Země

V moderním egyptském písemnictví, které si teprve pozvolna přizpůsobuje románovou formu, zaznamenalo vydání „Země – Egyptského románu“ značný obrat. Mladý publicista Abdurrahmán aš-Šarkáwí vpadl do arabského literárního života, v němž posud doutnají idealizující a romantizující tendence, a okamžitě na sebe strhl pozornost. Románový prostor „Země“ je vymezen katastrem jedné vesnice na březích Nilu; do jejího života a hospodaření, které připomínají spíše dobu faraónů než náš věk, zasahuje vnější svět, svět policejních hlídek, silničních dělníků a vládních úředníků, jako zhoubce a nepřítel. Vztah vesničanů k těmto vetřelcům je vystižen slovem, kterým je prostí lidé označují – „vláda“. „Vláda“ omezuje práva feláhů na zavodňování pole ve prospěch pašův, staví silnici k pašovu domu, ale přes pozemky vesničanů, zavírá je a týrá a přitom na nich vyžaduje, aby vítali ministry radostným provoláváním slávy. Nerovný boj, značený zbabělostí i odvahou, dává vesnici novou tvář: před vesnickým hokynářstvím vystávají hoši, kteří se vrátili z Káhiry, klábosí periferním slangem, kouří, odplivují a vzpomínají na město, kde už nenašli práci; na silnici pracují cizí dělníci s vesnickými dívkami, občas se společně ztrácí společně mezi keři bavlníků a staví vesnici spojení s dalekým a okouzlujícím světem. Ve stínu domů žijí vesničané po starém: chvíli jedí a chvíli hladoví, mají stejně pohotově nářek i smích, hned jsou hrdí a odvážní a hned podlézají a chtějí se podílet na „vládě“ a přátelství se střídá s nenávistí rychleji než sucho a déšť. Celý příběh se rozvine během jedněch školních prázdnin, které vypravěč – kdysi mladý student – strávil doma na vsi. Vypravěč se z příběhu ztrácí, jen na začátku a na konci románu vystupuje sám v úloze hocha zamilovaného do vesnické krasavice. Tyto vzpomínkové kapitoly o milostném nezdaru, psané moderní prózou, formou prožitého vyprávění, patří k nejkrásnějším částem knihy: náznakově a jakoby za scénou je naznačen dívčin poklesek. (Text je převzat z obálky knihy, autor Ivan Hrbek)... celý text