DeWom komentáře u knih

(SPOILER) Tahle kniha byla příčinou mého čtenářského bloku. Je možné, že jsem prostě nebyla v tom správném rozpoložení, když jsem ji začala číst. Dokonce jsem uvažovala, že se na ni úplně vykašlu a smířím se s tím, že knihu vůbec poprvé nedočtu. Nakonec jsme docela ráda, že jsem jí dala šanci.

Příběh se mi až do poloviny šíleně vlekl, nic moc se tam nedělo a navíc mě mátlo ustavičné skákání nejen mezi časy, ale i postavami. Pro někoho, kdo přečte pár kapitol na posezení, protože ho to prostě nebaví, je to cesta ke zmatku. Jakmile jsme se ale začetla a strávila s knihou několik hodin nepřetržitě, bylo snazší se orientovat.

Jen kvůli výše uvedenému podle mě celkem utrpěl vývoj postav. Člověk si ho daleko spíš užije a prožije, když ho může sledovat chronologicky. Tenhle aspekt tu tedy bohužel chyběl, i když k němu Miren měla velký potenciál. A když se nad tím zamyslím, ten vývoj tam byl, ale kvůli těm skokům jsem ho nedokázala ocenit. Což je jeden z důvodů pro nižší hodnocení, protože si na postavách zakládám. Jinak mi byla sympatická, párkrát jsem si říkala, že má teda koule, a to se mi na hrdinkách líbí – když nejsou dámy v nesnázích a dokážou se za sebe postavit.

Další věc, co mi dělala problém, byl vševědoucí vypravěč (těžký head-hopping). Bránilo mi to vytvořit si k postavám vztah a ve výsledku bylo vyprávění velice neosobní. Nakonec jsem si i na tohle zvykla, ale trvalo to až moc dlouho.

SPOILER
____________________________________________
Kapitoly z pohledu únosců byly „fakt hustý“ a autorovi se podle mě hezky povedlo vykreslit psychologii těchhle postav, stejně jako věrohodně podanou manipulaci směrem ke Kieře. Tohle pro mě byly paradoxně ty nejzajímavější pasáže, protože krásně demonstrovaly, jak moc tvárná je dětská psychika.

Závěr byl uspěchaný. Chybělo mi tam uzavření z pohledu zasažené rodiny, a hlavně samotné Kiery, protože by mě opravdu zajímalo, jak byla schopná se znovu začlenit do společnosti a jak přijala své skutečné rodiče, vzhledem k tomu, čím si prošla. Zrovna epilog bych věnovala spíš jí a jejím rodičům než Miren, protože její vývoj událostí po skončení příběhu je tak nějak očekávaný.
____________________________________________

Celkově to není špatná kniha, příběh je promyšlený a titulek, že tenhle thriller mění pravidla žánru, je víc než zasloužený. Mně ale bohužel nesedl, takže za mě 3,5*.

10.01.2024

Musím se přiznat, že se jedná o první českou detektivku, kterou jsem četla. Po spoustě thrillerů v americkém stylu jsem chtěla sáhnout po něčem, co by se odehrávalo v České kotlině, a do ruky mi padl Případ pro exorcistu.

Sama pocházím z Hané, takže mě příjemně překvapilo, jak realisticky byla vykreslená typická hanácká vesnice. Jako bych slyšela sousedy, kolem kterých jsem sama vyrůstala. Místy jsem se při čtení musela usmát nad tím, jak opravdově celé prostředí působilo.

Tím však pro mě pozitiva končí. Všechny postavy byly realisticky vykreslené, to ano, a celý příběh působil (pravděpodobně i díky rešerším, které autor nikterak neošidil) realisticky. Bohužel se mi ta realističnost začala rychle zajídat. Možná jsem rozmlsaná ze světových thrillerů, ale trocha té nečekané akce by knize rozhodně prospěla – často jsem se do čtení musela až nutit, jen abych knihu dočetla. Nic mě nenutilo ve čtení pokračovat, v situacích, které měly být napínavé, jsem neměla problém knihu odložit a jít dělat něco jiného, což považuji za velké mínus. Možná to bylo tím, že mi postavy nebyly ničím blízké, nebo jsem je považovala za vyloženě nesympatické.

Jako další mínus vidím fakt, že by se kniha dala tak o třetinu zkrátit. Spousta popisů byla naprosto zbytečná – vrcholem byl dvoustránkový popis diskografie Boba Dylana, kterého hlavní postava poslouchá. Asi chápu, že to byl umělecký záměr, ale za mě tohle ne. Takových situací, kdy jsem si říkala, že tohle by šlo celé smazat, bylo v knize několik.

Dále mi nesedl vševědoucí vypravěč. Nemám ráda, když se v jednom odstavci dozvíme, co dělá jedna osoba, a hned ve druhém odstavci (aniž by daná část byla jakkoliv oddělená, třeba hvězdičkami nebo aspoň prázdným odstavcem) vidíme do hlavy postavy úplně jiné, klidně i na jiném místě, jen abychom se hned v dalším odstavci dozvěděli něco o třetí postavě. Nemohla jsem se zbavit dojmu, jako by celá kniha byla napsaná jakýmsi filmovým stylem; skákání ze scény do scény tak na mě působilo.

Ačkoliv jsem se dozvěděla zajímavé věci třeba o soudním lékařství a dalších profesích, nejspíš by se nic nestalo, kdybych si tuhle knihu vůbec nepřečetla. Neříkám, že je špatná, to rozhodně ne, jen mně osobně tam spousta věcí nesedla a vadila.

2/5*

23.12.2022