Zelňačka
René Fallet
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96948/bmid_zelnacka-Qo3-96948.jpg
4
206
50
Humorná kniha o setkání dvou podivínských bláznivých ochmelků s technicky vyspělým a suchopárným "ufonem" Hmotou. Ke dvěma starým Bourboňanům, kteří vzdorují příchodu moderních vymožeností do rodné vsi, zavítá mimozemšťan z planety, kde neexistuje radost ze života a jeho prostých darů. Výměnou za zelňačku, rajský požitek pro racionální obyvatele vzdáleného Oxu, plní staříkům různá pošetilá přání, čímž jim pouze komplikuje život. Ani návrat milované nebožky ženy, ani příval zlaťáků neulehčí oběma kumpánům v jejich starostech. Za rozpadajícími se barabiznami staříků se má budovat zábavní park - jako by nestačilo, že je cizáčtí "chalupáři" už tak dost obtěžují svou hlučnou přítomností. Dědové se mají přestěhovat do domova důchodců, a to je představa, se kterou se nemohou smířit...... celý text
Literatura světová Humor Sci-fi
Vydáno: 2011 , MaťaOriginální název:
La soupe aux choux , 1980
více info...
Přidat komentář
"Ve vesnici už při vší skromnosti nebylo nic. Pekařova pec vychladla zároveň s pekařem,… Čímž se podobala spoustě a spoustě namátkou vybraných vesnic. … Nebyl už ani farář. … Zbýval jistě okrskový duchovní, ale když byl pro všechny, nebyl vlastně pro nikoho. Bůh mu odpusť, vždyť probůh ujížděl jako notář od obce k obci hlásat slovo boží, žehnající ruku na volantu a s nohou na plynu, rozvážel mše, poslední pomazání, … Pánbůh už vlastně nebyl. Nebo skoro nebyl. Nebo jen malinko.
Nebyl už pošťák, ať by chodil pěšky, nebo jezdil na kole, jen uspěchaný doručovatel, jezdil v dodávce, byl anonymnější než dopis a neměl ani chvilku, aby si mohl vypít skleničku. ... Kromě jiného ve vesnici už nebyl obecní blázen. Sotva obecní blázen projevil své vlohy, sebrali ho jako slepé kotě a zavřeli do blázince .... Blázni tam přišli o svou malebnou jedinečnost, nezískali ani za mák průměrné inteligence, zbláznili se dočista, hynuli nudou, až zhynuli docela, a jejich okolí z nich nic nemělo, zatímco dřív rozjařovali a povznášeli pouhou svou existencí. Byli to prostě místní blbci, a dík nim si každý slaboduchý rodák mohl připadat jako sám Šalamoun."
Nemohla jsem si pomoci a ocitovala jsem část úžasného malebného úvodu téhle knížky ... často se stává, že mi několik stran trvá, než se do knihy začtu, ne však u této ... chytla mě u srdce hned od prvních řádků a už nepustila :-).
Přemýšlela jsem jak nejlépe vystihnout o čem tato kniha vlastně je, a oslovila mě upoutávka na Zelňačku od Činoherního klubu: "Komedie o tom, jak je možné navázat styk se vzdálenou civilizací a jak exportovat radost ze života na jinou planetu." ... naprosto přesně vystihuje mé pocity ... tahle kniha exportuje radost ze života a to nejen na jinou planetu :-).
Zelňačka je polévka, která zahřeje a potěší a zrovna tak tato knížka ... tak se do ní Vážení s chutí pusťte :-).
Fascinovaly mne pasáže, jakoby vystřižené z Foucaltových Dějin šílenství. Půvabná je také epizoda se staříkem znovu prožívajícím boje za první světové. Mnohokrát během četby jsem měl chuť si sednout na zahradu s lahví vína. Zkrátka, velmi jsem se pobavil, byť v určitou chvíli již bylo jasné, jak to celé dopadne.
"...Asi tak od té doby se po celém Bourbonsku začalo říkat o cvocích, že jim straší ve věži "jako jalingnyskýmu četníkovi". Což nic nemění na tom, že v tom jedeme všichni, ale to jen tak mezi námi.
Skvostný závěr příjemné, oddechové knížky.
Příjemná knížka, ale co mi na ní vadilo, tak byl fakt, že se hlavní postavy občas oslovovaly tolika různými jmény, že jsem měl po chvíli guláš v tom, kdo vlastně komu co říká.
v oblasti humoristické literatury klasika, kterou lze jen doporučit. Milé, přesné, vtipné, celé je to takové uklidňující... :-)
Ochutnávání kysaného zelí je zážitek sám o sobě. S kamarádem jsme strávili dlouhé hodiny nad hliněným sudem ve sklepě střídavým okusováním zelí, diskutováním o všem možném a později i tím dalším :o, úplně stejně jako dva knižní hrdinové, takže téma skoro jako by bylo o nás. Viděl jsem i jako film a divadelní hru...
Kdysi jsem Zelňačku viděl jako divadelní hru. Už tenkrát mě nadchla, takže jsem si ji opravdu s velikým potěšením přečetl. Nadhled, nadsázka, jemný humor a zároveň hluboké úvahy o životě a o naší budoucnosti. To je Zelňačka, která si zaslouží plný počet hvězd. Možná, že v tomto případě bych hvězdy nahradil asteroidy Oxo.
=================
Francouzská zelňačka
300 g cibule, hlávka zelí, 100 g slaniny, 1 lžíce olivového oleje, bílý pepř, bobkový list, 2 mrkve, 1/2 celeru, 3 petržele, 4 stroužky česneku, tymián, 2 dcl bílého vína
Oloupanou cibuli nakrájíme nahrubo, z hlávky zelí odstraníme tuhý košťál a rozkrájíme na 4 díly. Na slanině s lžící olivového oleje necháme zesklovatět cibuli s bílým pepřem a bobkovým listem. Přidáme zelí a mírně oblanšírujeme. Na minutu zakryjeme poklicí a necháme vydusit. Přidáme očištěnou, na kusy pokrájenou mrkev, půlku celeru, petržel a zalijeme horkou vodou. Vaříme na mírném ohni, dokud kořenová zelenina nezměkne. Osolíme, opepříme, přidáme 4 stroužky česneku, tymián a 2 dcl dobrého bílého vína. Kořenovou zeleninu vyjmeme a propasírujeme do vývaru.
Lze upřímně doporučit, připomíná mi návštěvu u babičky.