BaltazArt komentáře u knih

Prostě to nedokážu dočíst dál než do třetiny. Snažím se o to už několik let, ale vždycky nezvládnu víc než pár stránek. Kniha na mě působí jako skica. Nefiltrovaná změť nápadů, co by potřebovala usměrnit a osekat. Nic moc se v knize neděje, je neskutečně ukecaná, jsem přehlcený nepodstatnými pojmy a jmény... Není to ten samý problém, jako když je něco nablblýho, věci tu dávají smysl a když už nic jiného, postavy jsou dobře napsané. Jenom to, o čem se baví mě nezajímá a necítím motivaci v četbě pokračovat. Přijde mi to jako typická alfa verze a dovedu si třeba představit, že kdyby celá trilogie byla jedna kniha, mohlo by z toho být něco parádního. Možná, že audiokniha vyznívá líp, protože se tu hodně mluví o tom co bylo a coby kdyby.

Říkal jsem si, že budu hledat únik od nekonečných seriálů v knihách. Vadí mi, jak se celou sérii vlastně nic neděje - je tam pár samoúčelných dějových linií, které skoro neprotkávají tu hlavní... no a pak se to rozjede až ke konci série, aby to skončilo +/- cliffhangerem.
No a něčeho takového jsem se tady bohužel dočkal taky. Je to dobrých 70% knížky omýlání toho samého pořád dokola a 30% něčeho smysluplného, něčeho, co posouvá příběh (alespoň mám ten dojem, ale když nad tím tak zpětně přemýšlím, možná je to i horší).
Celá jedna ze tří ?hlavních? dějových linií je na začátku zažehnuta, aby pak byla celou knížku udržována jakožto žhavé uhlíky, a nakonec opět pořádně "vzplála".
Pak druhá je takový její mlhavý odraz - něco se tam děje, ale vlastně to z velké části taky moc nikam nevede. I když to samo o sobě zajímavě vyústí.
Ale zkrátka to na mě působilo, jako tři příběhy sešitý dohromady - jeden super, druhej "meh", u třetího jsem vysloveně přeskakoval věty. Chtělo by to hodně osekat - možná, kdyby to mělo 200 stránek, bylo by to uplně ideální.

Pak je tam ještě pár maličkosí... Ta němčina mě tam celkem chytá za uši. Pár let jsem se ji učil, a moc mi to tu nesedí. Pro jména bych zvolil kdyžtak trochu větší zkomoleniny a klidně použil trochu starší němčinu. Alespoň zčásti. Chápu, že třeba někdo teoreticky může mít přezdívku "Krást", ale je to podobných věcí plný a tahá mě to za uši.
Já bych ještě ubral i hrubých slov. Naturalismus mám rád, ale přijde mi, že to pak nevyznívalo nijak úderně a sprostá slova se tam často vyskytovala samoúčelně.
Je to grimdark, což mě zajímá, ale Nespasitelní z mého pohledu překračuje tu hranici, kdy je to ještě cool sebeuvědomělá stylizace a kdy už to začíná být moc edgy a šklebím se u toho.

Jinak, co kladů se týče - od začátku jsem měl rád hlavní trojici neřádů. I v momentech, kdy byli fakticky nesympatičtí, mi přišli přinejmenším zajímaví. Tomu nejmenšímu parchantovi prostě fandím, aby byl co nejmenší parchant. A u toho, co je ztracenej, si prostě užívám, jak si užívá svůj narcismus.

A čím si nejsem úplně jistý, je autorův pohled na psychické poruchy. V rozhovoru tvrdil, že se o to zajímal do hloubky. Na mě to ale působilo, že spíš do šířky a po povrchu. Nebo možná se jen autor nechal strhnout cool fantasy nápady a nějakými představami o tom, kam chce směrovat osudy postav. Ale nevím, jestli by s tím někteří lidé s hlubší - nebo i osobní - znalostí tohohle tématu, neměli trochu problém.
Ale myšlenkové i podvědomé pochody ústřední trojice mě opět bavily a zněly mi uvěřitelně.

No, kolem a kolem, šlo z toho vytěžit víc. Rád bych si přečetl nějakou Definitive Edition, až se jednoho dne pan Fletcher víc rozepíše. Nebo jak to někteří autoři dělají - jinou knížku, kde budou podobná témata zpracována zkušenější rukou téhož autora.

4 13.12.2022