zany
diskuze u autorů
Nakladatelství si může vydávat koho chce a Fantom Print má jistě dost jiných kmenových autorů, takže je ztráta jednoho bolet nebude
@helena8303 - on snad Professional Publishing někdo zakázal tu knihu vydat?
Pro mě je jeho vyjádření dostatečně aktivní, nikdo ho nenutil podepsat, na tu akci jel taky dobrovolně. Co se tam podepsalo se ví, text dopisu zveřejnili, Atamanov je pod ním podepsaný a tedy se s ním ztotožňuje. Není to "jakési" ani "pasivní vyjádření".
A na základě těchto informací se mohu svobodně rozhodnout, jak se k autorovi a jeho dílu postavím, stejně jako má takovou volbu nakladatelství, které ho doposud vydávalo. Tak přestaň psát nesmysly o tom, že ho někdo zakazuje, najde-li si jiné nakladatelství, které ho bude chtít vydat, nikdo mu nebude bránit. Nikdo ho nezakazuje, nikdo jeho knihy nevyřazuje z knihoven a knihkupectví, natož aby je ničil.
Problém s pochopením textu máš ty. Nakladatelství jsou stovky, pan autor může uzavřít smlouvu s kterýmkoliv z nich, které bude chtít, a takovému nakladatelství nikdo nic nebude zakazovat. Nebo si to může vydat vlastním nákladem či přes crowdfunding, ale nikdo mu nic nezakazuje.
@Tazz: kdo komu co upírá? Někdo snad vydal nějaký zákaz číst Atamanova, Lukjaněnka a další Putinovy poskoky?
Slova, která jsem citoval z pamfletu se jako podle tebe k současné válce nevztahují?
@Tazz - podívejte se na datum toho pamfletu, vydali ho 28. února, tedy čtyři dny po vpádu Ruska na Ukrajinu,, takže ty jejich kydy směřují přesně na to, co se teď děje. Vydali to na Donbase na nějaké slezině SF spisovatelů, takže zcela jistě tam jel dobrovolně, stejně jako zcela jistě podepsal dobrovolně žvásty jako:
"Podporujeme naši armádu, která jedná maximálně jasně, profesionálně a obětavě, podporujeme jejího vrchního velitele, prezidenta Ruské federace Vladimira Vladimiroviče Putina, který zahájil speciální operaci na denacifikaci a demilitarizaci státu Ukrajina.
Ti, kdo umožnili militarizaci Ukrajiny, se jistě dočkají odplaty. Bez ní se Ukrajina nemůže vrátit k normálnímu, konstruktivnímu životu. Nepochybujeme o tom, že to přijde."
Ad Čajkovskij: po tom, co jsem si našel, o čem ta opera je, že v ní je oslavována expanze Ruska a vyzdvihována ruská armáda, její neporazitelnost atd. zcela krok ND chápu https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/cajkovskij-opera-strevicky-gogol-vecery-na-samote-pobliz-dikanky-narodni-divadlo.A220321_184314_ln_kultura_lros
@MalatekD i v ruštině se dalo dostat k relevantním informacím, jen stačí chtít, dostaly se k ním desetitisíce Rusů, kteří demonstrují i přes hrozby dlouholetých trestů vězení, mohl se k nim dostat i Lukjaněnko
Dva nové příspěvky k poznání Vondruškovy osobnosti, názorů, díla:
recenze Vondruškovy knihy:
https://denikreferendum.cz/clanek/31117-vlastimil-vondruska---zoufala-doba-si-zada-zoufale-spisovatele
reakce rektora olomoucké univerzity na Vondruškův komentář:
https://www.pressreader.com/czech-republic/mf-dnes/20200425/281840055815633
Dovolím si po delší době opět reagovat na poslední dva příspěvky:
- „Naprosté pitomosti nepáše“ To není pravda, několik těch flagrantních jsem uvedl ve svých předchozích komentářích. Uvedu pouze jeden. Není možné, aby údajný historik napsal, že Přemysl Otakar II. si několik let držel na svém dvoře princeznu Kunhutu Haličskou jako milenku, než se rozhodl si ji vzít za ženu. Držet milenku si samozřejmě mohl, nikoliv však takto vysokého původu. Ano, milenky opravdu měl, mezi ženskými příslušnicemi dvora své manželky. Navíc ve skutečnosti Přemysl Kunhutu poprvé viděl zřejmě jen pár dní před svou svatbou
- „sám je historik“ – ani s tímto tvrzením nemohu souhlasit, jeho nebeletristická díla jsou (pominu-li jeho knihovními systémy evidovanou prvotinu „Vybrané kapitoly z revolučních dějin kladenského okresu“, kterou raději nebudu komentovat) převážně na téma etnografie. Už diplomová práce s titulem „Vliv přírodního prostředí na vývoj lidové kultury v Čechách v polovině 19. století“ stanovila jeho další směřování k etnografii, pokračoval tituly jako „Etnografický slovník. 1“, „Tradice lidové tvorby“, „Slovník starého zemědělského nářadí“, po převratu už se naplno vrhl na beletrii a řekněme „populárně-naučné“ publikace
Vlastní názor si umí udělat každý, po četbě Vondruškových epopejí si pak ovšem lidi budou myslet, že králové si své budoucí manželky ze sousedních královských rodů nejdřív pár let zkoušeli v posteli, než se uráčili je pojmout za manželku, nebo jak nedávno jedna paní zcela vážně tvrdila, že Přemysl II. měl problémy s jihočeskou šlechtou proto, že se šlechtě nelíbilo jak ošklivě zacházel s první manželkou a že se jí takto šlechta zastávala.
Jen se snažím uvádět na pravou míru zdejší komentáře čtenářů nadšeně opěvujících jeho erudici a pochvalujících si, jak je hezky Vondruška učí o historii. Mám historii rád od dětství a prostě mi vadí, jak se proti ní Vondruška prohřešuje.
Co je na tom divného? Prostě jsem ho svého času četl a líbil se mi, jenže postupně se mi jeho knížky líbily čím dál méně a v určitém okamžiku jsem si řekl, že už ho číst nechci. To bylo ještě před epopejemi, těm jsem chtěl dát šanci, ale první díl té přemyslovské mi prostě vadil stejně jako předtím detektivky, takže jsem ho po pár stránkách odložil také. Navíc s tím, jak se postupem času zvyšovaly mé vědomosti o středověku čerpané ze seriozní odborné literatury, jsem začal být kritičtější i k beletrii.
K jeho knihám jsem se na knižních serverech začal kriticky vyjadřovat někdy v roce 2010, poslední dočtená kniha je z roku 2011.
Zcela jistě lepší než Přemyslovská epopej jsou namátkou třeba knihy Ludmily Vaňkové, pokud opravdu chceš, abychom ti něco doporučovali.
Ano, stydím se, trvalo mi 14 knih, než jsem přišel na to, jak przní historii. Od té doby ho nečtu
Dovolím si odkázat na čerstvý článek analyzující páně Vondruškovy manipulativní diletantské výplody v denním tisku:
http://manipulatori.cz/vlastimil-vondruska-znasilnovani-historie-pokracuje/
pro kapr: Jenže právě jeho vyjadřování k současné situaci je velký kámen úrazu. Používá v něm argumenty, analogie se středověkem, které ovšem zdaleka neodpovídají situaci nehledě na to, že si fakta v těchto údajných argumentech účelově přizpůsobuje, aby z nich vyplývalo to, co on chce
I v beletrii by měly existovat mantinely pro autorskou fabulaci dané stavem vědomostí o dané době - použije-li autor skutečné postavy, měly by jednat na základě toho, co o nich z historie víme. Pokud se ví, že v konkrétní době byly na konkrétním místě, nemůže je autor v tu samou dobu poslat někam jinam. Osoby by neměly jednat jinak, než o nich víme: Vondruška například nechává Přemysla Otakara II. vydržovat si Kunhutu Uherskou na svém dvoře jako milenku dlouho předtím, než si ji vezme, což je totální nesmysl. Jeden maďarský autor udělal z biskupa Bruna ze Schaumburka, věrného straníka krále Přemysla spojence uherského krále, který byl Přemyslovým protivníkem.
Osoby by se také měly pohybovat v lokalitách, které v dané době existovaly a ne jako Vondruška, který nechává Ludmilu z Chlumu odskočit si v neděli dopoledne z Bezdězu na trh do Liberce, o kterém máme ovšem první zmínky až o století později. A to nemluvím o tom, že je to cesta zvládnutelná za celý den, nikoliv za dopoledne a to i kdyby jela Ludmila na koni.
Odbornou stať od Vondrušky si nepřečteš z prostého důvodu - byť se všude označuje za historika, tak nikdy žádnou ryze historickou práci nenapsal, veškeré jeho nebeletristické dílo je spíš etnografické, nikoliv historické.
pro Lif: Tady nejde o nějakou politickou (ne)korektnost, jde o to, že pan Vondruška manipuluje fakty tak, aby odpovídaly jeho tezím, bez ohledu na to jak jsou či nejsou jeho teze politicky korektní.