Mirka21 diskuze u autorů

Ačkoli knihy Sebastiana Fitzeka bývají většinou zařazovány mezi thrillery či psychothrillery, mají všechny znaky výborné detektivky.
Autor rozhodně nezapře, že se učil dokonce u věhlasné královny tohoto žánru Agathy Christie. Nevěříte?
Podle jejího vzoru rád volí odlehlé či uzavřené prostory (psychiatrická klinika ve sněhové bouři, rozhlasové studio vyklizené kvůli psychopatovi).
S oblibou využívá nejnovější objevy z oblasti lékařství: zatímco u Agathy Christie to byly znalosti účinků léků a jedů (což je mnohdy totéž – rozdíl je v dávkování), Sebastian Fitzek čtenáři představuje atraktivní prostředí psychologie a psychiatrie, kde rovněž jeden a tentýž postup může být stejně tak lékem jako vražednou zbraní.
Tam, kde ona použila dětské říkanky (Deset malých černoušků, Kapsa plná žita), uplatnil hádanky (Zaklínač duší) či heslo rozhlasové soutěže (Šílená hra).
U obou autorů má čtenář problém uhodnout totožnost pachatele, postupně podezírá většinu zúčastněných a rozuzlení je pro něj vždy překvapivé. Což, jak uznáte, nebývá právě u thrillerů obvyklé.
Když se spojí tyto promyšlené rekvizity a postupy se strhujícím tempem thrilleru, účinek je zaručen: čtenář má pocit řidiče sportovního auta, který vyrazil závratným tempem na dálnici: jízda je úžasná – až do chvíle, kdy se rozhodne dát levý blinkr, aby předjel, a namísto toho se spustí stěrače. Když to zkusí znovu, zapne se CD přehrávač. Při třetím pokusu auto zrychlí. Řidič se jen řítí po dálnici šíleným tempem a nemá tušení, co ho čeká v nejbližším momentě – až do překvapivého cíle.