Žena číslo 99

24. května

Velmi ctivá kniha zaměřující se na zajímavé historické téma. Hlavní postava sympatická. Příběh fajn. Asi bych tam nekomponovala tolik retrospektivních pasáží, občas mi přišlo, že to autorka dělala dost na sílu. Taky bych ocenila více napětí. Jinak dobrá kniha k oddechové čtení.

19. dubna

První co, tak se musím přiznat, že se mi do knihy moc nechtělo, ale nakonec se mi moc líbila. Postavy, místo, akce a autorčin styl psaní.

Jedinné co musím vytknout je, jak vše pohádkově Charlotte a ostatním vycházelo a občas se nějaký děj táhl.

Líbilo se mi, jak postupem Charlotte dospěla a za všechnu cenu se snažila najít a zachránit svou sestru.
Děsivé bylo, jak v dřívějších dobách bylo zacházeno s ženami, které měly svůj názor a nebo chtěly od života něco jiného. A ty praktiky? Jen z toho co musely dělat bych se zbláznila.

Moc hezké čtení s nějakým tím překvapením. Za mě hlavně to, kdo mohl za popáleniny jedné z nemocných" žen.

Doporučuji jako oddechové čtení.

2 24. března

Jedno velké WOW!
Příběh, styl psaní, prostředí i postavy. Vše super.
Velmi se mi pak líbilo to, jak se z mladé, bohaté a naivní holky stala silná žena, která pro svou sestru byla schopná udělat cokoliv.
Čtení mě velmi bavilo. :)

2 19. března

Kniha vůbec nebyla špatná. Místy napínavá, místy se táhla.

13. března

Bylo to celkem fajn čtení. Mám v oblibě knihy z ústavu pro choromyslné, tady ale popis praktik nebyl tak rozsáhlý, jako v jiných knihách na toto téma. Spíše šlo o Charlottinu změnu pohledu na svět a na úlohu, kterou v tý době měly ženy z vyšší společnosti. Knihu jsem si užila.

05. března

Tohle se mi líbilo. Ponechám stranou věci, které v ději podivně přispěním osudu tak nějak pozitivně vychází. V případě téhle knihy mi to nijak zvlášť nevadí. Všechno do sebe pasuje a nějaká ta pohádka pro holky občas není od věci. Na téma blázinců 19. a 20. století jsem toho četla víc a je pravda, že Goldengrove byla takový slabý odvar toho, jak to v léčebnách tehdy chodilo. Vlastně to opravdu vypadá na ústav, kde se - minimálně v první fázi vzniku zařízení - snažili ženám opravdu pomoct. Jasně, je to velký mýtus o tom, jak se relativně snadno dostat dovnitř a ven, ale příběh je čtivý, místy snad i napínavý. A mě se líbila jedna zásadní myšlenka knížky - pochopení podstaty života versus žití od narození v konvencích aristokracie. To, jak hlavní hrdinka Charlotte díky nahlédnutí do drsného prostředí ústavu prozřela. Když si budu chtít vychutnat literárně vytříbený kousek, sáhnu po něčem jiném. Když si budu chtít odpočinout u příjemného příběhu, dám si třeba Ženu číslo 99.

17. února

Přečetla jsem si nejdřív nějaké rezence a mnoho nečekala. Překvapivě jsem ale nadšená. Děj mě bavil, postavy uvěřitelné a symparicke. Milá oddychovka.