creatio komentáře u knih

Líbí se mi, že Lenka Oborná se svými povídkami cestuje po celém světě. Je to jako kdybychom letěli balónem a sem tam na krátko přistáli, nahlédli pod pokličku životů, ale jen na krátko, viděli scénu osvětlenou jen mihotavým světlem. Autorka vypráví úsporně, jako Hemingway směřuje ve svém psaní k tomu podstatnému. Nezdržuje se adjektivy, nezdržuje se popisností. Čím je příběh absurdnější, tím více by ale kolem něj, dle mého názoru, měla být vystavěna určitá logika. Někdy tomu ještě krapet povídání chybí. Sem tam něco dovyprávět, dovysvětlit. Některé příběhy působí jako ztracené deníky, nebo studie situací, které se nezdržují tím, jestli se hrdina musí občas něčeho najíst, nebo dojít si na záchod, psané se zvědavostí, co bude následovat, jak to dopadne - viz povídka Nemoc. Celkově vás jednotlivá témata rozhodně nutí k zamyšlení. K zamyšlení nad světem, nad životem i nad tím, jak to v tom příběhu vlastně přesně bylo.