Danapa komentáře u knih

Kniha mi připomněla dávno čtené knihy Raymonda A. Moodyho. Bavilo mě ji číst mnohem víc než např. Život po životě, protože Půlnoční knihovna má příběh, i když v některých komentářích označen za plytký a s předvídatelným koncem. Mně celá knížka evokuje myšlenku Clive S. Lewise: "Nemáš duši. Jsi duše. Máš tělo.“

9 05.10.2023

Omlouvám nízké hodnocení, nejsem cílová skupina, pro kterou autorka píše, jen jsem byla zvědavá, co čte dcera.
Knihu jsem přečetla celou, i když jsem se zpočátku nedokázala "začíst", prvních cca 150 stran mě nijak nebavilo, spíš jako matku děsilo, protože kniha vyznívala čistě jako popis, jak je super utéct z domova, stát se dítětem ulice, krást, lhát, manipulovat, intrikovat, případně i zabíjet, jen to mě nutilo číst dál a přesvědčit se, že o tom to není, nakonec jsem byla prostě zvědavá, jaké rozuzlení autorka vymyslela...
Celkově asi dobré nápady, ze kterých by mohlo vzniknout mnohem lepší dílo, některé nápady "nakousnuté", ale nedořešené, jako by to autorka napsala ve dvanácti...
Neumím natolik dobře anglicky, abych si dokázala přečíst knihu v originálu a posoudit, jestli je sloh pokažený překladem, nebo je skutečně tak "dětský"...

1 27.02.2022

Knížka mě bavila pro celkem dobře vystavěný propletenec detektivní zápletky.
Nejprve jsem si tu přečetla loňské komentáře, když jsem knihu začala číst, měla 56 % a bála jsem se často zmiňovaného mizerného překladu, nakonec mě děj zaujal a knížka mě bavila.
Ale! Autorka naťukla spoustu dílčích příběhů, které vyšuměly do "domysli si". Některé pasáže mě obtěžovalo číst, hlavně rozhovory policistů na stanici, budily ve mně pocit, že čtu seminární práci studentky oboru "literární tvorba", jako by ze slohu bylo cítit, že knížku psala "naivní holka", a to mě rušilo víc, než občasné chyby v překladu, hlavně, když víme, že do češtiny přeložil muž.

2 03.05.2021

Hodnotím vysoko, protože jsem od knihy neočekávala vůbec nic, jen jsem prostě neměla během "covid-domácího vězení" co číst, a nakonec je to jedna z mála knížek, která ve mně zanechala spoustu dojmů, mj. jako bych byla očitým svědkem příběhů.
(Knížka mi ležela pět let v knihovně jako nevhodný dárek koupený pouze na základě reklam. Běžně přečtu knihy za 2-3 dny, tuhle jsem četla 2-3 týdny.)
Nejdřív jsem chtěla knihu odložit, ale když jsem se s Mortenem konečně dostala do Grónska, teprve mě začala bavit.
Některé pasáže jsem přeskočila, protože mě nebavilo číst dlouhé popisy, zdržovalo mě to a rozčilovalo, k většině jsem se ale dva dny po dočtení knížky vrátila. Čtení obsáhle popsaného požáru Kodaně jsem dost odbyla, zajímalo mě pouze, jestli shořely kompromitující materiály, což jsem se z dané kapitoly nedověděla...
Podle souřadnic uvedených v ději jsem si musela vygooglit přesnou polohu, kde Morten žil, dohledávala jsem si informace o Grónsku, Habakukovi, Egedem, Kodani i Norsku...

3 23.03.2021