Zpěv drozda

Zpěv drozda
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533544/bmid_zpev-drozda-65e5dff002e53.jpg 5 747 747

Když si s něčím nevíš rady, pusť to z hlavy. Ale budeš pak druhému ještě bližním? A máme tu 25. století, přesně jak jsme ho chtěli. V důsledku bezduché robotizace druh Homo sapiens degeneroval do stadia, kdy už nezvládá samostatně myslet, natož aby se množil. Nechce se mu – a už se tím ani netrápí. Pustí prostě problém z hlavy, zobne si narkokapsli jako někdejší příslušníci „krásného nového světa“ Aldouse Huxleyho a zařadí se zpět mezi otupělé ovce, jelikož dohled Orwellova Velkého bratra už není zapotřebí. Zmůže s tím něco newyorský odvážlivec Bentley, jenž jako jediný z přeživší hrstky mátoh umí číst – jelikož si pracně osvojil dovednost tříbící slovní zásobu, paměť, vědomí souvislostí i představu o kráse studiem svazků, které jsou tu zapovězeny jako ve sci-fi hororech Raye Bradburyho? Pokud ano, musí se nejdřív dostat z područí maniakálního robota deváté třídy Spoffortha. Superschopnosti tohoto androida však už vyspěly do té míry, že se mu stal sokem nejen v bojové strategii, ale i na poli milostném Dystopie autora Muže, který spadl na Zemi a Dámského gambitu se dočkala nominace na cenu Nebula 1980. Silou sžíravé tragikomedie dokládá, jak je důležité mít filipa a vroucně uhájit planetární přežitek zvaný lidskost.... celý text

Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: audiokniha , OneHotBook
Originální název:

Mockingbird , 1980


Interpreti: Martin Písařík , Tomáš Pavelka , Kateřina Winterová
více info...

Přidat komentář

Elhzar
28.03.2013 5 z 5

Začal jsem číst a... byl jsem vyděšen. Vyděšen, že pomalounku polehounku do takovéto situace směřujeme.
A to žiju jako optimista.

cds
11.03.2013 5 z 5

Když nám tuto knihu za komoušů při jedné besedě doporučil Ondřej Neff, očekával jsem klasické sci-fi. Což ani zdaleka není, jedná se o román a i když je téma podobné, jako jiné knihy, či filmy, tenhle je jiný a velmi silný. Ani jeden ze tří protagonistů není vyslovený hrdina, spíše naopak, v určitých částech knihy nám můžou připadat až nesympatičtí. Mění se i úhel vyprávění a všechno spěje až do velmi "lidského" finále. Stejně jako u Kroků slunce se dá číst víckrát a zcela určitě si ho budete pamatovat.


RaptoR
31.01.2013 5 z 5

Tevisova vize budoucnosti je velmi originální - lidstvo je neustále zdrogováno, zdegenerovalo v bezduché trosky ploužící se vymírajícím světem. Nad upadajícími zbytky civilizace bdí jen Robert - robot deváté generace, který je rektorem na pochybné New Yorské univerzitě.
Přece jen ale celé lidstvo není na cestě k záhubě. Objeví se totiž člověk, který umí číst...
Robot toužící po smrti, muž, který umí po staletích analfabetismu číst a poslední těhotná žena na světě tvoří hlavní postavy tohoto kvalitního románu. Popisy budoucnosti vyvolají u čtenáře až nevěřícné překvapení, poetičností popisu se blíží až Bradburymu.

vpadysak
16.02.2012 5 z 5

Kniha, v ktorej Tevis domýšľa do konca, čo by sa stalo, ak by sa mal naplniť sen celej západnej civilizácie o ľahšom, pohodlnejšom a bezstarostnejšom živote.
A všetky povinnosti prenecháme Tým druhým...


Jsme prázdní lidé
Jsme vycpaní lidé
Skláníme k sobě hlavy plné slámy.
Hrůza!
A seschlý šepot jenž se z nás dere
je dutý jak vítr čeřící spálenou trávu ...

Ruw
27.12.2010 5 z 5

První dvě třetiny, kdy sis mohl jen domýšlet, co se stalo jsou výtečný. Ke konci spousta humanistických po lopatě podaných řečí, který trochu nudily... i když pokec s ideobusem a poslední dvě stránky jsou v top momentů celý knížky...

Márinka
30.11.-0001 5 z 5

Říkám si, nejen proto, že pracuji v knihovně, zda skutečně nespějem k tomu, že lidé přestanou umět číst a psát. Zda skutečně klesáme na drogové dno a až někde pod vrstvou bahna si uvědomíme ... Některé pasáže mi nepřipadaly pět set let vzdálené ... velmi dobře napsáno.

Petroff
30.11.-0001 5 z 5

Poslední dobou se mi čím dál víc líbí díla zobrazující postapokalyptickej svět. Ať už jde o filmy, či knížky. Tahle kniha je jistým způsobem podobná Chvalozpěvu na Leibowitze, nebo mi to tak připadá, protože jsem je četl relativně ve stejném období? Každopádně "falloutovská" atmosféra ze světa úplně čiší. Porozumnění umělý inteligence a její polidštění tu nahazuje k zamyšlení fakt, jak vlastně rozlišit člověka od dostatečně pokročilýho stroje? Co když je ten stroj potom lidštější, než lidé sami?