achjozaseživot komentáře u knih

První věc, co bych rád řekl: Jako jeden z asi mála lidí v téhle komentářové sekci jsem trans, jen tedy opačně než Jessica, narodil jsem se jako dívka. A rád bych řekl: TAHLE KNIHA JE SKVOST.
A je mi jedno, že Jessica (pro nedovtipy tady v komentářích: ne Jason, JESSICA. přesně o to v té knize jde!) se polovinu knihy neobjevuje. Protože kniha není příběh Jessicy a její tranzice. Je to příběh jejího mladšího bratra, jeho úhel pohledu na celou situaci a ukázka, že má i jiné problémy a že jeho život se netočí kolem toho, že jeho sestra je transgender. Kniha mi obrovsky pomohla pochopit pohled mé sestry a toho, jak se s celou mou situací vypořádává. I když jsem byl rozhodně na Jessicině straně, Samovu zmatenost a snahu věci řešit, i když ne nejlépe, jsem vážně chápal. Navíc je tu konečně příběh, kde se celý svět netočí kolem toho, jak trans osoba nesnáší své tělo a svůj život - celá ta věc se přeskočí do části, kdy se konečně věci hýbou kupředu, Jessica už má své místo ve společnosti a nakonec pořád má i milující rodinu (což hodně trans lidem nezůstane a musí si rodinu budovat novou) a skvělou budoucnost - to je to, co trans lidé chtějí. Takže abych tuhle pasáž shrnul, je to asi spíše kniha pro trans lidí, kteří potřebují pochopit, jak jsou na tom jejich blízcí, hodně věcí ohledně Jessičiny tranzice a pocitů jsou vynechány, nehledě k tomu, že velká část chování Jessičiných rodičů vážně... není v pořádku. Ale je na to dost náznaků na to, aby si to čtenář uvědomil. No a takovéhle knihy jsou také potřeba.
Na celé knize je vidět, že John Boyne si dal obrovskou práci s tím, aby ztvárnil všechno co nejrealističtěji. Mimochodem, moc se mi líbí ten detail, jak Sam pokaždé mluví o Jessice stylem "můj bratr Jason", jako by se pořád ujišťoval "je to můj BRATR.", a jak se z toho pak stane běžné oslovování "Jessica" a "ségra", když to přijme. A pak ta scéna na konci s novináři... měl jsem v očích slzy, protože obětovat vlastní štěstí a rozhodnout se pro takové utrpení, abyste ušetřili problémy někomu jinému, asi není něco, co bych byl já ochoten udělat (a přijetí její matky způsobilo, že všechny ty slzy tekly, protože kéž bych já měl takové štěstí. Moc to Jessice přeji a jsem rád, že jsme dostali happyend). Jessica je úžasná postava, má obrovské srdce a doufám, že si pak našla nějakou skvělou přítelkyni.

8 27.12.2021

Paní Kybalová sice má hromadu dobových obrazů, ale zaobírá se jenom nejvyšší špičkou společnosti, většinou Anglie a Francie, která měla peníze na to, vymýšlet miniaturní módní trendy. Ke Španělsku sice něco málo řekne, ale zase je to k tak vysoké společnosti, že člověku, který na historický larp hledá informace k pracujícímu člověku nějaké nižší střední třídy ve Španělsku, je to úplně k ničemu. Navíc bych si u jejích knih dával pozor na to, čemu věřit – tím, že se z jejích knih hodně cituje, protože českých knih o historické módě moc není, šíří se díky ní spousta mýtů jako například že korzety byly nepohodlné, deformovaly těla a přesouvaly orgány. A že se nosily v osmnáctém století.