Žena v Berlíně: Deníkové zápisky z období od 20. dubna do 22. června 1945
Anonyma (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33684/bmid_zena-v-berline-denikove-zapisky-z-o-OcY-33684.jpg
4
66
15
Strhujícím svědectvím, pravdou o „německém jaru“ jsou deníkové zápisky Žena v Berlíně, zaznamenané v období od 20. dubna do 22. června 1945. Autentickou zpovědí mladé intelektuálky z prvních měsíců Rusy dobytého města, v jehož ruinách i po evakuacích zůstalo okolo čtyř miliónů lidí. Vyděšených duchů přebývajících ve sklepních úkrytech bez potravin, vody a světla, vydaných vítězům napospas. Autorka, která z pochopitelných důvodů setrvávala v anonymitě, má již tvář. Deníky jsou dílem jakési Marty Hillersové, Němky z měšťanské rodiny, narozené v roce 1911, zemřelé v roce 2001 ve Švýcarsku. Autorce se dostalo výborného vzdělání, při studiu navštívila téměř celou Evropu. Levicově orientovaná žena v roce 1934 navštívila i část Sovětského svazu – Rusko, Arménii a Gruzii. Zde se zřejmě zbavila iluzí a po návratu do Hitlerovského Německa až do konce války pracovala v tisku. Podle vlastních slov nebyla nacistkou. Na jaře roku 1945 se jí nepodařilo opustit Berlín. Zápisky, které představují tři hustě popsané školní sešity v zásadě zachycují a s hořkou ironií glosují co nastane, když „impérium vrací úder“…Více než literárním dílem je deník dokumentem, sledem hrůzných i absurdních obrazů: Hlad, trosky, každodenní znásilňování žen Rusy, strach z bombardování, poplachy, život odehrávající se v úkrytech. Rusové učící se jezdit na ukradených kolech, jejich kálející a močící koně v ulicích, fronty na vodu, krupici a kedlubnové konzervy. Poznámky plné zkratek Schdg. (zneuctění) a VG – Vergewaltigung (znásilnění). Němečtí muži se skloněnými hlavami, ženy hledající ochránce mezi ruskými oficíry. Výkřiky: „Koepenick už naši vzdali, Gitler kaput, rabota, davaj, skoreje…“ Poutavě sepsané deníky s prvky Sachliteratur vypovídají o autorčině schopnosti zachytit podstatné a výborně pracovat s detailem. Svědčí o jejím umění stavět do ostrého světla dobové paradoxy a především o její hluboké sebereflexi. Jazyk Anonymy je stručný a krutý, ironie je přímo úměrná jejímu intelektu a vzdělání. Kniha je (na dnešní poměry vzácně) opatřena předmluvou a dokonce dvojitým doslovem. V prvním, původním z roku 1954, Kurt W. Marek autorku popisuje více eufemisticky a dopouští se poněkud krkolomných literárních paralel v odkazech na Hamsunův Hlad či Célinovu Cestu do hlubin noci! Daleko více než k Markem uváděným dílům svádí srovnání Ženy v Berlíně s úspěšným Puzovým románem Temná aréna, který se rovněž odehrává v poválečném Německu, avšak v americké okupační zóně. Mnohem vyváženější názor nabízí doslov – zamyšlení Také utrpení a hrůza jsou relativní pojmy od Zlaty Kufnerové, překladatelky knihy. Ze správného odstupu a věcně upozorňuje na skutečnost, že se Anonyma nedokázala (v kontextu prožitého vcelku pochopitelně) oprostit od rasově zabarvených a protislovanských poznámek i civilizačně nadřazeného pohledu. Nelze než souhlasit s vyzněním závěrečného slova Kufnerové: To, co zažila Anonyma, obyčejní Berlíňané a především ženy v prvních měsících ruské okupace na jaře 1945, je strašlivé a nenapravitelné. Jejich utrpení je však pouhým zlomkem toho, které způsobilo nacistické Německo, tzn. „kulturní Západ“ „východním barbarům“, Židům, a nejen jim. Z tohoto pohledu se jeví další rovina díla – morální aspekt, zda autorka, která obcovala s Rusy, v dané situaci mravně obstála, jako opravdu okrajový. Podobných osudů i zápisníků jistě existují tisíce. Je dobře, že své svědectví vydal právě tento. Otřesnou výpověď o německém jaru 1945 ostře kontrastující s tím co jsme se ještě nedávno učili. Nemilosrdnou k vítězům i poraženým. Pro mnohého čtenáře bude tak Žena v Berlíně čerstvě odkrytou freskou obrazu druhé světové války. Dokumentem, který o konci nejstrašlivější události minulého století říká víc než sebelepší učebnice dějepisu.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2004 , Ikar (ČR)Originální název:
Eine Frau in Berlin: Tagebuch-Aufzeichnungen vom 20. April bis 22. Juni 1945 , 1954
více info...
Přidat komentář
Tématicky je kniha zajímavá - určitě to není nic zaviděníhodného - ale způsob zpracování mi moc nesedl.
Strhující a o hodně jiný pohled na konec Druhé světové války, než jak ho většinou známe. Doufejte, že tohle nezažijete. A propo, víte u koho se schovat ve sklepě?
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Konec druhé světové války z jiného pohledu než jsme zvyklí. V této situaci by se určitě nechtěl ocitnout nikdo z nás, přesto nemohu z žádným hrdinou v knize sympatizovat. Hrdinka, která vyrostla v Hitlerovském Německu, ač tvrdí, že by ji nezasáhla propaganda, z jejího vyjadřování o lidech z východní Evropy, je zřejmý pravý opak. Další věcí je to, že ač nechci nic zlehčovat, to co se zde popisuje, se nestalo pouze jim, ale spoustě dalších lidí napříč světem a napříč dějinami. Mnohdy i mnohem horší věci. Tohle s lidmi válka dělá a nikdo nemůže říct, jak by se zachoval on/ona.
Zdržuji se hodnocení, žádné mi nepřijde vhodné.
Původně jsem po ni sáhl ve své knihovně omylem, ale jak se člověk začte tak nepřestane dokud není na konci. Velmi zajimavé čtení , pohled do života německých civilistů na konci války v Berlíně.
Zajímavé… Otevřu lednici, konstatuju, že tam nic není, ale jsem líná jít nakoupit. Jdu si radši číst. Po šedesáti stránkách jdu zas do kuchyně, otevřu lednici a najednou vidím, že ve skutečnosti je tam hromada – jako fakt hromada – jídla!
Jdu ven a prohlížím si kolemjdoucí muže – nedá mi to. Přemýšlím, který z nich by se po prohrané válce schovával ve sklepě a pro vodu posílal svou ženu s vědomím, že jí cestou nejspíš alespoň jednou znásilní. Přemýšlím, kterému z nich by stačil alkohol a „že ostatní to dělají taky“, aby bez špetky soucitu znásilňoval, bil a ponižoval ženy…
To vážně stačí, aby například nějací Češi provedli zvěrstva na cizince, aby pak její krajané měli právo provést to samé mě? KDO TOHLE MŮŽE POVAŽOVAT ZA OSPRAVEDLNĚNÍ???
Jo, tahle kniha fakt zaleze pod kůži. Jsem ráda, že jsem na ní narazila – hodně mi dala. Ale taky už se těším, až odezní a moje hlava se vrátí zpátky do přítomnosti.
Inteligentní žena, která chtěla přežít tu šílenou dobu. Velice silný příběh o těch co přežily prohranou válku.
Žádná sláva.V podstatě jenom opakování každý den a popisy toho,jak se chovají Rusové a jak by se k nim neměli chovat.O tom,co se dělo v SSSR pod vládou Němců pomalu ani slovo.Řekl bych,že se tam Němci chovali podstatně hůř,takže není co se divit,že Rusové se chovali právě tak.A upozorňuji,že válku začalo Německo,kde v té době všichni jásali na jejich vůdcem a líbilo se jim,že chce ovládnout svět.A jen se jich to začalo osobně dotýkat,tak byli všichni najednou antifašisty a dokonce ani neslyšeli o koncentračních táborech,vypalování vesnic a měst v SSSR a o vraždění židů také ne.
Pozoruhodné svědectví, hodně námětů k přemýšlení. Kdo z nás může z dnešního pohodlí kohokoliv soudit? Netroufám si odhadnout, kam člověka dožene prostá touha po přežití. Pokud je deník v původní podobě (nebo jen s malými úpravami), je až neuvěřitelné, co vše dokázala pisatelka vyjádřit. A zase - není Němec jako Němec a není Rus jako Rus.... A tak můžeme pokračovat.
Ano, nelehke dny konce valky. Je to zvlastni, ale necitila jsem zadny soucit. Prislo mi to brutalni, to je bez diskuse, ale v porovnani s tim, cim vsim muselo projit obyvatelstvo vychodni fronty a vojaci, (o zidech se neni treba zminovat), pak tyto zeny prezily. Nesly si trauma na cely zivot, ale bylo to nekolik dnu, ktere pretrpely a zily dal. Statisice jinych zen takove stesti, ze by prezily, nemely. Za to vse mohly dekovat sobe, svym muzum, otcum, matkam ... nacisticke ideologii a Adolfovi a vsem jeho vernym.
Kniha se cetla dobre. Filmove zpracovani se mi nelibilo. Bylo oproti knize pozmenene.
Ze se Rusove chovali jako dobytci? Nedelam si iluze, ze vojaci jinych narodnosti se chovali lepe. A jednotky SS uz vubec ne. Ani dnes, ve 21. stoleti, tomu neni jinak.
Doporucuji knihu precist. Lidstvo nesmi na hruzy valek zapominat. Ale doporucuji precist i jine vzpominkove knihy a vytvorit si vlastni pohled na valecne obdobi.
Výpověď s posledních dnů 2.světové války jménem již dnes známou Anonymou (Martou Hillersovou)ženou s nacistickým myšlením. To co německé ženy v posledních dnech války prožívaly bylo jistě otřesné a kruté (nechci srovnávat s jinými obdobnými událostmi z války). Ale přesto vše mezi řádky i na nich lze postřehnout že nacistická ideloogie pistelku deníku zasáhla hodně a zanechala v její mysli a názorech zřetelné jizvy které se pro ní staly jakým si zrovnávacím ukazatelem pro události právě probíhající. Přemýšlení o prostituci zdali jsem nebo nejsem děvka a co mě přimělo k mému chování a obcování s nenáviděným nepřítelem prospěch či nutnost je k opravdickému zamyšlení. Mnohdy pří čtení lze poznat že zájem můžu k mladé ženě je pisatelce příjemný. Opět na zamyšlení. Tato kniha je skrátka na zamyšlení a tedy i k přečtení. Doporučuji všem kteří se zajímají o tuto tématiku. Výborný pohled z druhé strany.
Jen mi vadil dosti zaujatý a jednostraný pohled v doslovu paní překladatelky p. Zlaty Kufnerové. Jako např. ,,Je to jakási Marta Hillersová ". Paní překladatelka by se měla raději věnovat překladu nežli kritice překládaného díla pokud nedokáže být objektivnější.
Ale přesto doporučuji!.
Velice, opravdu velice zajímavý příběh. knihy o historii a zvlášť o druhé světové válce mne opravdu velmi baví
Při čtení některých pasáží mi až běhal mráz po zádech a doslova jsem nebyl schopen pochopit, jak autorka je schopna, tak neotřele a přímě vylíčit takové hrůzy, které se děly jí nebo jiným. Schopnost zapomenout co se právě stalo a snažit se přes to dostat mě zcela překvapovala. Jen bych dodal citaci z knihy: Lepší Rus na břiše než Američan nad hlavou.
Pro mě velmi silný zážitek z knihy, útrapy, život v německu po válce, ale hlavně neskutečné zvěrstvo. Doporučuji přečíst všem, kdo se zajímají o 2. světovou válku, různé deníky
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Německo Berlín znásilnění Rusové poválečná doba Rudá armáda bitva o Berlín (1945)
Žena v Berlíně: Deníkové zápisky z období od 20. dubna do 22. června 1945Kniha Žena v Berlíně: Deníkové zápisky z období od 20. dubna do 22. června 1945 je v
| Přečtených | 88x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 35x |
| Chystám se číst | 65x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 2x |
Byla jsem trošku v šoku, jak suše se autorka vyjadřuje o takových strašných věcech, které se jí a nejen jí, udály. Možná už to tak brala, možná ty hrůzy chtěla vytěsnit a proto to psala stylem, jako že o nic nejde a že se vlastně nic nestalo.
Sama tam říká, že jí to tolik nepronásleduje možná proto, že se z toho vypsala...
Vlastně se ani přímo nevyjadřuje, vlastně ani neříká „znásilnili mě“ ale „když bylo po tom“. Proto pro mě ta kniha nebyla tak hrozná, jako knihy podobné, které se vyjadřují více emocionálně.
Ale jinak - prostě bylo to hrozné, otřesné zážitky.