Zvěstovatel: Hodina zapomenutých
Ondřej Dvorský , Ondřej Štolba
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407703/zvestovatel-hodina-zapomenutych90y6-8PE-.jpg
4
1
2
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Druhý díl se mi zdál výrazně lepší, než ten první. Autoři si nejspíš lépe ujasnili, které informace jsou pro čtenáře důležité a podle toho jim věnují prostor a důraz. Ke spoustě postav z prvního dílu přibude spousta dalších, ale jsou lépe odlišitelné díky výrazněji vykresleným povahám a vlastnostem, dozvídáme se často více o jejich motivaci stát na té které straně.
Střepy se pomalu skládají dohromady a odhalují příběh, který se sice odehrál dávno, ale který vlastně neskončil a který několik hrdinů stále žije, ať už vědomě nebo nevědomky.
Dostává se nám odpovědí na spoustu otázek a spousta jich opět vyvstává.
Oproti prvnímu dílu plynou rozhovory méně šroubovaně, byť někdy by to na nich neuškodilo zapracovat. To samé dle mě platí o vypravěčském stylu. Autoři se na předchozím románu a na povídkovém sborníku dost vypsali, přesto si myslím, že by všem třem knihám ještě nějaká péče neuškodila (a nemluvím jen o pravopisných chybách, kterých je stále mnoho).
Jako celek se mi příběh líbí, oceňuji propracovaný svět, různorodé, nečernobílé postavy, ale myslím, že forma by zasloužila více pozornosti.
Přesto se těším na třetí díl.
Zvěstovatel je úplně jiný typ fantasy než jaký dneska vychází. Celý svět je do detailů promyšlený, tím pádem i složitý. Je tam spoustu ras, jazyků, měst... Většinou absolutně netušíte, co se bude dít dál a když máte pocit, že ano, že to někam míří, je to napínavé, visíte na každém slově….BUM…střih na jinou scénu, nebo střep minulosti.
Hrozný! Skvělý, ale hrozný. :DDD
Co se celého světa, kde se děj odehrává, týče, absolutně mě nadchla promyšlenost názvů a různé typy řečí.
Když jde o trpaslíky, tak jsou slova krátká, úsečná, tvrdá (Barzul, Ferzan, Iz resan…), naopak elfština je libozvučná, ty slova se vyloženě pěkně čtou (Andervaltej).
Pojmenování jednotlivých území je úplně odlišné (Císařství, Hanza, Rudoly, Argmor, Loar Tish…) Tohle je za mě velký palec nahoru.
Další věc, co se mi líbila je obecně magie. Je tam přesně popsáno, jak mágové hýbou prsty během kouzlení a rozhodně doporučuju si to během čtení zkoušet. Ty kouzla potom dostanou úplně jiný rozměr.
Většinou i čtenář ví, jestli se u toho kouzla mág soustředil, jak bylo náročné atd. To vážné cením. Kdyby tam autoři napsali jenom něco o tom, že mág vyslal ledový paprsek, tak by to hlavně bojové scény hrozně shodilo.
Kdybych měla srovnat první a druhý díl, tak v prvním dílu se mi víc líbila dějová linka. Po prvních sto stránkách děj začal hrozně rychle ubíhat. Bylo to svižné, poutavé, více zaměřené na Regna. Opravdu jsem se bavila.
Druhý díl byl zase očividně víc ucelený. Autoři už našli styl, kterým to chtějí psát. Když se u prvního dílu srovná začátek a konec, tak to vypadá, že to psal někdo jiný. Né že by to nějak rušilo, on se společně se stylem psaní vyvíjí i Regnus, děj postupně přidává na obrátkách, takže to nijak nevadí. Ve dvojce se taky začnou dávat dohromady střepy minulosti, což přináší spoustu AHA momentů (a taky spoustu NO TO SI DĚLÁŠ PR*** momentů :D)
K ději se asi vyjadřovat nebudu, protože bych se neubránila spoilerům, ale řekněme, že autoři mají zvláštní talent dokola ve čtenáři vzbuzovat naději, kterou jsou schopni potom během půl stránky zadupat do země. :D BOŽÍ!