Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330539/bmid_zaverka-aneb-ztizena-moznost-happy--oNd-330539.jpg
3
118
49
Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu - o prokletí doby, kdy se každý může stát fotografem a udělat alespoň jednu dobrou fotku. Důležitá je motivace. Motivací Matěje Runda je Věra, půvabná mladá žena, která si neuvědomuje svou fotogeničnost – svou krásu „na druhý pohled“. Matěj tento její dar objeví, ale má zásadní problém: neumí fotit. Přesto začne Věru fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré a čím dál lepší, vzbuzují pozornost, obdiv, ale i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické, ale i sexistické. Nefotografa i jeho nemodelku dostihne internetové renomé, snad i sláva, ale čím větší je jejich úspěch, tím hůř k sobě nacházejí cestu. Profesionální vztah tak může skončit jen dvojím způsobem: buď láskou, anebo nenávistí. Závěrka je ilustrovaná autorovými fotografiemi. Díky ní se stává fotografem.... celý text
Přidat komentář
Tohle mne hodně bavilo,protože jsem kdysi v 16 snil o tom ,že budu slavný fotograf,fotil jsem s flexaretem šestkou co se dalo a sám si to vyvolával a sušil,pak přišla vojna ,svatba a realita.I ten vztahový příběh mi sedl.
Autor se tentokrát odklonil od svých obvyklých témat a motivů, v knize nenajdeme žádné znechucení současnými poměry, možná právě naopak. Autor objevuje prostřednictvím hlavní postavy krásu fotografie a nechá se tím příliš unést. Kniha je vtipná, rychle ubíhá díky dialogům, ale neřekla bych, že dokáže zvlášť chytnout za srdce, či více zaujmout. Je to lehké a zábavné čtení k odpočinku s vůní erotiky jako třešničkou na dortu. Kniha mě každopádně bavila, stejně jako její představení v rámci projektu Listování, které doporučuji!
Pro nás, co máme rádi Urbanovi klasické romány, je tohle OPRAVDU VELKÉ zklamání. Napadá mě jediné: krize středního věku. Někdo se rozchází, zakládá nové rodiny, jiný si kupuje sportovní auta. Miloš Urban si hraje na Viewegha.
Tak éru mystických detektivech má už autor za sebou. Naposledy jsem četla Přišla z moře a toto se mi zdá ještě slabší. Ale možná to je jen proto, že mi jeho první knihy učarovaly a teď jsem se vlastně nudila a nezachránila to ani lesbyshow. Fotky v knižce jsou myslím, taky takové nic neříkající.
Co člověk, to názor a navíc, názory jedinců se tak často mění. Ale pro mě snad nejslabší Urbanova kniha. Jakoby nějak s léty vyprchával, docházela mu šťáva? Nejde o to, že Závěrka má jiné, "všední" téma, než jsme u autora zvyklí, ale o to, že všechno v této novele je nějak naředěné. Banální příběh, bez obsahu. I ty fotky, možná jinak technicky dobré, nemají vůbec žádný přesah. Modelka je hezká, ale pro mě jen naprosto tuctově (chápu, ale, že tohle je věc individuálního vkusu.)
Při čtení mě několikrát napadlo jméno Michal Viewegh. Jenže, ten je v podobných příbězích doma. Je od začátku mistr lehkého žánru, zatímco Urban se do něj nějak podivně v posledních letech propadl.
Pokud to tedy nebylo autorovým záměrem, napsat naprosto banální příběh. Pak by se mu to povedlo dokonale :-)
Jedno plus, abych nebyl jen kritický. Urban umí psát, a to dokázal i zde. Je to čtivé, takže dobrá knížka do metra nebo na noční stolek.
„Oči plující zimním podvečerem, kolem nich tvář; dvě temná světélka ve světle bílém ...“
Sociální sítě ... život v sociálních bublinách ... stačí pár kliknutí a patříte do některé z nich ... jste uvnitř a můžete klikat ... lajkovat o stošest :-) ... je tu ale ještě jeden pohled ... ten zvnějšku té zářivé bubliny ... a není zrovna moc pěkný ani pozitivní ... protože to co vidíte je povrchnost všech těch vztahů uvnitř ... vidíte mikrosvět postrádající hluboké emoce ... svět kompenzující reálné vztahy ... a v něm hrdiny Urbanova příběhu ... žijící v Praze, ovšem ne v tom magickém městě, na které jsem byla z Urbanových příběhů zvyklá (a které mě svým osobitým způsobem okouzlovalo) ... máme tu hrdiny žijící v úplně obyčejné městě ... v prostoru, ze kterého na vás „kouká“ jen všední každodennost ... přiznávám, já tak trochu doufala, že i tady najdu trochu z té nevšední Prahy, ale dobrá, zvykla jsem si ... a vlastně uznala, že to ani jinak být nemůže, tak, jak to je, naprosto správně doplňuje příběh. Poznala jsem, že Urban na nás čtenářích prostě zkouší další ze svých literárních experimentů :-) ... takže zapomeňte na originální a jedinečný prostor, i postavy ... ale taky zapomeňte na slibovanou erotiku :-) ... tenhle příběh není o sexu, a vlastně ani o erotice ... protože ty jsou projevem lidských pudů a vášní ... to, co tady naleznete je ovšem jen jejich stínem ... který ukazuje na posedlost ... touhu po tělesnosti ... tenhle stín ale nejsou ani jeden z hlavních hrdinů schopni překročit ... vášeň je totiž pěkně silná emoce :-) ... a co takhle čistá láska? ... kdepak ... jen a jen posedlost :-) ...
Jako experiment, to vůbec nebylo špatné, ale, přiznávám, že se ráda vrátím k tomu známému Urbanovi, do světa na pomezí reality a fantazie ... který čtenáře dráždí a příjemně šokuje :-).
PS: souhlasím s nefernefer ... její komentář je přesný a doprovodné fotografie jsou prostě jalové.
PS2: s Matějem bych nejradši „zaklepala“ ... sakra chlape prober se :-).
Výborná kniha. Byla jsem na Listování a to mne navnadilo. Zmínila jsem se a dostala milý dárek od Ježíška. Početla jsem si. Zasmála se. Zakroutila hlavou nad tímto světem. Vtažena do děje. Doporučuji.
PS: Menší formát do kabelky je další plus a hezké fotky, nejsem odborník, ale mně se líbily.
Strach z blízkosti druhého člověka, touha po ní, zranění z dětství, hledání místa ve společnosti, která člověka svádí k tomu, aby rezignoval na své opravdové touhy a talenty...
Civilní a přitom velice naléhavý Urban. Ale já jsem v jeho hodnocení neobjektivní, protože se s jeho hrdiny velice často ztotožňuji a mám pocit, že píše o mně, takže se můžu alespoň při četbě jeho knih cítit hrdinou :-)
Kniha tady nemá moc dobré hodnocení, ale pro mě je to zatím nejlepší Urban. Možná právě proto, že příběh byl tak jednoduchý a "obyčejný", a tak docela přirozeně gradoval, aniž by autor musel zbytečně tlačit na pilu.
Když čtete knížku, jejíž hrdina vám vůbec není sympatický, a přesto vás to baví a chcete číst dál, tak je nejspíš dobře napsaná. Když nad tím tak přemýšlím, tak tohle byla první knížka od Miloše Urbana, kde nebyl žádný nádech tajemna, dekadence, tajemství. A přesto jsem se nedokázala odtrhnout, protože je napsaná stejně sugestivně jako ty předchozí. U jeho knížek mám vždycky pocit, jako bych se dívala na film. Všechno je úžasně plastické. A příběh do sebe zahleděného ubožáka, pro něhož pochybný úspěch na sociálních sítích znamená víc než skutečný život, se nakonec toho happy endu i přes ztíženou možnost dočkal. Jediné, co mi na knížce tentokrát vadilo, byly fotky, které jsou dle mého čistě laického a subjektivního názoru vzhledem k tomu, že to celé bylo o výborném amatérském fotografovi, naprosto jalové.
Urban umí psát. Bohužel se mu povede každá druhá kniha. A tahle je první. Zaujal mě námět a tak jsem se pustila do čtení. Bohužel nakonec celá zápletka vyzněla naprázdno. Pro mě to postrádalo hloubku, a vlastně i myšlenku. Tak snad příště.
Tak tohoto Urbana fakt můžu. Tahle novela je pro mě zjevení - od počátku až do konce. Dnes může opravdu fotografovat každý, kvalita je ovšem většinou hrůzná, proto jsem osobně uvítal, že kniha je doplněna výbornými autorskými fotografiemi podobné modelky, o které se v knize dočteme. Čtení o měnícím i neměnícím se milostném vztahu je v rámci možností napínavé. Autorův jazykový styl je moderní, čtivý.
Urban v poslední době propojuje se svou literaturou jiné druhy umění. Po Urbo Kune, kde byla důležitým významotvorným prvkem architektura, vypráví nyní příběh fotografa (navíc knihu doprovodil svými fotografiemi).
Fotograf amatér je při vytváření svých fotografií modelky úspěšnější než renomovaný autor. Proč? Jeho fotografie modelky Věry jsou vlastně náhražkou jejich plnohodnotného vztahu, proto se mu v nich daří zachytit chemii a jiskření tohoto vztahu. Fotky mají úspěch, ale cena odříkání je velká: trpí jak Matěj, tak jeho modelka. Je to skutečně tak? Buď kvalitní fotografie s nábojem, nebo reálně žitý milostný vztah? Nelze to skloubit? Odpověď se již brzy Matěj a Věra dozví…. Čtenář ne. Hrdiny knihy opouští právě ve chvíli, kdy překračují svou dosavadní hranici.
Nemuzu tohoto autora prestat cist. I kdyz Sedmikosteli, ktere me k nemu privedlo, bylo docela jine. A i kdyz se mi neco v pribehu nelibi, nebo me nudi nebo rozciluje, nemuzu se odpoutat, proste to nejde.
Po "Lord Mord" druhá nejlepší knížka, co jsem od Urbana četla. Nadšení určitě způsobila i vysoká míra ztotožnění. Kdo fotí a žije na sítích typu DeviantArt, určitě ji ocení víc, než ten, kdo se v tomto prostředí nepohybuje. Jediné, co mě celou dobu iritovalo, jsou paradoxně právě doprovodné fotky a přebal, který sem musela hned v začátku odložit. Modelka mi přijde nezajímavá a fotky celkově jak produktovky.
Takový netypický Urban, sice mám raději toho mysteriozního, ale kupodivu jsem se do toho velmi rychle zacetla, a děj odsypal jako po masle...
Je to jiný Urban. Civilní, komorní, současný, bez úchylných vražd a divných událostí. Už v názvu knihy nám autor sděluje, že možnost happy-endu přece jen existuje, což je dobře, protože jsem se k této možnosti celou dobu upínal. Šťastný konec je nejistý hlavně kvůli tomu, že hlavní hrdina se k slečně Věře chová celou dobu jako...truhlík, když použiji výraziva z tohoto příběhu. Vlastně jeho pohnutkám rozumím. Chce aspoň jednou za život udělat nezapomenutelné snímky a k tomu potřebuje, aby na fotografiích kromě krásné modelky bylo znát i napětí, vzrušení, touha, vztek. Skutečné a nepředstírané emoce, které musí vycházet z nitra, z očí, výrazu tváře a diváka přitlučou k židli. Vzniklé fotografie jsou pak skutečně přesně takové, ale za jakou cenu? Stojí za to dát přednost tvorbě před skutečným životem?
Za Matějovu nesympatickou náturu dávám hvězdu dolů, protože byl často opravdu napřesdržku. Na druhou stranu bylo přínosné zamyšlení nad systémem sociálních sítí, kde si sami před sebou snažíme dokázat, že za něco stojíme. Chytáme lajky, bílá kolečka, palce a myslíme si, že náš život tím bude nějak lepší, když jich budeme mít víc než ostatní. Bude?
Dva epilogy na závěr, které čtenáře zpočátku trochu vykolejí, ještě dokáží posunout příběh do další roviny.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura modelky novely
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha se mi líbila, ale chvílemi mi přišlo, že se autor zrovna nadchl pro téma fotografování a tak o něm zrovna napsal, mám na mysli to, že se kniha pohybovala v určité hladině jednoduchosti. O knize jsem se dozvěděla také (jako už jiní zde) z listování a jsem ráda, že jsem se dostala touto cestou k autorovi. Možná by to příště chtělo větší a nepředvídatelnější zvrat(y) v ději.