Zlomený šíp

30.11.-0001

[014/10] SPOILER(?) Velký snědý muž odešel jako opravdový hrdina. Dobře... sešel stářím a nikoli palnou zbraní, ale to vše jen proto, aby zachoval křehký mír, který bílý muž má neustále se svou krvelačností tendence porušovat.

Po několika svazcích Májovek mě z fikce naivity a neznalosti vytrhl 'Zlomený šíp' a dostal mě málem až do kolen. Je to kniha, která dokáže zapůsobit na jakoukoliv čtenářskou generaci. Styl autora je lehký ke čtení a dokáže v člověku probudit celou řadu emocí souvisejících s dějem. Dokonce i pomstychtivost. A i když se autor občas zapomene v myšlenkách, dokáže se z nich v pravý moment vymanit a vrátit se zase k příběhu, aniž by to někomu mohlo příliš vadit.

Násilnosti, které se tenkrát děly na domorodém obyvatelstvu - to je vracelo stejnou měrou - se táhnou celou knihou. Podobné krutosti se děly po celém světě, to je jasné, ale zrovna dění na Americkém kontinentu je jedním z největších mezilidských zločinů historie. Nebyla to totiž rovnocenná válka, ale zbabělost. Zbabělost, která se táhne už od starověku a týká se hlavně bělochů.

Prvotní navázání míru porušené idiotem s důstojnickým frčkem, válka, vyjednání bílé vlajky pro pošťáky a zase další rasistické sváry a pohrdání přírodními lidmi. Šarvátky, stavění se proti bělochovi, který indiány miloval, který se u nich částečně usadil s rudou manželkou, který pro ně truchlil. Člověk by řekl Indiáni přece nepláčí, ale jsou chvíle, kdy i oni sevřou kámen na navršené hlíně a zatruchlí pro padlé, kteří se stali obětí křivdy. 'Zlomený šíp' je jedna z těch knih, kde se přistihujete při souhlasném přikyvování, vzteku, no prostě návalu explozivních emocí. Myslím, že se dá vřele doporučit.