Země divů

Bohužel se musím přidat k většině názorů. Kniha se mi vůbec nelíbila. Ze začátku jsem měla takový ten strach, kdy se bojíte vylézt z postele, aby po vás něco nechňaplo. Ale to se brzy změnilo a začalo mě to nudit. Nekonečné vnitřní monology a úvahy, které k ničemu nevedly. Duch, který je moc sobecký a nechce umřít, "zabije" otce a zbytek rodiny nechává pomalu vyhladovět ale je vlastně hodný a nikomu nechce ublížit. Nejvíce mě rozčilovaly jejich abstraktní, nicneříkající rozhovory. Jako by nikdo neuměl říct normální konkrétní větu nebo položit smysluplnou otázku.

Nebylo to špatné, dobrý nápad, ale nevytvořila jsem si vztah k žádné z postav.

Zima je mé nejoblíbenější roční období a fakt miluju sníh (byť mi dost ztěžuje a komplikuje práci). Hodně rychle jsem si oblíbil horrory odehrávající se v zimě, respektive takzvaně na sněhu. ZEMĚ DIVŮ se zpočátku tváří jako čistě mysteriózní a spirituální záležitost. A ona vlastně taková i je, jen jsem nečekal, že se ta „neinvazivnost“ a „neexplicitnost“ příběhu stane tak výraznou kvalitou a pozitivem. Ten příběh spíše kreslí, nejasně a bez obrysů, asi jako prudký vítr se sněhovými vločkami ve vánici či hustém sněžení. A to je na něm to krásné. Jo, začátek by asi nemusel být tak pomalý, ale jakmile to začne, vyloupne se z knihy poměrně originální mysteriózní duchařina (?). Ta kniha pravděpodobně nevyděsí, ale krásně (z ní) mrazí a má hned několik skvělých scén a obrazů. Suma sumárum, pro mě velmi milé a příjemné překvapení, tak dobrý zážitek jsem od knihy vlastně původně ani nečekal. A taková setkání mám v horroru moc rád. PS: Během čtení mě nejednou napadlo, že tohle je příběh přesně pro knihu, působivý díky vlastní imaginaci a představivosti, úplně si dokážu představit, jak by ho filmová adaptace dojebala a ztuctovatěla. PS 2: Jak tak koukám na některá hodnocení, opět jdu tak nějak proti proudu. A to mám hrozně rád a baví mě to. Horror je prostě krásná věc. PS 3: Ano, tohle je horror! Himlhergotkrucajzelement, co jiného by to bylo/mělo být?

(SPOILER) Tak tohle bylo hodně divný.
Miš- maš stylů, rádoby nadpřirozena, hororu? a lidské blbosti.
Celou knihou posloucháte fňukání, hlavní " hrdinky" o jejím sebeobětování pro manžela a děti.
Rodina na delší časový úsek, zmizí ze světa a nikdo z rodiny se po nich neshání.
Matka zabije manžela ( protože si myslí, že je medvěd) a děti se na něj chodí dívat za garáž pod plachtu a málem si s ním hrají.
Duch, který se je několikrát pokusí zabít, to dělá, protože chce být kamarád a celá rodinka ho tak vlastně přijme a žijí šťastně až do smrti.
Po příjezdu policie, vlastně pohoda - jó, zastřelený manžel, normálka. Žádné vyšetřování, prostě slátanina.

Těžko říct, proč tak slabé hodnocení. Mě to bavilo. Možná víc než Dětské zoubky...

Pro mně byly Detské zoubky kniha která mě navnadila na autorku ale tahle kniha byla velký přešlap.Nějako mi nesedla.Byla jsem při čtení stracená a tak úplně mi nedávala smysl.
Země divů nebyla na stránkach knihy ale víc v mé hlavě kde jsem z toho měla míchanici.

Nemohla jsem se začíst vůbec ne... Dětské zoubky to bylo top.. Tohle je jako co. Ne tohle fakt ne. Nebavilo mě to.. Škoda...

Narozdíl od mnoha komentujících přede mnou byla Země divů mou první knihou od americké autorky. A myslím, že se to rozhodujícím dílem podepsalo na mém hodnocení. Proč? Protože jsem ke knize přistupoval bez předsudků.
Pravda, zařadit Zemi divů do podžánru horor je dle mého soudu nešťastný nápad. Proč? Protože Země divů jednoduše horor není. Ale myslím, že se jím ani nesnaží být. A nálepka hororu knize paradoxně více škodí.
Protože odmyslíme-li si tuhle nálepku, co se dneska už dává na kdeco, je Země divů poměrně povedeným románovým dramatem, tu a tam cinknutý mysterióznem. A jo, místy se lehce trilleru, ale to je asi tak všechno.
Atmosféru buduje Stageová dost sebejistě, ačkoliv je pravda, že jí věnuje takřka půlku knihy. Kdo se ale prokouše za ní, čeká ho (minimálně pro mě) příjemný příběhový zvrat s nepředvídatelným vyústěním.
Takže za mě solidní tři a půl hvězdy. Můžu doporučit.

Ze začátku to vypadlo fakt slibně, ale pak se to na můj vkus moc pobláznilo a samotný vysvětlení mi nějak nesedlo.

Bohužiaľ veľké sklamanie,po Detských zubkoch som sa na knihu velmi tešila,no je to jedna z tých kníh, ktoré som nedocitala,pretože mi na 10 pokusov sa zacitat,sa mi to nepodarilo....

Tak tohle se mi na rozdíl od Dětských zoubků moc nelíbilo. V podstatě je to duchařina, pro vyznavače esoteriky asi dobrá, pro mne rozvleklá a nepřesvědčivá.

Asi jsem divná, ale nechápu to nízké hodnocení. anom, anotace je trochu zavádějící, zvlášť, když se dočtete, že jde o filozofické dílo. Jde o příběh, který je sice hodně přitažený za vlasy, ale jako příjemnou oddechovku to číst můžete. A dovolím si prozradit - sice jsem strašpitel, ale tohle podle mě strašidelné nebylo. Zábavné ale ano!

No, jak to napsat...bylo to takové bez chuti.
Za horor bych toto rozhodně nepovažovala.
Autorka má schopnost napsat povahu hlavních postav tak, že byste je zakopali pod zem hned.
Ale jeji prvotina dětské zoubky byla zdařilá.
Toto se bohužel moc nepovedlo.

Bohužel, tohle nebyl vůbec můj šálek dobré kávy. Tesila jsem se, bude to bestseller, nejlepší horor letošního roku ..ano, říkat se může co chce,ale ve skutečnosti je to pak bohužel uplně jiné. Zklamalo mě to. Kdyby byla kniha napsaná do 100stran, bylo by zde řečeno vše důletžite, co bychom potrebovali vsichni vedet. Ale autorka se zbytečne rozepisovala,ale hlavne, ona se pořád dokola opakovala! Na 10ti stranach bylo porad to samé dokola,kdyby to sepsala na půl strany, udelala by líp. Ja se snažila,opravdu.ale po 100stranach už jsem vedela, že to takhle nedočtu, tak sem přeskakovala, nedalo se jinak. první sem to brala po pár listech, pak už po desítkách a pak už sem šla na posledních pár. slava nazdar výletu, tohle už opakovat nebudu a od autorky už si asi nic číst ani nebudu.

Za mě to byla taková duchařina, které zase tak moc nemusím. Dětské zoubky se mi líbily hodně, ale tato kniha mě příliš neoslovila.

Za mě jednoznačně skvělá kniha. Děj mě zcela pohltil a výborně se četla. Tajemno, dobrodružství, strach, láska všechno tam je. Pohádková? Vůbec mě to nevadilo. Byl by to skvělý film.

Vztahy mezi dítětem a rodiči si americká spisovatelka Zoje Stage obmotala čtenáře už předchozí knihou Dětské zoubky, aktuální Země divů nabízí vhled do umělecké rodiny Bennetových, byť tentokrát úplně jinak, než prostřednictvím lstivého a zlého dítěte. Naopak, dívka Eleanor Queen je citlivou a vnímavou, krátce po přestěhování z New Yorku na samotu uprostřed Adirondackého pohoří cítí, že na pozemku nejsou tak úplně sami.

Země divů není klasický horor, v příběhu se o něj spíš otírá, aby uprostřed rodinného dramatu kříženého s psychologickým thrillerem pracovala s tématy stárnutí, duševního zdraví, vztahu s přírodou a rodičovstvím. Zlověstných momentů je v knize minimum, hrůza je spíš tichá a plíživá a celých téměř čtyři sta stran plyne pomalejším tempem, postupně odhaluje vztahy uvnitř čtveřice. Všichni byli doposud zvyklí na zcela jiné prostředí a život, matka Orla byla profesionální baletkou a kvůli přibývajícím rokům pódia opustila, naopak její manžel Shaw se rozhodl nakopnout svou uměleckou kariéru a začít tvořit uprostřed hlubokých lesů. Jenže vzrostlá borovice na pozemku není tím, čím se zdá a v okolí domu se začnou dít divné věci.

Že nebouchají hrnce v kuchyni, nepadají skleničky a nevznáší se příbory vinou zlovolného ducha snažícího se rodinu zlikvidovat, nevadí, pokud nepřistupujete k dílu, jak praví úryvek jedné recenze na deskách, tedy mixu toho nejlepšího z Shirley Jacksonové a Kingova Osvícení. Tady si s rodinou hraje prostředí - nečekané bouře, rychlé změny počasí, jak se s nimi tajemná entita snaží komunikovat a demonstrovat svou sílu. Což knize překvapivě přidává nenásilné zamyšlení nad změnami klimatu, které přichází, pokud neposloucháme svět kolem nás.

Teda jak jsem se na ni po zoubkách těšila, tak mě fakt zklamala.. Za horor bych to rozhodne nepovažovala, spíš mi to přišlo jako změt slov, která nedává smysl.. Zbytečně zdlouhavé a přišlo mi to tak jako bez pořádného nápadu..

Úplně nevím jak knihu popsat. Půlka knihy je jen o pocitech, emocích hlavní hrdinky, které se stále opakovaly a tak kolem 200str. se začne něco dít. Myšlenka knihy nebyla špatna ale bylo to zdlouhavé. Konec mě vcelku bavil. No zoubky byly lepší, to bez debat....