Zapomnění

Originální zpravování ještě nemusí znamenat nějakou echtovní čtivost. Má to blízko k Perecovi a obecně k Oulipákům, se kterými to mám na betla, tak pade na pade, co se týče oblíbenosti jednotlivých autorů a knih (Perec dokáže bejt vyloženě nesnesitelnej; naopak Queneau má pár výborných románů). Ale zpátky k Zapomnění: příběhy sami o sobě jsou zajímavé, ale jsou plné takové nic neříkající nebo naopak vše říkající vaty a bordelu (dle úhlu pohledu), kterej mě veskrze dost nudil a nebavil. Ale neříkám, že to tam nemá místo, ale je to někdy dost nesnesitelná snůška nabubřelých informací. Přitom to, co chce Wallace říct a kam těma sračkama tak klopotně míří (jako závěrečná povídka, která se týká doslovně sraček), by šlo vyjádřit tak třetinovou stopáží. Ale nápaditost a určitá podvratnost tomu rozhodně nechybí. V Krátkých příbězích je to taky, ta nabubřelost, ale tam je toho nějak míň a působí to tak nějak srozumitelnějším a konzistentnějším dojmem, což je asi dáno i kratší délkou povídek. Tady je to někdy až k nesnesení utahané. Ale jinak dobré a zajímavé, no prostě Wallace a Rubato. Jinak sama o sobě ta kniha působí jak malý artefakt. Grafika a typografie je za plnej počet. Jen tak dál. Samotnou kvalitu povídek si neodvažuji hodnotit, je to tak na střídačku někde mezi odpadem a pěti hvězdama. Práce mistra, to každopádně, ale je to jen pro androidy a literární geeky. Normální smrtelník tuhle literární torturu, bez toho aniž by přeskakoval i desítky stránek, asi jen tak nedá. Já se k nim řadím.