Zápisník abstinentky

02.06.2021

První díl byl podstatně o dost lepší, druhý díl je "nadstavený" příběhy cizích lidí, hodně informací se opakuje z první knihy, o hlavní hrdince se už nic moc zajímavého nepíše. Nejlepší je poslední kapitola o vztahu, o podpoře partnera a celé rodiny.

28.05.2021

Za mě bych určitě oddělila příběhy ostatních od samotného Míšina příběhu - který popisuje velmi hezky, ale přijde mi škoda, že z Míšy je tam toho málo. První díl mě díky tomu bavil víc.

16.04.2021

Tak tohle byla síla. Vlastně to bylo daleko silnější než autorčina předchozí kniha. Zdá se mi, že být abstinentkou je těžší než být alkoholičkou pokoušející se skončit. Ta stigmatizace, otravné okolí, neustále stejné řeči lidí okolo... Hrozné. Kniha skvělá.

23.03.2021

Pro mne hodnotnější než Zápisník alkoholičky. Míša má s odstupem času vše mnohem víc srovnané a zmiňuje životní záležitosti, které by si nejen "abstinenti" měli vzít k srdci. Příběhy různých lidí, různé postoje do knížky rozhodně patří.

20.03.2021

Pro každého kdo si prochází jak začátkem cesty, nebo již na cestě je, skvělý pomocník. Stejně i pro rodinné příslušníky. Pro neznalé tématu a Míši cesty čitelné díky opakovaným částem textu z předešlé knihy.

15.03.2021

Jelikož první Zápisník mě velice zaujal líčením Míšina pádu do závislosti, po pokračování jsem rád sáhl, o to víc se zjištěním, že v něm budou i příběhy dalších lidí co si závislostí na alkoholu prošli. Kniha se opět čte sama, nenudí. Míša rozvíjí své úvahy, s odstupem reflektuje některé své prožitky. Popisy toho co pro ni abstinence znamená, jak na ni reaguje okolí, a jak ona sama řeší situace, kdy by mohla alkoholu znovu propadnout jsou velmi zajímavé, a myslím, že i poučné. Poučné je to i pro osoby, co se závislostí nikdy nesetkali, a myslí si, že celé řešení závislosti je v prosté silné vůli odmítnout. Bohužel je problém mnohem složitější, a samotná vůle s tím často tolik nesvede.
Tentokrát musím ale i něco vytknout. Je to sice můj subjektivní dojem, ale myslím, že přetisknuté příběhy dalších lidí příliš nezapadly do konceptu, v kterém byla síla první knihy. Na ní jsem oceňoval především to, že je vlastně příběhem "obyčejné alkoholičky", žádný extrém. Nebyl to příběh typu "Katka - jako malá jsem propadla závislosti na alkoholu, postupně přidala drogy, prášky, propadla se na dno, žila na ulici, začala šlapat chodník a střídala léčebnu za léčebnou". Absolutně to nemíním zlehčovat. Ale tyhle příběhy jsou obyčejnému člověku často velice vzdálené, a najít v nich poučení pro sebe či okolí je hrozně těžké. Pokud máte třeba v okolí alkoholika hladinkáře, který se dlouhodobě ustálil na svých 6-10 pivech denně, případně jiné typy ustálených případů, co se (alespoň zdánlivě) už dál nepropadají, tak příklad člověka co se vcelku rychle propadne i do drog a a na dno společnosti příliš inspirace neposkytuje, jelikož je až příliš cizí a odlišný. V tom byla síla Míšina příběhu. Popis mládí a prvního pití, hádky s rodinou, objektivní i subjektivní důvody pití, zvyšování dávek, první vážné důsledky... Tohle si může představit spousta lidí, najít v tom sebe, blízkého, někoho z okolí, a na základě toho se může leckomu rozsvítit výstražné světýlko "pozor, nepřipomíná ti to něco/někoho?" Holka co vyzkoušela všechny známé drogy a šestkrát se léčila vám moc nepomůže k případu vaší tety, co žije vcelku normálně, jen s tím, že každý večer vypije litr vína. Chápu, že tohle je subjektivní, ale já bych se radši snažil zachránit tyhle statisíce až miliony případů co balancují na hraně, než pořád dokola opakovat kam až se můžete teoreticky propadnout, když budete mít fakt smůlu. Za sebe bych tedy doporučil se soustředit víc na případy "od mládí pil dost, myslel, že se moc neděje a je to normální, chlastal první ligu, pak se něco odehrálo a začalo mu to docházet, zjistil, že to fakt není v pořádku, a rozhodl se něco udělat", či podobné typy alkoholiků, jako byl Míši táta. Myslím, že by to inspirovalo (a v důsledku i zachránilo) mnohem víc lidí.