Bejris
komentáře u knih
Agnes a Zakázaná hora
Veronika Hájek Hurdová
Je mi 10 let a knížku jsem poslouchala jako audioknihu. Ze začátku mě úplně nadchla a říkala jsem si, že to bude přesně můj typ. Líbilo se mi to, jak autorka jemně naznačila, že to, že Agnes mluví s Bobo (koalou), není úplná samozřejmost a ke konci knihy se ukázalo, že to bylo docela zásadní. Když Agnes začala stoupat na Zakázanou horu, byla jsem nadšená a s radostí jsem odpovídala na Gormovy otázky. Obvykle, když v knize narazím na otázky, bez zájmu je přeskočím, ale tady mě natolik zaujaly, že jsem odpovídala vždy. Ale když Agnes dorazila k Požírači, kniha trochu klesla v mých očích. Kapitola se mi zdála děsivá a beznadějná. Když se řekne název knihy, napadne mně vždycky tato děsivá kapitola, přestože se mi jinak kniha velice líbila. Kapitoly s Medou a Hátou byly krásné. Přestože jsem závěr se Smrtí úplně nepochopila, myslím, že mi dal něco do života a jsem šťastná, že tato kniha vyšla.
Agnes a ostrov Stínů
Veronika Hájek Hurdová
Je mi 10 let a knížku jsem poslouchala jako audioknihu. Vím, že tímhle asi budu dost nestandardní, ale musím přiznat, že druhý díl se mi líbil o malinko víc než ten první. Hlavním důvodem asi je, že se mi zdál mnohem víc pozitivní, a taky, že Agnes nebyla vždy na všechno sama. Líbilo se mi, jak autorka podrobně popisovala rozdíly mezi jednotlivými vesnicemi. Je mi líto, že jsem neviděla obrázky. Taky je mi trochu líto, že oproti prvnímu dílu nebylo poučení příliš skryto. Pohádky jsem milovala už od mala, ať už namluvené nebo čtené od rodičů. Vždy mě ale trochu vadilo, že hrdinové byli vždy o tři nebo čtyři roky starší než já. U prvního dílu už jsem Agnes skoro doháněla, ale u dvojky mi zase utekla. Proto mě mile překvapilo, jak mi u pokračování byla sympatická. Přesto, že si myslím, že pokračování bylo pro starší, určitě si v něm každý člověk něco najde.
Laura a kočičí důvěra
Jessie Williams
Jedná se o 3. díl ze série Příběhy z farmy Naděje.
Je mi 10 let a knížku jsem dostala k narozeninám. Když jsem ji dostala byla jsem ráda, protože kočka je moje nejoblíbenější zvíře a taky proto, že měla hezké obrázky. Možná i proto jsem si přála k Vánocům další díl - Eliška a opuštěné štěně. Nikdy mně nenapadlo, že je tolik způsobů, jak se sblížit s okolním světem, když člověk nevidí. Doporučuji a přeji příjemnou četbu.