Zůstat s Lucy
Tammy Greenwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435036/bmid_zustat-s-lucy-uAa-435036.jpg
4
132
30
Píše se rok 1969 a Ginny Richardsonová je úplně na dně. Její právě narozená dcera má Downův syndrom a manžel Ab se pod tlakem rodiny rozhodl, že malá Lucy musí být okamžitě umístěna ve speciálním zařízení Willowridge. Je přesvědčen, že se tam o ni postarají nejlépe. Celá rodina předstírá, že malá Lucy zemřela. Uplynou dva roky a Ginnina nejlepší kamarádka Marsha narazí v novinách na článek, který popisuje podivné metody, které se v zařízení Willowridge praktikují. Ginna je pevně rozhodnuta, že malá Lucy musí odtamtud okamžitě pryč. V tu chvíli se dávají do pohybu události, které již nelze zastavit. Nastává boj nejen za navrácení malé dcerky k rodině, ale i proti celému systému.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Keeping Lucy , 2019
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Název knihy a anotace, tak nějak vystihují všechno co následovně najdete v knížce. Byla to pěkná a dojemná knížka. Místy až strašidelná, při popisu ústavu a při pochybení péče o děti s diagnózou Downova syndromu. Celé knížka je více méně o cestě maminky k dceři, kterou ji bez jejího vědomí sebrali, hned po porodu a jejich útěk. A pak přichází posledních sto stránek, kde je rozuzlení. Tatínek si k dcerce najde cestu během dvou kapitol. Myslím si, že pokud by Ginny neměla za manžela Aba a za tchána Abotta, který je vysoce postaveným právníkem, tak by autorce na závěr a rozuzlení, určitě posledních pár stran nestačilo. Nebyla to špatná knížka, ale čekala jsem malinko víc. :-)
Smutné čtení, ale příběh je to dojemný. Odehrává se v Americe konec 60. až začátek 70. let, ale dělo se to všude, že postižené děti končily v ústavech, kde s nimi nebylo dobře zacházeno a dělalo se, že takové děti neexistují. Doba byla jiná a lidi dali na to, co by tomu řeklo okolí, že oni nemají dokonalé miminko a postižení byla ostuda pro rodinu.
Samozřejmě ten vztah matky s dcerou byl přitažen...ale kéž by tyto příběhy byly jen a jen smyšlené...bohužel...
Koupila jsem si knihu na základě recenzí a hlavně kvůli tématu, protože sama mám "postiženou" sestru, ale musím říct, že kniha mě vůbec nebavila, musela jsem se nutit, abych ji vůbec dočetla.
Bylo to smutné čtení o přístupu k dětem, která měla nějaká postižení. Sama si to neumím představit, mám dvě děti a nemyslím si, že bych byla schopná to dítě takto opustit a za celé dva roky jej nenavštívit. A až po zjištění, co se v ústavu děje se vybičovat k takové činnosti, která mohla mít za následek i uvěznění. Dojemný příběh o skutečných událostech. Jen mi přišlo zvláštní, že holčička byla ve dvou letech tak zaostalá a najednou zvládla slova jako je měsíc, Peyton a máma.. To jen tak na okraj. Víckrát bych knihu nejspíš nevyhledávala.
Opět knížka plná emocí, velmi čtivá s dobrým koncem. Vzhledem k tomu, že se děj odehrává dle skutečné události, co se tyče ústavu, mi to připomíná ústav z filmu Requiem pro panenku. Muselo to být pro ty děti něco neskutečného a bolestivého. Úplně mi je z toho zle, když bych měla být v kůži Ginny. Vzdát se dítěte, protože je jiné. Nevím, jak bych se zachovala já a jsem moc šťastná za naši roční dceru. Občas jsem si říkala, že Ginny je nezodpovědná, ale bůh ví, co bych dělala na jejím místě.
Mám z knihy trochu rozporuplné pocity. Jako kniha je čtivá, prolínání minulosti se současností je všeobecně daný fakt, že vás to nutí číst dál.
Ač je kniha založená na skutečné události ( což je zřejmě ta škola a chování společnosti k "jiným" dětem) , tak zbytek je prostě pohádkový román.
Občas bych Ginny nafackovala, občas ji fakt politovala. A nejen ji...
Inu, kdoví, jak by se v té době zachovala každá z nás. A možná nejen v té době, i dnes. když se kamarádce před 4 lety narodila " jiná" dcera, navrhl ji doktor dát jí do ústavu hned v porodnici. Takže tak.
Kniha je čtivá, “pohádková”, kde takřka všem všechno vyjde a projde. Vzala jsem si knihu jako čtení pro zábavu a ne poučení, tak mě nezklamala a moc se mi líbila.
(SPOILER)
Ačkoli je tato fiktivní kniha inspirovaná skutečnými událostmi, nemůžu si pomoct, ale nepůsobilo to na mě úplně reálně. Fakt, že se Ginny dokázala 2 roky o Lucy prakticky nezajímat, když ji to uvnitř trápilo a měla finanční prostředky na to, aby se o ni dokázala postarat... stejně tak že na manžela netlačila mnohem dřív a ne až když se o Willowridge dozvěděla pravdu.
Sama zatím nemám děti, takže je těžké hodnotit to z pohledu, jak bych se jako matka zachovala já, ale kdybych zjistila, jak moc je mé dítě zanedbané, pravděpodobně ji bych okamžitě prohlédla mnohem důkladněji, proto nechápu, jak mohla Ginny až po několika dnech zjistit, že má Lucy např. vši nebo vnitřní zranění, která ji při zvedání a nošení musela velmi bolet. Nemluvě o Ginnyině častému nepochopení vůči staršímu synovi, který logicky nedokázal fyzicky znevýhodněnou sestru přijmout ze dne na den, obzvlášť když se teď maminka, která mu dosud věnovala veškerou pozornost, věnovala hlavně jí, a nechápal, proč musejí najednou cestovat pryč bez otce. To se však nakonec až pohádkově bez zjevné příčiny napravilo.
Kniha je vcelku útlá a psaná velmi svižným a čtivým tempem, přesto mi určité aspekty v příběhu přišly nadbytečné, nemluvě o hluchých místech, která děj natahovala. Paradoxně mě místy více bavily flashbacky než současnost s Lucy, která byla stále dokola - roadtrip se zastávkami v různých ošuntělých hotelech a zjišťování dalších nových Lucyiných zdravotních problémů v důsledku zanedbané péče. Celé to bylo zbytečně zdlouhavé - cca 200 stran, přičemž konec byl pak moc uspěchaný (cca 30 stran) a až pohádkový.
Oceňuju však neobvyklé téma, které má reálný základ, a určité pasáže, ve kterých jsem se našla :) Kniha za přečtení rozhodně stojí, ale nemějte od ní moc velká očekávání, protože na zadek si z ní pravděpodobně nesednete :)
(SPOILER) Při čtení téhle knížky jsem měla pocit, že ženská co to psala, nemůže mít děti. I kdybych brala ohled na dobu a na nátlak rodiny (manžela), nedokážu si představit, že bych se 2 roky nezajímala o své dítě a najednou riskovala vše. To, že ho vzala z ústavu, zanedbané, špinavé rovnou do zábavného parku, kde při přebalování na záchodě zjistí, že má červy a až další den, že má vši (když se na svědění stěžuje starší syn)... Chtěla jsem jí vyhodit, protože si neumím představit, že by se takhle zachovala MÁMA. Já sama mám 2 letou holčičku, zdravou a na to, že Lucy má být mentálně opožděná a už po pár dnech umí říct měsíc??.. Nakonec jsem jí dočetla, zajímalo mně, jak má v pláně autorka ukončit tú nekonečnou vlnu porušování zákonů.. Pro mně je to smutný příběh tím, že odráží skutečné události, pro to 2 hvězdičky, jinak knihu nedoporučuji.
K přečtení knihy mě motivovala autorčina kniha Rez & záře hvězd, která se mi velmi líbila a zaujala mě neotřelým tématem. Koneckonců téma zvolila autorka zajímavé i v knize Zůstat s Lucy. Jen to zpracování mě nějak neoslovilo. Kniha je takovým čtením pro ženy. Závěr je přesně takový, v jaký čtenářka doufá.
Zůstat s Lucy - malá Lucy nevykročila díky okolnostem šťastně do života. Zasáhl osud, rodina i jakési americké sociální zařízení. Poznámka autorky na konci knihy zmiňuje skutečnou státní školu pro slabomyslné, kde s dětmi zacházeli spíše jako se zvířaty (rok 1971), na základě této skutečnosti vznikla tato kniha - fikce. Prostředí je otřesné, ale další kapitoly knihy už na mne působily jako dobrodružná cesta.
Knížka je napsaná velmi čtivě. Postavy byly uvěřitelné a samotný příběh byl velmi silný. Při čtení mi bylo místy až špatně z toho, jak se dřív s postiženými dětmi zacházelo...
Další dočtený kousek, ale tohle teda byla jízda.
Musím říct, že sem hltala jednu kapitolu za druhou a čekala, jak to celé dopadne.
Opravdu hodně silný příběh, kór když sem si na konci přečetla, že podobný "ústav" opravdu někdo takhle vedl, tak to je prostě hrozné.
Víc vám ale prozrazovat nebudu, každopádně kniha určitě stojí za přečtení :)
(SPOILER)
Mám z knihy trochu rozporuplné pocity.
Na jedné straně byla dost čtivá, zhltla jsem ji za dva dny. Bavilo mě na ní to pojetí "život na cestě".
Na druhé straně ale souhlasím s výtkami, že se z tak vážného a zásadního tématu dalo rozhodně vytěžit víc a jinak. Autorka to úplně nezvládla, jak úžasně vystihla @kiraa:
"Lucy, která je postižený, nemluvící dítě, najednou během pár hodin oslovuje matku matkou (kterou vidí poprvý v životě) a ostatní slova pomalu začíná sypat z rukávu. Matka ihned poznává osobnostní rysy malý Lucy. Bratr Peyton, kterej trpí zpočátku averzí, po šesti dnech Lucy miluje..."
Je to celé trochu přitažené za vlasy. Matce se narodí dítě, které dostane do ruky akorát na pár vteřin, ale poslušně odkývá vše co po ní chtějí a vzdá se ho. 2 roky se sice děsně trápí, ale ani ji nehne, aby zvedla zadek a jela se na něj podívat, zjistila si víc o jeho stavu atd... A pak je z ní najednou máma roku. Aha. Takže asi tak.
Podle anotace jsem očekávala trošku něco jiného. Možná, že dané téma nebylo zpracované tak, aby mě dokázalo více zasáhnout, jak by podle mého mělo.
Od začátku jsem nějak nepochopila jednání Ginny, která se své postižené dcerky vzdala a i ten její boj za záchranu mi přišel přitažený za vlasy, závěr to pak totálně zabil. Musela bych spoilerovat, abych úplně vysvětlila své pocity z tohoto příběhu. Ale knížka se nečetla špatně, jen podle mého nebyl vůbec využitý potenciál daného tématu.
Nedejte se ale odradit, vysoké hodnocení mluví jinak.....
Štítky knihy
pro ženy Downův syndrom matky a dcery rodiče a děti
Kniha Zůstat s Lucy je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 165x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 154x |
| Chystám se číst | 135x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 2x |
Knížku jsem četla velmi dlouho, protože jsem vždycky dospěla do bodu, ve kterém jsem se bála číst dál (očekávala jsem katastrofu). Ano, je to místy pohádkové, ale autorka píše čtivě, napínavě, flashbacky dokreslují situaci a dávají pochopit, proč se která postava jak chová.
Že tu někteří píšou, že nechápou, že se Ginny dva roky nezajímala o svou dceru, že to je nesmysl. Ta doba, ve které se to odehrává, vliv tchána a mnoho dalších faktorů... Není těžké se zacyklit v rutině a upozadit reálné pocity a pohřbít je v sobě. Těžké je se vrátit k vlastním touhám. A přesně o tom to je, vydrápat se, najít se a bojovat nejen za sebe, ale i za to, co milujete.