AndyTheReader komentáře u knih

V podstatě totožné provedení jako v případě Mapy k Hobitovi J. R. R. Tolkiena. Opět se jedná o rozkládací "knížku" ve stylu digipacku, s vlepeným sešitkem po levé straně, který se tentokráte, zhruba na dvaceti stranách, věnuje vybraným důležitým místům ve Středozemi a v závěru ještě obsahuje kratičkou kapitolku o pár odstavcích, s názvem "O kreslení map Středozemě". Vpravo je poté vlepena samotná rozkládací barevná mapa, při maximálním rozložení dosahující velikosti zhruba 70x70cm. Její krásné zpracování má na opět na svědomí (stejně jako černobílé ilustrace v sešitku) jeden z nejznámějších ilustrátorů Tolkienova díla, John Howe. Okraje mapy zdobí známé výjevy ze Středozemě, např. Gandalf Bílý prohánějící se na Stínovlasovi před branami Minas Tirith nebo Nazgûlové na svých okřídlených bestiích.

3 16.03.2016

Příjemná oddechová záležitost pro fanoušky J. R. R. Tolkiena nebo prostě jen milovníky map fantastických světů. Celá "knížka" je rozkládací, přičemž v levé části je vlepen sešit (zhruba formátu A5), který na dvaceti stranách ve stručnosti shrnuje děj knižního Hobita, nastiňuje okolnosti jeho vzniku a v krátkosti seznamuje s klíčovými místy na mapě "Divočiny", kam Bilbo a spol. zavítali na cestě k Osamělé hoře. To vše doplňuje několik černobílých ilustrací Johna Howea. Vpravo je vlepena samotná mapa "Divočiny", která je barevná a při maximálním rozložení má vskutku úctyhodné rozměry - zhruba 70x70cm. Její okulahodící zpracování má na svědomí už zmíněný ilustrátor, jenž mapu obohatil mj. o motivy z Neočekávaného dýchánku (úvodní kapitola Hobita) nebo o obrovského draka Šmaka vinoucího se po okrajích mapy.

2 15.03.2016

Nejnovější přírůstek do poměrně chabé nabídky knih uceleně se zabývajících životem J. R. R. Tolkiena, které jsou zároveň přeloženy do češtiny. Anglický originál této knihy vychází přesně 20 let od vydání brilantní biografie Tolkiena od H. Carpentera, prodleva mezi českými překlady obou publikací je ještě o dva roky delší. Vzhledem k tomu, že jsem obě zmíněné biografie četl ihned po sobě (Carpenterovu jako první) a mám je v živé paměti, jejich srovnání se přímo nabízí. Na úvod rovnou poznamenám, že Carpenterova verze je, dle mého názoru, prostě lepší a to hned z několika důvodů.

H. Carpenter coby "oficiální" Tolkienův životopisec měl k dispozici takové informační prameny, k nimž měl C. Duriez s největší pravděpodobností cestu zcela zapovězenou. Z toho automaticky vyplývá, že Duriez mj. právě Carpenterovo dílo - tu více, tu méně - parafrázuje a cituje. Nejednou jsem měl tedy pocit, že velmi podobné až identické formulace už jsem někde četl.

Duriezovo pojetí Tolkienovy biografie je rovněž mnohem méně vyvážené z hlediska členění textu, než v případě Carpentera. Kupříkladu osudům Tolkiena v průběhu první světové války, respektive během let 1914-1917, se Duriez věnuje na více stranách a podrobněji, než dlouhé etapě od konce druhé světové války až do Tolkienovy smrti (1945 - 1973). Na celé období, kdy Tolkien dokončoval a publikoval Pána prstenů, díky čemuž si postupně získával nehynoucí slávu a stával se celosvětově uznávaným (kultovním) autorem, na "zimu" Tolkienova života i na jeho posmrtný odkaz a přesah do moderní doby, si Duriez vyčlenil slabých 20 stran, což nepředstavuje ani 10 % celkového obsahu knihy. Zřejmě jevil větší zájem o ranější období Tolkienova života nebo se mu zdála více důležitá. To by se i dalo pochopit a respektovat. Spíše mi však přijde, jako by autor z nějakého důvodu spěchal s dokončením knihy nebo prostě, sportovní terminologií řečeno, "špatně rozložil síly", "napálil start a vypustil závěr". Těžko říct, zkrátka se mi závěrečné pasáže této biografie jevily jako mírně odbyté či useknuté.

Může také mrzet, že Duriez do knihy nezakomponoval takřka žádné dodatky či bonusové materiály. Samotný text doplňují čtyři desítky miniaturních (na jednu dvoustranu je jich vměstnáno až sedm) barevných fotografií s popiskami. Naprosto všechny z nich ovšem zachycují pouze místa, nikoli osoby či cokoli jiného. Přesněji řečeno, zachycují současnou (moderní) podobu míst, více či méně významně spjatých s životním příběhem J. R. R. Tolkiena a jeho rodiny, potažmo blízkých přátel. Zajímavý přístup, ale zřejmě bych preferoval něco jiného.

Nechci, aby to vypadalo, že Duriezovo zpracování Tolkienovy biografie je špatné. To rozhodně není. Je psáno čtivým jazykem, hezky odsýpá a člověk se v něm dozví i leccos nového. Pravděpodobně bych jej přijal s ještě větším nadšením, pakliže bych se k němu dostal dříve než ke Carpenterově verzi nebo po delším časovém odstupu. Proč ale nepřečíst a nezkombinovat obě verze a neudělat si vlastní obrázek? Zvláště "tolkienofilům", mezi něž bych se s dovolením také sám zařadil, bych to vřele doporučoval. A ostatním klidně také.

7 15.03.2016

Vzhledem k tomu, za jakého "tolkienofila" sám sebe považuji, se cítím mírně zahanben, že jsem se k četbě ucelené biografie mého oblíbeného J. R. R. Tolkiena dostal až nyní, po přečtení celé řady jeho děl a publikací jeho dílem a životem se zabývajících. Na druhou stranu to možná nebylo úplně na škodu, protože jsem k tomuto "oficiálnímu seznámení" mohl přistoupit již vybaven užitečnými znalostmi, informacemi a povědomím o širším kontextu. Zkrátka, splácení tohoto osobního literárního dluhu jsem si patřičně užíval a jen mě mrzí, že netrvalo déle.

Nechci zde přílišně hodnotit, respektive prozrazovat, obsahovou stránku knihy a kazit tak jiným (budoucím) čtenářům osobní zážitek. Rád bych zmínil pouze tolik, že nyní, obohacen o mnoho nových poznatků, chovám k profesorovi J. R. R. Tolkienovi ještě větší respekt a jsem nesmírně šťasten, že jsem si jej (a se v něm) „našel“. Jeho obrovská filologická erudice, láska ke slovům a jazykům (od anglosaštiny a gótštiny, přes velštinu a finštinu, k vytvoření vlastní sindarštiny a quenijštiny) i mýtům (zejména severským) a jejich úctyhodná znalost, to vše i mnohé další je notoricky známo. Permanentně mne však nepřestává udivovat, jak komplexně a zároveň perfekcionisticky pojal svou vlastní mytologii, s naprosto vytříbeným citem i pro ty nejmenší detaily a souvislosti. Nicméně, ono to vlastně ani tak překvapivé není. Tolkien v podstatě ve Středozemi žil, paralelně se svým zcela spořádaným a navenek ničím výrazně nevybočujícím životem oxfordského univerzitního profesora. Zažíval zcela běžné radosti (rodinné záležitosti, činnost v literárním diskusním klubu Inklingů, toulky přírodou i nočním městem, zahradničení, praktikování víry a v neposlední řadě kouření své oblíbené dýmky) i starosti (mj. spojené i s často nahnutým rodinným rozpočtem) každodenního života, v němž čerpal inspiraci pro své opus magnum. Myšlenkově se ovšem často a rád toulal po Středozemi, kterou takto poznával, objevoval a „přitvářel“, spíše než vymýšlel a tvořil. Za to mu budiž nejeden dík.

Tolkienův životopis sepsaný H. Carpenterem je po obsahové i formální stránce na opravdu velmi vysoké úrovni. Aby také ne, když autor mohl vycházet z osobních setkání a rozhovorů, nejen se samotným Tolkienem, ale také s jeho rodinou a přáteli. Zároveň měl přístup k originálním materiálům, v podobě literárních rukopisů, deníků, korespondence a fotografií. Tuto příležitost využil znamenitě a čtenářům naservíroval kvalitně zpracovaný, přehledně členěný, vyvážený a velmi čtivý životopis jednoho z největších a nejoblíbenějších literárních velikánů všech dob. Rovněž je třeba ocenit dodatky, které Carpenter do knihy zahrnul - ať už se jedná o zhruba tři desítky černobílých fotografií s popiskami, zjednodušenou genealogickou tabulku předků J. R. R. Tolkiena, chronologický souhrn klíčových milníků jeho života či přehled jeho dosavadně vydaných děl (přesněji k datu publikování této biografie). Ačkoli sám „Tollers“, jak Tolkienovi přezdívali jeho důvěrní přátelé, v čele s C. S. Lewisem, neměl biografie příliš v lásce (zejména psané a vydané ještě během života daného člověka), myslím, že proti této by moc nenamítal. I když, věčně přemýšlející, přepisující a upravující puntičkář, jakým John Ronald Reuel byl, by si nepochybně něco našel. Právě Tolkienův až maniakální perfekcionismus, který často doháněl netrpělivě čekající vydavatele jeho děl k šílenství, ovšem povýšil jeho tvorbu na úroveň, která nenacházela, nenachází a zřejmě jen tak nenajde srovnání.

Závěrem si dovolím citovat jeden odstavec z této biografie, který mi ihned utkvěl v paměti jako naprosto vševypovídající. Týká se dvanáctiletého období (1937-1949), během nějž s přestávkami vznikal příběh Pána prstenů.

„Jednou potíží byl jeho perfekcionismus. Nespokojil se s psaním velké a složité knihy, ale měl pocit, že se musí postarat, aby každá jednotlivost uspokojivě zapadla do celkového rámce. Zeměpis, chronologie a jména musely být úplně důsledné. Se zeměpisem dostal určitou pomoc, protože jeho syn Christopher mu nakreslil propracovanou mapu terénu, v němž se příběh odehrával. Tolkien sám si od začátku psaní dělal hrubé náčrtky map; jednou řekl: „Když chceš mít složitý příběh, musíš pracovat podle mapy, jinak ho později nikdy nezmapuješ.“ Mapa však sama o sobě nestačila a Tolkien donekonečna propočítával čas a vzdálenosti, rýsoval složité tabulky událostí v příběhu s daty, dny v týdnu, hodinami, někdy i směrem větru a měsíční fází. Zčásti to byla jeho navyklá snaha o dokonalost, zčásti čirá radost z „přitváření“, ale především starost, aby předložil naprosto přesvědčivý obraz. Dlouho potom řekl: „Chtěl jsem, aby lidé prostě do příběhu vstoupili a brali ho (v určitém smyslu) jako skutečný.“

Myslím, že se to snad ani nemohlo p(r)ovést lépe.

9 15.03.2016