DorotaS komentáře u knih

Příběh lásky, krutosti nebo intelektuálního odcizení? Pro někoho možná ano. Po letech však musím uznat, že víc než cokoli jiného je pro mě Růže pro Algernon odrazem syrové reality. Sledovat postupnou změnu osobnosti bylo svým hrůzostrašným způsobem naprosto uchvacující. Možná je to formou, jež je kniha koncipována nebo volbou slov ale vzkaz mezi řádky byl pro mě jednoznačný - lidé jsou schopni mnoha protichůdných pocitů a činů.
Jaký by byl svět, kdyby bylo průměrné IQ o trochu vyšší? A jaký by byl svět, kdyby vysoké IQ nebylo jen trojciferné číslo ale i záruka moudrosti? Co by s lidskou myslí způsobilo zlepšení jiné dovednosti než inteligence?
Věřím, že každý se v jisté fázi Charlieho života pozná a to je snad i jeden z důvodů proč je kniha tak oblíbená. Doporučuji začíst se a nalézt i kousek sebe.

Růže pro Algernon není literární dílo na zaplnění nudných chvil na pláži, není ani filozofickým dílem hodným hloubkového studia ale ve správném věku dokáže čtenáři na chvíli zastavit srdce.

Při čtení knihy jsem místy měla pocit, že King vyrval představu brutální budoucnosti přímo z mého srdce a ještě tlukoucí jí zformoval do celistvé literární podoby.
Ne všechny Kingovy knihy mi přilnuly k srdci, avšak zde si nemohu pomoci a musím uznat, že obraz zkažené, medii ovládané a až nelidské společnosti je něčím sympatický.

Ben Richards je příkladem hlavního hrdiny postaveného do tak bezvýchodné situace, že dobrá a špatná rozhodnutí splývají v jedno. Existují jen činy bez přívlastku a jejich následky. Lidský život samotný je znázorněn jako běžná valuta, kterou korporace používají pro zvýšení vlivu a životního komfortu. Přesto příběh svým zvláštním způsobem nepůsobí příliš nadsazeně a možná právě díky tomu jej mám tolik ráda.

Zarážející je, že ač je kniha z dvacátého století, s postupem času se díky podobnosti s moderními trendy stává naopak více současnou.

2 16.11.2017