dvojkadvacet komentáře u knih

Z knížky dýchá vlhkost a vůně ranního mechu. Osamělý Cílek se vydává na cestu pro lepidlo na svůj roztřepený batoh z pýchavky a cestou poznává nové přátele a známé. Příhody jsou víc o impresích, než o příběhu, stejně tak fotografie.

09.04.2019

Kniha má dvě vyprávěcí linie. Nenavazují na sebe ani tak příběhem, jako vnitřními spojitostmi líčeného světa, života a mytologie peruánského kmene Mačigengů vs. "naše" invazivní civilizace. Ve výsledku to znamená, že čtenáři postupně dochází proč je pralesní náboženství a život kmene právě takový jaký je a proč je v takovém prostředí víra přinášená misionáři spíše cizopasná. To je ovšem můj úhel čtení. Mario Vargas Llosa dává čtenáři dostatek prostoru myslet si o tom svoje.

03.04.2019