Komentáře: Porno s Ulrichem (3)

Tý jo, oni tu jsou komentářové.

Vážení a rozmilí komentující, je to tak. Vezmu to popořadě.

Psal mi HTO a ve svém psaní mi napsal, že psát se má, jen když je co říct. A to je co říct. HTO je prostě kanón.

Ve výše uvedené novince je spousta mystifikací. Což nemění nic na skutečnosti, že vycházejí, stále ještě, dvě knihy, které si pod svou patronaci vzal antikvariát Kačur (svého druhu také Potěmkin jako z praku, ale co).

Psal mi HTO a ve svém psaní mi napsal, že Luna vymáchala svůj svit v loužičce, co udělal sousedčin ratlík, dole, před barákem, a prý to tak je pěkné. HTO je, ať si kdo chce, co chce, říká, prostě kanón.

Jiří Kačur k novince pravil toto: "Nečetl jsem to a ani nebudu, věřím, žes to pojal tak, jak jsme ti řekli. Mám své lidi, pozor!" Z čehož lze usoudit, že si na mě lidi nestěžovali, protože okna vymlácená nemám. To nemám. To ne. Dobře, jedno ano, ale to jsem si omylem vymlátil sám.

Knihy jsou skutečným projektem obšourníků (teď se řešilo někde v diskuzi, že moderátoři budou mazat vulgární slova, doufám, že někdo z kolegů zasáhne a zarazí tu mou neuváženou sprostotu) z AK-29, stvořeny jen tak, z lásky k životu, k existenci (lépe to snad ani nejde říct, to opravdu ne).

Krom jiného, když mi HTO psal, napsal, že výraznou součástí slova papoušek je poušek a je tudíž nevhodné o papoušcích mluvit a to obzvláště v dámské společnosti.

Velkou výhodou obou knih je jejich deratizační schopnost. Jiří Kačur tak reaguje na trh, který vyžaduje multifunkční produkty.

A nakonec jsem oslovil i paní Veroniku Černuckou a zeptal se jí na tento druh marketingové prostituce. Pravila následující (a kdyby došlo na řešení soudní cestou, upozorňuju, že jsem se překlepl a namísto Černucké mělo být napsáno Černocká, paní Černucká): "Výrazný problém vidím v nedostatečné podpoře z řad fiktivního, nebo i skutečného čtenářstva. Je jedno, že kniha ještě nebyla vydána, nemusí být, jde o ten povyk okolo ní. Podívejte se na to z této stránky. Nejspíš vám na to časem přijdou. Někdo napíše, hele, to zní dost nepravděpodobně, tahleta náhlá a masová propagace, pochvaly a udílení plného počtu v hodnocení. Zásadní je, jak mluví čísla prodeje. A ta mluví jasně. V mé knize Noc, kdy jsem měla zemřít (http://www.databazeknih.cz/knihy/noc-kdy-jsem-mela-zemrit-66132) píšu toto: "Alena s hrůzou zjistila, že její prodeje nejsou dostatečné." Z této zdánlivě nevinné poznámky se rozvine detektivní příběh, jenž ocenili čtenáři po celém světě, a jehož metodu detektivního marketingu přejaly prakticky všechny reklamní společnosti. Jedině z knihy Noc, kdy jsem měla zemřít se dozvíte, jak prodat svou knihu, svůj produkt. Kniha Noc, kdy jsem měla zemřít je mezníkem, který nastavil zcela nové podmínky pro život na této planetě. Přesto jsem si nechala něco pro sebe. Ten poslední dílek do puzzle, díky kterému nalezneme smysl veškeré existence. Ten ovšem naleznete v knize Naše heslo Apokalypsa (http://www.databazeknih.cz/knihy/nase-heslo-apokalypsa-184504 - doporučuji přečíst, abyste věděli, proč tu jste). A to je tak v kostce všechno, co jsem ke svým knihám chtěla říct."

K čemuž HTO nic zásadního neměl.

K počtu výtisků: Mělo jich být 20 000, ale Kačurovi se zželelo tiskaře, tak to postupným osekáváním dostal na nynější počet. Je to prostě lidumil. Krom jiného byl žádán sběratelem vzácných tisků, jeho blízkým přítelem, aby byl počet co nejnižší, protože jinak by si nemohl knihy přečíst, sbíraje právě jen vzácné tisky. Kačurovi bude jednou postaven pomník. Hned vedle matky Terezy. To už je jasné (a v plánu).

Tak doufám, že jsem dobře odpověděl na všechny vaše zvědavé otázky.

Usoudil jsem že i tady, jak už to v životě chodívá, se naskytují dvě možnosti:
- jde o kolosální mystifikaci, ke které byl nebohý herdekfilek donucen buď fyzickým terorem, psychickým nátlakem nebo dokonce vydíráním realizovaným zvlčilými individui soustřeďujícími se v okruhu jistého vykřičeného plátku AK-49 (a musela to být vskutku síla, že zmíněná "díla" dokonce vložil do DK),
- jde o realitu a známý letenský antikvariát KAČUR se s rozverností jemu vlastní vrhl mimo klasické činnosti antikvářů na vydávání knih v bláhovém domnění, že se patřičně nakapsuje a aby nemusel platit autorské honoráře, píše si vydávaná díla sám ( v tom případě jde v uvedeném článku o kolosální spam a marketingovou fintu, nad níž by závistí bledla i jistá nejmenovaná autorka detektivních povídek).
A jelikož se elfos zmínila o povinnosti Moraváků vlastnit uvedená díla, dovolím si za Moraváky pozměnit reklamní heslo z kačurových stránek "Nie, radšej knihu!" na: "Na co knihu? Dá ti více lok moravské slivovice!"