apiarius komentáře u knih

Přestože se jedná o první ucelené vylíčení záležitosti retribučního soudnictví v Československu (tj. soudů s kolaboranty a zrádci), uchovává si dodnes svou hodnotu. Vlastní text je sice poněkud nesouměrně rozdělen do kratší části pojednávající o retribučním soudnictví a do delší části o Mimořádném lidovém soudu v Ostravě, každá z obou částí však představuje kompaktní celek. Osobně si cením především popisu retribučního soudnictví v Československu, které, dle mého názoru, představuje ideálně vyvážený popis. Nezabíhá příliš do detailů, přesto přibližuje retribuci i z její "lidské" stránky (což je pak prioritně záležitosti části, která se týka ostravského mlsu (MLS). Lze však vytknout dvě věci. První, že kapitola o Národním soudu je příliš popisná a v důsledku i nepřehledná, druhá, že v kapitole o obnovení retribuce po únoru 1945 autor rezignuje na hlubší výzkum. Přesto: stačí přečíst sto stran a lze se považovat za znalce retribučního soudnictví!

Zápas o nové Československo je nádherný příklad toho, jak se nemají psát knihy. A to ani populárně naučné, ani odborné a vědecké. Autor si vymezil téma, vymezil si období, ale kupodivu, ani v jednom případě nedodržel vlastní hranice. Kniha tak přestává být pojednáním o zápase o Československo a rozhodně nepojednává o období let 1939 až 1946. Skutečnost, že autor nedisponuje příliš nápaditou stylistickou invencí je vzhledem k jeho odbornému zaměření podřadné. Avšak odevzdat text k tisku bez důsledné textové revize je skutečně tristní! Stejně jako jej logicky nesjednotit a nezjistit si všechny skutečnosti, o kterých se píše. Bohužel, odborník se tak musí vypořádat s dalším titulem, který jej zaplavuje naprostými banalitami!

Je sice pěkné, že i čeští autoři se vrhají na půdu abstrakce a teoretizováni, avšak tato publikace Michala Reimana je spíše nejistým vykročením na pomyslný tenký led. Totalitarizmus existuje v různých podobách. Jeho omezení na "komunistický totalitarizmus" je sice ospravedlnitelné, avšak nikoliv tak, jak činí autor. Ten se totiž neubránil pokušení a, zřejmě mimovolně a nechtěně, jej nakonec stejně srovnává s fašizmem a nacizmem. A kupodivu - lze se dočíst, že fašizmus i nacizmus byly ve svých důsledcích děsivějšími, než jejich levicový ekvivalent. Snad je to dáno i tím, že autor knihu napsal jako jakousi tichou polemiku s Courtoisovou Černou knihou komunismu. Přestože autor byl seznámen s dávno proběhlo diskuzi o podstatě totalitarizmu (na Západě již v padesátých letech!), přínos jaksi chybí. Nejen český intelektuál, snad i český "knihožrout" musí být zklamán...

25.01.2012