibývá na zdlouhavosti. Texty se od čtvrtého a zcela určitě pátého příběhu stávají stále více rozvleklejšími; na co na počátku stačily 1-2 věty, potřebujeme jich deset. Šestý díl je ale zcela strašlivým výplodem grafomana či námezdného pisálka. Příběh, který se točí kolem převážně mladých lidí vystupujících pod pseudonymy, kde na základě jakéhosi duchařského příběhu vznikla jakási nejasně popsaná hra, je neustále prokládán nepotřebnými a nezajímavými částmi fiktivních chatovacích konverzací, zabírajícími zhruba třetinu knihy. Kdysi byli autoři zejména v novinách odměňováni za počet napsaných slov (přečtěte si od Jacka Londona „Martin Eden“). Kniha působí dojmem, jako by Rowlingová měla podobný kontrakt, takže se snaží v rámci jednoho příběhu uplatnit co nejvíce zbytečných slov. Motivy postav jsou nepřesvědčivé a chaotické, neustále se mění, a nakonec je jako pachatel označena osoba, místo níž by to mohl být kdokoliv jiný. Vrcholem je nikam se nevyvíjející vztah Cormorana a Robin. Ona ji má od rozvodu snad zamčenou na zámek a on provozuje sex bez lásky s různými příslušnicemi vyšších středních vrstev a nyje po bývalé lásce, úžasně krásné a charakterově vadné Charlotte. A ani v šestém pokračování se nic mezi nimi hlavními postavami nezmění a jejich vzájemné úvahy se pohybují na intelektuální úrovni čtrnáctiletých. Co se dalo tolerovat na začátku série, je nyní opakovanou nudou. Kniha je nezáživná a abyste se dopracovali kýžené informace, jak to skončí, přeskakujete desítky stran s debilními chaty, takže nakonec si oddechnete, že to máte za sebou, ale žádné uspokojení z četby se nedostaví. Jedno z mých největších literárních zklamání za poslední rok.