Krátké rozhovory s odpornými muži

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V Krátkých rozhovorech s odpornými muži (1999) podává David Foster Wallace zprávu o lidských bytostech zasažených úzkostí, nejistotou a osamoceností. Formálně rozmanitý soubor povídek je jakousi verbální anatomií vztahu mezi pohlavími, výpravou do světa myslí a těl „prozacového národa“. Titulní cyklus, který prorůstá celou knihou, má podobu přepisu rozhovorů s 18 muži, jejichž promluvy jsou formovány nepřítomností tázající osoby. Strach mužů z ženských soudů tu ústí v egománii, mizogynii a objektivizaci svého protějšku. Wallacovy prozaické útvary jsou obydleny personalizovanými postoji, s nimiž by se málokdo chtěl identifikovat, které se ale mnohým budou zdát až znepokojivě povědomé. Mluví tu přízraky, nebo skutečné osoby v nás?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/380047/kratke-rozhovory-s-odpornymi-muzi-26g-380047.jpg 4.118
Orig. název:

Brief Interviews with Hideous Men (1999)

Žánr:
Literatura světová, Povídky
Vydáno:, Rubato
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Krátké rozhovory s odpornými muži

Přidat komentář
petrarka72
09. dubna

Jazykově vytříbené, napínavé, bizarní, zábavné. Řetězení variací na dané téma, od sexu a násilí po Lebenslust.

AlTyxAy
06. ledna

Upřímně, některý pasáže mě neskutečně s****, co víc, přiváděly k šílenství, k nutkání to odložit, ale vytrval jsem. Prvních několik krátkých rozhovorů mě navnadilo, je to překypující myšlenkama a nutí číst dál. Pak přišla Deprimovaná, to bylo jak dar z nebes, opravdová, ne, reálná povídka, která zatáhla za vlasy. Potom věci jako Datum Centurio nebo Oktet ... to jsou právě ty případy, který vytáčej, ale jeden si pořád říká, že to dá nějak dohromady, přestože Wallace svým způsobem varuje, že ne, že to je bezvýznamná tužba.

To nejlepší si ale schovává na konec, Otce kladně recenzovaného dramatika z vedlejších NY scén, Matku a poslední rozhovor založený na historce a "opravdu" inteligentním chlápkovi, co sbalí holku, která papká jablko.

Když se to shrne, je to občas na palici, ale zároveň se některý ty pasáže jakoby předčítaj samy. Dávám pět, protože nic tak zvláštně dobrýho jsem dlouho nečetl...

Malachime
17.12.2018

Vůbec mě to nebavilo, nevtáhlo do děje, s každou další povídkou jsem tomu dávala šanci, ale nic z toho se nedostavilo. Asi jsem ten koncept vůbec nepochopila a kniha nebyla pro mě. Jazyk vytříbený, ale pointu jsem v žádném z rozhovorů nenašla. Pro mě to byla jedna ohromná nuda!

JP
11.11.2018

Děsně se to vleče. Wallace má potřebu kompulzivně rozpitvávat, obkecávát a analyzovat každý dildo, neuspokojení, každej mindrák, jako když se děcko rejpá ve večeři, co nechce sníst. A někdy to k námětu sedne a někdy z toho pomalýho obkecávacího tempa pomalu šílíte. Jako když čekáte až se druhá osoba vykecá, přičemž vás to vůbec nezajímá. Tak trochu jako házet si u každé části mincí, jestli to vyjde. Jestliže námět dokázal vtáhnout, pak vás to chirurgický pitvání situací ze života anonymních lidí, všechny ty existenciální myšlenky a pocity, sexualita (znásilnění, pohledy na opačné pohlaví a vzájemná manipulace, potlačované libido), přesvědčí, že Dave (Lister) je vyjímečný spisovatel (jeho status samozřejmě znám, viděl jsem s ním tuny rozhovorů, film o něm, poslechl jeho přednášku 'This is Water', a snažil se o něm vyhrabat vše, co jsem mohl, než se pustím do 'Infinite Jest'), jenže hned na to naskočí třeba zase další část a ta se nedá číst, možná je to tím, jak vás autor ponoří a zase hned vytáhne z něčeho, co se vám líbí a vy jste ještě v módu, kdy tak trochu chcete pokračovat v té krasojízdě předešlé (nechci říkat povídky, ale) povídky a ne se přesměrovávat na další příběh. Wallace sám říkal, že je na čtení cosi, co vyžaduje být potichu a sám se sebou, co dnešním lidem příliš neimponuje (jsou konstantně rozptýlení zvuky, TV, čímkoliv). A proto, když jsem se někdy dokázal naladit na tu jeho vlnu, stálo to čtení za to, ale nedělo se to často, opravdu jen velmi zřídka. Některé části se mi nehorázně líbily (Navěky nahoru, Adult World I., poslední Krátké rozhovory s odpornými muži), někdy bylo patrné, že Wallacova inteligence ho ničí a deprimuje, b tomhle ohledu jde o zápisky nemocnýho člověka... někdy to hraničilo s absolutní onanií, někdy jen se snahou napodobit Nabokova, někdy ty momentky Dave zbytečně blbě zazdil, jako kniha je to děsně nevyvážený... ale jinak je to pozoruhodná analýza negativních vlastností lidí v současné společnosti, analýza našeho každodenního pokrytectví. Někdy se text trochu splaší, nebo jde do falešných extrémů, ale jindy, když funguje, v těch momentech funguje opravdu dobře. Nemyslím si, že by Wallace kdovíjak plul pod povrchem a byl obsahově těžko stravitelný. Jestli je (mimo ty hardcore části) kniha obecně něčím obtížná, pak rozsahem, některé části v intertextu jsou psány naprosto miniaturním písmem, což knize přidává asi tak dalších +50 str. Paperback jsem chtěl použít jako odrazovej můstek k 'Infinite Jest', ale myslím si, že mě to přimělo spíš víc váhat. Otázkou je spíš, jak moc velikou bublinu okolo Wallace akademikové nafoukli a jak obstojí s časem, protože soudě z téhle publikace... uvidíte pozitiva, ale i mnoho negativ a nechá vás to tak nějak uprostřed cesty.

puml
18.08.2018

Na stránkách vydavatelství je obsáhlá ukázka tří povídek. Z nich je patrné, že Wallace je literární chameleon a mísí různé styly; od nabokovovských (to je ale divný slovo) popisů, po ironické soupisy cen a vyznamenání jak od Pereca, fragmenty dialogů jak z Bukowského, ale i čirý lyrismus v povídce o dospívání. Obsahově mi sice ty tři kousky nic moc neřekli, respektive je to jako čist fragmenty z děl jiných autorů, ale i tak je ztěch ukázek jasné, že se jedná o překladovou lahůdku a proto vřele doporučuji.

Serja
16.07.2018

Stále se snažím pochopit poprask ohledně DFW v Americe, a tak si dávám za odměnu/trest jednu jeho knihu ročně...tak tedy do třetice všeho dobrého (a zlého). Tentokrát se cítím možná o trochu více obohacen (a méně zklamán) než po Infinite Jest nebo The Broom of the System, ale to bude nejspíše tím, že kniha nemá tolik stran a některé příběhy mají dokonce konec a pointu. Něco bezesporu stojí za zamyšlení a občas se člověk i pousměje, jinak je to DFW se vším všudy: stále se opakující, soustřeďující se na nejmenší detaily, zdlouhavě popisující a mnohdy tak příliš natahující.
Nezávidím překladateli, protože následovat autorův tok myšlenek chtělo někdy při čtení originálu žhavit mozek na 110%, holt asi né každý může býti génius a operovat na stejné vlně jako Wallace.
Hodně štěstí budoucím čtenářům...

Fifer
17.06.2018

Jeden typ autorů stane slavným tím, že jdou opravdu na dřeň. Dál než většina produkce. Snaží se necenzurovat i ty nejtemnější stránky svého já a okolí. Takový byl i nedávno zesnulý P. Roth a takový je i D. F. Wallace. A když navíc autor umí psát a dokáže být i vtipný, je na literární událost zaděláno. U některých povídek se zasmějete, u některých vám bude velmi úzko.

Insilvis
11.06.2018

Pro mě osobně největší tuzemská literární událost tohoto roku. Wallace je evidentně velmi nadaný a schopný autor, u nějž je formální stránka součástí výpovědi v silném slova smyslu. Některé postupy, které vynalezli nebo alespoň zdůraznili např. členové OULIPO či jiní postmodernisté, a které v jejich případě často zůstaly spíše na rovině formální hry, Wallace používá s tím, že při tom akcentuje větší hloubku vyjádření. Jde o ten typ autora, který vytváří nové způsoby vidění. U některých povídek se svým smyslem pro detail a jazykovou ekvilibristikou dostává na úroveň Vladimira Nabokova. Jindy dosahuje skrze perecovský popis (vršení deskriptivních detailů) míry odtažitosti, která specificky koresponduje s přítomným tématem. Jistým společným prvkem jinak velmi rozmanitých povídek je zřejmě zrcadlení. Je zde fyzické zrcadlení, kdy kluk napodobuje výrazy svého sourozence, který se z této nevyžádané reflexe může zachránit jedině zmrtvěním a rezignací na vlastní expresi. Což vlastně slouží coby metafora pro většinu dalších povídek v souboru. Jejich tématem je často vlastní zrcadlení toho, co protagonisté kriticky vnímají na ostatních – často zrcadlení jimi zároveň reflektované, ovšem paradoxně touto reflexí naopak o to více zesílené. Stejně právě jako v případě expresivního napodobování tváře druhou osobou, při jejímž sledování je tak obtížné přerušit smyčku a opustit nechtěný afektovaný sled výrazů. Jedná se o neurotický kruh, v němž reflexe neurózy celý okruh posiluje. K tomu jsou Wallaceho texty často velmi vtipné, a to dosti nečekaným a těžko napodobitelným způsobem.

Štítky

americká literatura

Autor a jeho další knihy

David Foster Wallace

David Foster Wallace
americká, 1962 - 2008

  • Toto je voda (2013)
  • Krátké rozhovory s odpornými muži (2018)

Kniha Krátké rozhovory s odpornými muži je:

v Právě čtených1x
v Přečtených19x
v Čtenářské výzvě1x
v Doporučených3x
v Knihotéce12x
v Chystám se číst31x
v Chci si koupit11x