Zvířata nejsou bez citu
Per Jensen
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494375/bmid_zvirata-nejsou-bez-citu-UXH-494375.jpg
4
11
8
Jen málokdo se zabývá tím, co cítí tvorové, kteří jsou součástí naší stravy. Autor, švédský profesor etologie, vysvětluje emoční fungování u nejběžnějších druhů hospodářských zvířat – slepic, ovcí, prasat, krav a ryb, aniž by ovšem hodnotil počínání lidí či moralizoval. Tím motivuje k úvahám o tom, zda je dnešní způsob zacházení s hospodářskými zvířaty adekvátní. Píše o rozdílech mezi smyslovým vnímáním u člověka a u zvířat, o zvířecích stresorech, o komunikaci se zvířaty, o tom, co ve zvířatech vzbuzuje příjemné emoce, o široké paletě zvuků, které vydávají, o zvířecí řeči těla, jejich zvířecí identitě i o poměrech ve skupině zvířat. Zamýšlí se také nad odlidštěním našeho vztahu k hospodářským zvířatům či nad problematikou levného masa. Text je doplněn odkazy na různé odborné studie a informacemi z českého prostředí. Per Jensen je profesorem etologie na univerzitě ve švédském Linköpingu, který se specializuje na chování zvířat.... celý text
Psychologie a pedagogika Ekologie, živ. prostředí Zemědělství
Vydáno: 2022 , PortálOriginální název:
Djurens känslor , 2018
více info...
Přidat komentář
Seznámíme se s hospodářskými zvířaty z jiného pohledu. Zjistíme jak vidí, že mají city. Poznáme, co je trápí, jak dokážou v jednotlivých situacích reagovat, jaký mají zrak a sluch, co mají raději a čemu dávají přednost. Zajímavá a poučná kniha.
Tato kniha rozšířila moje vědomosti. Líbí se mi, jak autor píše o zvířatech s úctou.. Netušila jsem, že kuřátkům se zkracují zobáčky, že jsou selátka kastrovaná bez.. Viděla jsem mnoho videí, jak krávy pláčou, když jim odeberou telátka, jak slepice či husy objímají ty, co se o ně starají... Své děti vedu k lásce k přírodě a všemu živému a věřím, že takových rodičů je víc.
*Prasata, krávy a další zvířata mají navíc smyslový orgán pro čich, který my lidé postrádáme. Jmenuje se Jacobsonův orgán a je umístěn v dutině ústní, kde zpracovává určité pachové vjemy a vede je přímo do dané části mozku. Občas vídáme krávy nebo koně, jak podivně špulí tlamu a ohrnují pysky na jiného jedince nebo člověka. Říkáme, že "flémují", a tímto způsobem do Jacobsonova orgánu nasávají pachy. Stejně tak někdy vidíme prasata, která jakoby zívají - to zachycují pach tlamou. Jak je asi cítit takový pach, který nevnímáme nosem, ale něčím úplně jiným? O tom můžeme my sami uvažovat jen ve své fantazii.
Skvělá kniha, která shrnuje informace o citovém vnímání hospodářských zvířat. Líbilo se mi, že autor informace, které nám podával, často podkládal studiemi, které poukazovaly a potvrzovaly na jednotlivé vlastnosti/emoce zvířat. Jako studentka welfare zvířat pro mě mnoho informací nebyly novinkou, ale o to víc mohu potvrdit, jak krásně byla tato problematika shrnutá, a že vyzdvihovala aktuální problémy, s kterými se potýká dnešní svět v ohledu na welfare hospodářských zvířat. Moc také oceňuji, že na konci knihy bylo porovnání české a švédské legislativy týkající se ochrany zvířat. Je tam mnoho rozdílů a (nejen) Česko má určitě mezery v zákonech, na kterých je třeba zapracovat. Velmi doporučuji na přečtení i těm lidem, kteří o této problematice až tolik neví.
A dodatek - welfare zvířat se nerovná veganství ani vyhrocené aktivistické činnosti.
Zajimava kniha, ze ktere jsem byl pri cteni trochu zmateny a zklamany.
Nalakala me osobnost autora (VS pedagog na univerzite, etolog) a toto pomerne odborne nakladatelstvi. Tesil jsem se na pomerne odborny text o rade vyzkumu...
No, kdyz se ohlednu, tak rada odbornych informaci tam tedy byla, ale celkove to bylo psano stylem takovych tech aktivistickych emotivnich brozur. To nemyslim dehonestujicne, ale je rozdil, jestli ctete faktorgraficky text, nebo motivacni, kde se Vas autor na kazde druhe strance pta, proc nemuzeme priplatit par korun a umoznit zviratum podestylku, vetsi prostor a delsi kontakt s mladaty.
S mirnym odstupem vsak musim uznat, ze i kdyz me to pri cteni ponekud iritovalo, tak to autor neprehani a skutecne uvadi dost vyzkumu apetencniho chovani, radosti, strachu atp. Akorat obcas nasleduji ony recnicke otazky o soucasnem stavu v produkcnim zemedelstvi.
Ale potesil me finalni kapitolou - neni nutne vsechna zvirata vypustit na svobodu, zvirata opravdu potrebujeme (nejen pro maso) a kdyz jim zajistime spokojeny zivot, tak v tom neni zadny eticky problem - presne takto k tomu pristupuji biofarmy a to se mi libi. Ja osobne se bez masa klidne obejdu, ale bez syra, mleka a vajec... - to by byl smutny zivot.
PS: Preklad je docela slusny, i kdyz "vrh kurat" ci "prase lichokopytnik" me asi budou jeste chvili strasit...
(SPOILER)
Hodnotit tuto knihu je pro mě trochu těžké. Myslím si, že je to v mnoha ohledech skvělé dílo, které nabízí vstup do světa (nejen) hospodářských zvířat a odhaluje zajímavá fakta o jejich životech, přemýšlení a cítění. Proto pro mě byla závěrečná část knihy šokující. Po několika stránkách kde se dozvídáme o tom, jak o sebe zvířata navzájem pečují, poznávají své tváře, cítí strach a radost, se dozvíme, že pro autora nepředstavuje jejich zabíjení a následné konzumování morální překážku, pokud mají dobrý život až do smrti. Opravdu? To je jediná morální překážka? Nějak mi to do kontextu knihy nesedí.
I tak si ale myslím, že kniha stojí za přečtení a oceňují malé doplnění o situaci v ČR.
Jsem ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla. Vždycky jsem věděla, že zvířata mají city, ale tahle kniha rozšířila moje vědomosti.
Povinná četba pro všechny, kdo se zajímají tzv. hospodářská zvířata. Nemusíte být aktivista abyste si tohle dílko (četba asi na dvě hodiny) užili. Autor popisuje různé typy chování zvířat, z jakého důvodu jsou v přírodě důležité, jak se vůči těmto potřebám staví živočišný průmysl, a zároveň vše podkládá výzkumy. Pokud si chcete udělat ještě lepší obrázek o tom, s jakými skvělými tvory sdílíme planetu (a nabít si hlavu zajímavostmi, které můžete kdykoli vytasit), knížku doporučuji!
Zvířata nejsou bez citu
Knížka patří do rukou studentům zemědělských škol, majitelům malých farem nebo běžným konzumentům živočišných produktů, kteří chápou zvířata jako živé bytosti, a ne jako výrobky či továrny. Přesně jak napsal čtenář IHT, je psaná popularizačně, čili velkou část rozsahu (160 stránek malého formátu včetně vakátu a fotografií, ovšem překrásných) spotřebuje přátelské tlachání se čtenářem a vysvětlování notoriet. Na jednu stranu mi to přišlo škoda, na druhou stranu odbornější publikace o welfare na českém trhu existují a zoufale jsme potřebovali i něco laičtějšího s pestrobarevnou obálkou. Výzkumů, včetně těch vlastních, Per Jensen prezentuje desítky - bibliografie tu je a bez poznámkového aparátu lze žít. Byť by mě tedy zatraceně zajímalo, kdo jsou ti „někteří lidé“ tvrdící, že vědomí se v evoluci vyvinulo až s vystoupením na souš?! :D
V krátkých a bohatě členěných kapitolách se dočteme o emocích, společenských vztazích, chování a kognitivních schopnostech (zejména) krav, ovcí, prasat, slepic a ryb. Dozvíme se třeba, že prasečí rypák je bohatě osvalený a zvíře jím jako pákou zvedne přes 100 kilogramů. Nebo že prasnice v přirozeném prostředí vyryje pro selátka jámu a vystele ji mechem a rostlinami, načež si vleze dovnitř a skrytá pod zelení vrhne potomky. :) Eventuálně že slepice, stejně jako lidé, intuitivně řadí čísla od nejmenších vlevo po největší vpravo. Různá fakta o etologii a potřebách hospodářských zvířat autor srovnává s podmínkami ve (velko)chovech, kde jsou tvorové nejen aktivně mrzačeni, ale také deprivovaní nemožností uspokojit základní potřeby (např. hřadování u slepic či právě „hnízdění“ u prasnic).
Styl je citově angažovaný; jeden oddíl kapitoly o numerických schopnostech kurů končí: „I těch 7-8 miliónů kuřat, která se usmrtí pár hodin po vylíhnutí jenom proto, že náhodou zrovna nejsou slepičky, ale kohoutci, rozumí instinktivně řadě matematických souvislostí okolo sebe. Dokážou toho tolik pochopit, než skončí v plynové komoře.“ - Na druhou stranu v závěru autor vyslovuje názor, že zabíjet zvířata nějak „humánně“ není morální problém, protože si neuvědomují existenci smrti (žádným výzkumem ho samozřejmě nepodkládá). Hospodářská zvířata prý „existují proto, aby nám poskytovala jídlo“, takže bez nich by se „krajina i život v ní radikálně změnily“. (Zkusme si do jeho sylogismu dosadit jiný živočišný druh, jako to dělával třeba Aristotelés: „Otroci existují proto, aby nám poskytovali práci, takže bez nich by se krajina i život v ní dramaticky změnily.“)
Souhrnně řečeno - jsem za tohle dílko vděčná (hlavně sympaticky zainteresované překladatelce, u které mi ani tak nevadily lapsy typu prase-lichokopytník, šimpanz-opice, žralok-ryba) a doufám, že se knížka dostane alespoň k několika správným lidem. Je to potřeba, protože když jsem ji na Štědrý den vybalila a konstatovala jsem „Jé, telátko!“, odpovědí mi bylo: „Malej hamburger.“ Rozhodně hodlám poznatky z ní sdílet se svým kamarádem zakládajícím několik menších farem - a věřím, že je sama využiji v praxi, až budu mít vlastní zvěř. :)