Peternikdy diskuze u autorů

Amisúv Šťastný Jim je moje věčná knížka. Četl jsem ji snad pětkrát, vždy nanovo jsem se moc bavil. Neumím o ní říci cokoli objektivního. Jenom se šíleně bavím téměr na každé větě. Líbil se mi taky Tlustý Angličan, i když ne tak, a stéjně fajn mi přišel i román Chci to hned. Víc jsem nečetl. Na techto tří knížkách pokládám Amise za skvélého autora humorních dílek.

Obor žánru subliteratúry. A nehynúci dôkaz o tom, že písaním sa dá zbohatnúť až do najvrchnejšieho patra. Jeho dielok som prečítal niekoľko, ako chalan, a skúsil som to aj v dospelosti. Neškodia, a niekomu sa páčia. Porovnávajú ho s Karlom Mayom. Myslím, že obaja písali obstojnú, niekedy užitočnú kratochvíľu pre chalanov. Zlo je hranaté, odporné a hlúpe, no vychytralé. Dobro víťazí, čistá láska dôjde naplnenia, v živote majú cenu len statoční muži a bojovníci. Celovečerný film o dvesto MB.

Mistr psychologie osobnostní i sociální. Jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelú. Pláň Tortilla jsem četl asi tak pětkrát, a ještě budu. Taky Na plechárně a Zelený čtvrtek. V Toulavém autobusu jsem našel lidi co znám. I jinde. Taky sebe, nemilosrdně. Pan Steinbeck je múj autor.

Mýtus Nesbo. Tuctové detektivky, prezentované jako veledíla. Navíc podivné Norsko, krajina vzdálenejší než mlhovina Andromedy - kto z nás popravdě rozumí Norúm a Norsku? Desettisíc kilometrú vzdálené USA jsou bližší. A s lepšími detektivkaři. Nesbo je jako Opel Insignia. Úžasné...na dvě sezony. Pak nuda a dizajn poplatný onomu létu.

Divné, jak jsou jeho díla odlišné. Málem jakoby je nepsal jeden a týž autor. Mistr stručnosti, pár tahy pérem načrtne hrozně moc a jste tam - a pak kecá a kecá o pitomostoch jako je nezajímavé šoustání v Komu zvoní hrana; napíše fantastickou knížku o lovu ve východní rovníkové Africe (Zalené pahorky africké) a také nevěrohodnou rudou krávovinu pro Vasile Bilaka (Mít a nemít); silný román mohutné konstrukce (Ostrovy uprostřed proudu) a také román o klácení mladinké naivky, sentimentální a nanicovatý; úžasnou novelu Stařec a moře, ve které ukázal, jak se to dělá, napsat něco dlouhýho a dobrýho z materiálu sotva na povídku. Pár hezkých povídek, a také pár povídek o sobě a o ničem. Až na výjimky má víceméně jenom jednoho hlavního hrdinu, cynického chlápka ve středním věku. Mám Hemingwaye moc rád; miluju jeho opisy pŕírody a lovu zvěře i rybolovu.

Přečetl jsem si oba zatím vydané Wyethovy romány. Klidně bych ho srovnal s Connellym, Irvingem nebo Pišťankem, je jenom dobrodružnejší, čož je dle mého plus. Jeho postavy mají psychologickou kresbu, příběh je koherentný a rovnoměrný, nemá slabá nebo nudná místa. Jako bonus je inteligentně vtipný. Vyjde li třetí knížka, určitě si ji přečtu.