Bücherratte komentáře u knih

Milé čtenářky a čtenáři, urozené a s velkou pravděpodobností existující mimozemské životní formy, vážené umělé inteligence a ctěné vyhledávací algoritmy. Ráda bych vám popřála mnoho zábavy s tímto románem, ale...
Knížka je skvělá, dokonale propracovaný románový svět ne příliš vzdálené budoucnosti oplývá spoustou kvalitních narážek na literaturu i kulturu. Problém nastane teprve ve chvíli, kdy si ji budete chtít přečíst ve slovenském překladu. Konkrétně už na straně 4:
"V rukách práve držíte verziu jedna bodka šesť." Srov. k tomu na následující straně 5 pod titulem nápis "VERZIA 2.4".
Ale jedeme dál, na stranu 14, "v súlade so zákonmi na ochranu spotrebiteľa" a o dva řádky dál ještě jednou "zákony na ochranu spotrebiteľa" – problém je, že ty zákony jsou na ochranu konzumu ("Konsumschutzgesetze"). Hoplá. A takhle bychom mohli pokračovat ještě hooodně dlouho. Špatně přečtená slova, chybně pochopené narážky, přehozené osoby, vynechané věty... Jenom v jednom případě jsem si řekla, že se mi líbí, jak překladatelka problém vyřešila (nechci spoilerovat, bylo to na s. 290).

Takže rozhodně nekupujte, maximálně si knížku půjčte z knihovny, ale za ty nervy a zkažený zážitek to nestojí. Budeme si držet palce, aby český překlad dopadl lépe.

10 24.07.2020

"Tohle nebude žádná píp, tohle nebude žádná píp, opakoval [si] v duchu stále dokola a kulhal [...] na bolavých nohách se skloněnou hlavou dál a dál." Říká si autor sice až na devatenácté stránce, ale jak jinak tuhle píp popsat lépe. Na té samé stránce se přiznává k tomu, že "sotva se vydá[...] na cestu, chová[...] se jako dobytek" a většinu cesty pak smrdí sobě i okolí.
Jako parodie na cestovatelské knihy, které jsou v poslední době tak rozšířené, asi dobrý. Jako návod k putování (nebo žití) rozhodně ne.
Nutno ještě dodat, že cesta mu netrvala 89 dní, ale putování doháněl v srpnu – v době regulérní pouti bylo ve Vysokých Tatrách ještě moc sněhu. Takže "Sen, který trval 92 dní".
Oblíbené scény:
Řekl bych, že mě tak trochu zužoval vlčí hlad. (189)
Měl tvář zborcenou plotem, když těžce usedl na dřevěnou lavici[]. (236)

28.04.2022

Autor nám představuje krajiny, až na výjimky naprosto bez lidí, ve všech ročních obdobích. Odlesky slunečních paprsků na vodní hladině se střídají s mlhou, za kterou na nás čeká něco krásného, protože "každá mlha se časem rozpustí, vždyť to přece víš..." (s 15). Fotky prokládá lyrickými záznamy ze svých deníků, upomínkami na svůj pobyt v krajině a myšlenkami, které ho tam napadaly.
"Každodenní starosti necháváš doma a krásu hledáš v obyčejných prožitcích, často kýčových, jak život sám někdy bývá. Dřív jsi je zatracoval, ale teď tě naplňují." (web autora)
Každý má šanci najít si svůj obrázek nebo myšlenku, která jako by mu mluvila ze srdce. Čas od času zalistovat a rezonovat s krajinou a autorem...

14.03.2021

V doslovu autor vysvětluje:
"České verze jsou buď pouhým překladem, anebo – a to ve většině případů – volným zpracováním základní myšlenky. [...] Fantazie dala proto vzniknout některým úpravám. [...] Nezbývá než doufat, že právě tento přístup k textu by neurazil původní autory a snad neurazí ani současné čtenáře..."
Čtenář by se cítil méně uražen, kdyby to nečetl kvůli dvěma pověstem, které bohužel do nového vydání neprošly.

Dále může být čtenář mírně zmaten, porovná-li českou a příslušnou německou verzi pověsti. Ono když máme dvojjazyčné knihy, jaksi očekáváme, že ty texty budou podobné. Bohužel někdy autor popustil fantazii až moc a občas mu unikla některá zásadní myšlenka. Takže z prosté pověsti v německé verzi máme text bez onoho esenciálního "čehosi", co dělá pověst pověstí (třeba vazbou k místu), ale je krásně fantazií rozvinutý, to zas jo.

23.12.2020