Světluška
Lenka Oborná
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534336/bmid_svetluska-65f426292b57a.png
5
1
2
Zamýšlíte se nad tím, jaký vliv má u pachatelů trestných činů genetika? Nebo nad tím, jaký by byl váš život, kdyby vám dal osud do vínku umění pyrokineze... a nenaučil vás ho ovládat? Ať už preferujete romantiku, sci-fi, nebo horor, ve sbírce povídek „Světluška“ si zaručeně najdete příběh, o němž budete přemýšlet ještě dlouho po jeho dočtení.... celý text
Přidat komentář
Do rukou se mi dostala přímo od autorky tato e-kniha. Osm povídek, které jsou krátké, ale to jim neubírá na kvalitě. Jsou výstižné a některé vám vyrazí dech.
Právě povídka Prokletá zbraň, která vypráví o jednom podivném dědictví, mi dech vyrazila. Po jejím přečtení jsem dlouho seděla a rozdýchávala to. K srdci mi přirostly nejvíce Ti, kterých se bojíme a Společnice. Jsou smutné a bohužel pravdivé.
První povídka Buru byla z Palestiny. Muslimské země jsou mi blízké a něčím mě fascinují. Možná svou "jinakostí" a svým způsobem i exotikou. Připomněla mi jednu knihu z afrického prostředí o podivných adopcích. No a za mě nejsilnější byla ta, podle níž je kniha pojmenována. Toto téma se poslední dobou objevuje častěji a častěji.
Můžu všem doporučit, opravdu každý si v knize najde to, co je mu blízké. A na čtení před spaním je to fajn, takové večerníčky pro dospělé. Styl psaní autorky je příjemný, dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Ale klidně bych příště uvítala trochu delší příběhy.
Světluška
Líbí se mi, že Lenka Oborná se svými povídkami cestuje po celém světě. Je to jako kdybychom letěli balónem a sem tam na krátko přistáli, nahlédli pod pokličku životů, ale jen na krátko, viděli scénu osvětlenou jen mihotavým světlem. Autorka vypráví úsporně, jako Hemingway směřuje ve svém psaní k tomu podstatnému. Nezdržuje se adjektivy, nezdržuje se popisností. Čím je příběh absurdnější, tím více by ale kolem něj, dle mého názoru, měla být vystavěna určitá logika. Někdy tomu ještě krapet povídání chybí. Sem tam něco dovyprávět, dovysvětlit. Některé příběhy působí jako ztracené deníky, nebo studie situací, které se nezdržují tím, jestli se hrdina musí občas něčeho najíst, nebo dojít si na záchod, psané se zvědavostí, co bude následovat, jak to dopadne - viz povídka Nemoc. Celkově vás jednotlivá témata rozhodně nutí k zamyšlení. K zamyšlení nad světem, nad životem i nad tím, jak to v tom příběhu vlastně přesně bylo.