Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529323/bmid_ziju-bez-deti-65942c1e321d9.jpg
3
89
27
Moderátorka ČT Martina Hynková Vrbová v průběhu dvou let vyzpovídala bezdětné ženy různého věku, povolání i zájmů. Vznikla tak fascinující mozaika příběhů, které otevírají hluboká témata rodiny, hodnot i partnerských vztahů. Jedna žena po dětech toužila, ale nemohla je mít. Druhá žena kvůli znásilnění přehodnotila touhu po rodině. Další ženě děti nic neříkají a svou existenci bez dětí hodnotí i lesbický pár či žena blížící se věkem stovce. Poznejte silné osudy dobrovolně i nedobrovolně bezdětných žen.... celý text
Přidat komentář
9 nádherných opravdových příběhů cesty za vlastním rozhodnutím. Za volbou, která se stane naší součástí. Ani nevím, co se mi líbilo víc, jestli rozhovory, ilustrace formát knihy nebo každá jednotlivá žena. Mám sama kolem sebe kamarádky které měly s početím problém a taky jednu co děti mít nemůže někdy a přesto je to ten nejsrdečnější člověk a místy si říkám co bere. Je to zkrátka o povaze A pohledu na svět sebe i to co na tomto světě naši existence má za smysl.
Jsme dávno v situaci kdy se může každý rozhodnout čím se bude živit, čím bude naplňovat život a s kým se bude stýkat A koho bude milovat. Přesto u každé ženy, tedy skoro u každé ženy, občas cítíme pocit nebo máme z ní takový pocit, že je zatlačená do kouta společností, okolím, rodinou, partnerem nebo nějakým vlastním přesvědčením že dítě mít musí. Když má přece dělohu tak musí mít děti.
Příběhy těchto žen jsou úžasné, smutné, veselé, inspirativní, oči otevírající, naději mající a hlavně jsou tu opravdové osudy. Jsou to sondy do duší, žádná senzace, žádná vymyšlená kniha o vymyšlených ženách o výmyšlených věcech. Jsou to syrové příběhy veselé i smutné a popisují nám jaký je to život. Bez dětí.
Sama za sebe, která děti má vám ale můžu říct, že i já samam občas cítím, že až teď ve svých 31 letech dokážu mluvit sama za sebe. Dokážu příjmout svoje rozhodnutí a pak si za ním stát. Takže kdybych se rozhodovala teď, jestli dítě ano nebo ne, tak bych do toho už nešla. Ono v těch 24 letech to všechno vidíte jinak, tak nějak romanticky, idealisticky...jsem dojatá a šťastná, že si tyhle dvě duše vybraly za matku mě, ale pokud bych do toho měla jít znovu, tak nejdu.
Navíc děti jsou zrcadlo. A já jsem se potkala s ne moc pěknými věcmi, kdy jsem si myslela, jak jsem veselá a štastná a vlastně to byla jen póza, jen maska. ve skutečnosti jsem velmi introvertní, tichá a přemýšlivá a potřebuji být hodně času sama, abych pak mohla být s kýmkoliv.
Knihu doporučuji už kvůli tomu, že nám tu líčí ženy svůj život a my si díky tomu občas můžeme rozmyslet, jakou hloupost v přítomnosti bezdětné ženy plácneme :)
Kniha mě zaujala, jelikož téma je mi blízké. A četla se sama, příběhy jednotlivých žen mě zajímaly. Autorka zpovídané ženy opravdu dobře vybrala. Jejich důvody pro bezdětnost jsou různé, tedy z hlediska příčin je kniha opravdu pestrá. Většina těch žen také působí docela moudře, oduševněle, a tak pro mě má kniha i širší rozměr a není jen o ne-mateřství. Rozhovor s lesbami byl zase zajímavý svou veselou atmosférou (jen seznámení žen bylo za mě věnováno až moc prostoru). Zpočátku mi vadily některé otázky působící dost návodně. Ale pak Martina Vrbová v nějakém rozhovoru říkala, že nešlo ptát se jako moderátorka, jelikož se toho pak tolik nedozvěděla. Tak dobrá, no. Ilustrace jsou pěkné, ač v e-knize tolik nevyniknou. Dobrý počin!
Víte jaká je nejdebilnější otázka pro ženu? Ne, není to věk. Je to otázka A KDY BUDEŠ MÍT DĚTI? Kdybych měla světu předat jedinou věc, bylo by to právě toto - přestaňte se lidí ptát, proč nemají děti. Víte, jaká muka takovová otázka způsobí neplodné ženě? Která je nadopovaná hormony, sleduje ovulaci a sex je pro ni už jen nástroj pro získání vytouženého dítěte?
Nejenom takové ženy jsou součástí nové knihy Žiju bez dětí. Rozhovor s devíti hrdinkami, které se snad nemohou více lišit, ale přesto je spojuje jedno velké TABU téma - nemají děti. Důvody se liší - neplodnost, lesbický vztah, přelidněnost planety, nebo trauma ze znásilnění. De facto na důvodu nezáleží, ale všechny jsou vyrovnané a smířené s osudem.
Kniha je proložena krásnými ilustracemi a graficky vypadá opravdu dobře. Rozhovory jsou autentické, neprošly skoro žádnou úpravou. Některé příběhy mě zasáhly více, některé méně. Asi nejvíce mě bavil rozhovor s Romkou Stáňou a pětadevadesátiletou kouzelnou Marií. Jsem vděčná, že vycházejí takové knihy a tahle si určitě vaši pozornost zaslouží.
Je neskutečné, co jako společnosti dokážeme akceptovat, ale téma bezdětnosti je stále totální tabu. A zatímco bezdětní lidé ty s dětmi většinou neřeší, tak naopak to dost často bývá peklo. My s manželem děti nikdy mít nebudeme a šokuje mě, jaké kecy neustále v okolí poslouchám. Většinou mě nejvíce baví lidé, kteří mě označí za sobce, protože dítě nechci, ale jedním dechem dodají, že na stará kolena budu sama. Halóó, vy si děti děláte s cílem vychovat si vlastního pečovatele o důchodce?
V knize jsem bojovala se dvěma věcmi - asi tři rozhovory mi přišly už moc EZO, neustálé omílání o vesmíru, vnitřním dítěti apod., to mě zkrátka nebavilo. A za druhé tím, že texty byly doslovně přepsány, tak po literární stránce je kniha slabá. Ale to je dost subjektivní, věřím, že spousta lidí si ani nevšimne. Hodnotím 3,5/5 a těším se, že podobné knihy budeme vídat čím dál častěji!
"Někdo děti má, někdo nemá, někdo je nemůže mít. Celá společnost vytváří neustále tlak na to, že by člověk děti měl mít. Vždyť je to zvrácený! Není to fér.
Já říkám, co člověk, to forma života. Proč by měl mít každý dítě? Vždyť jsme přemnožený, planeta je úplně v háji, lidí je tolik, až to není pěkný."
Jsem ráda, že vznikají knihy na toto téma. Jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst..
V životě čtenáře jsou někdy momenty, na které nezapomene. Momenty, kdy mu do rukou přijde tak výjimečná kniha, že mu otevře dveře do úplně nového světa, plného neznámých a hlubokých emocí. „Žiju bez dětí“ je jedna z těch knih.
Kniha vypráví příběhy o životech žen, které se nestaly matkami. Odhaluje silné příběhy, které tyto ženy formovaly a vedly k rozhodnutí, zda mít dítě či ne. Co se může zdát jednomu člověku jako přirozená součást života, druhého může trápit a ničit zevnitř. Napříč knihou se ve mně pralo spoustu různých pocitů. Někdy smutek, ale převážně pochopení. Pokud se někdo dobrovolně rozhodně, že děti mít nechce, je to jeho volba a jeho svobodné rozhodnutí. A nikdo z nás nemá právo jej soudit či toto rozhodnutí nerespektovat.
Myslím, že tato kniha bude mezi čtenáři velmi rezonovat. Ráda bych ji viděla na seznamu povinné četby, protože téma, kterým se zabývá, by nemělo být tabu.
Knihu doporučuji všem věkovým kategoriím a skupinám.
Ženy různého věku, povolání i zájmů, ale jedno mají společné – žijí bez dětí. Jejich důvody jsou různé – děti mít nemohly, nechtěly, žijí se ženou nebo jim děti prostě nic neříkají. Martina Hynková Vrbová je během dvou let citlivě vyzpovídala a vznikla z toho velmi důležitá kniha.
Knihy rozhovorů mám moc ráda a pokud je navíc o ženách a se ženami, o vážném tématu, které může někomu pomoci, jinému třeba otevře oči, aby se díval na někoho ve svém okolí jinak, tak je to kniha, kterou si prostě potřebuji přečíst. O bezdětnosti se ve společnosti moc nemluví, tato kniha přináší otevřený pohled na to, jaké to je být žena bez dětí, jak se cítí, proč se tak rozhodla a jaké má díky tomu vztahy se svými nejbližšími.
Tím, že mají ženy různé důvody pro to, žít bez dětí, každý rozhovor vám tak přinese něco jiného. Do jedné z žen se budete třeba moci vcítit, u jiné pochopíte pro vás dříve nepochopitelné.
Z rozhovorů je cítit, že autorka ví, o čem mluví, neboť sama si prošla nelehkým životním obdobím. Je znát, jak zpovídané ženy chápe a rozumí jim.
Určitě musím zmínit i krásné ilustrace, které skvěle doplňují jednotlivé rozhovory.
Život si s námi někdy zahrává, jednotlivé osudy jsou nesmírně zajímavé. Každý příběh je jiný a jedinečný a přinese vám nový pohled na důležité téma.
Žiju bez dětí
Kniha je urcite velmi zajimava a mel by si ji precist kazdy tupec, ktery se nekoho vyptava na to, proc nema deti. A kazdy chudak, ktery rika, ze bez deti zivot nema smysl. Ja si zrovna prochazim IVF a presne proto jsem potrebovala neco takoveho cist. Nesmirne me kniha uklidnila v tom smyslu, ze kdyz to nevyjde, tak se svet nezbori. A diky bohu jsem si vybrala manzela, ktery sdili stejny nazor. A o tom to je. Ze je zivot bez deti prazdny muze rict pouze clovek, ktery se sebou neumi zit. To tam taky bylo receno. Skace ze vztahu do vztahu, protoze neumi byt sam. Tito lide jsou chudaci. Ne ti, kteri nemaji deti. Halven oblibeny argument, ze se o vas ve stari nikdo nepostara? Jakoze coze? Vy si myslite, ze kazde dite se stara o sveho stareho rodice? Tak to vazne ne, proberte se :).
Jinak je kniha literarne trosku slabsi, ale chapu, ze asi autorka chtela zachovat povidani tak, jak ho z ust zen slysela. Ale obcas mi to tahalo oci. Samozrejme jsou nektere pribehy zajimavejisi a jine mene. Me nejvic dostal ten posledni.
A rada na zaver: Nikdy se nikoho neptejte, proc nema deti! Kdo se o tom chce bavit, normalne vam to rekne sam. A kdo ne, je to pro nej moc citlive tema, takze ho tim zbytecne ranite. Ve vysledku vam hlavne do toho nic neni!