Zápisky grafomanovy: vzpomínky a deníkové záznamy
Michal Novotný
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363913/mid_zapisky-grafomanovy-vzpominky-a-den-st2-363913.jpg
5
1
1
Zápisky grafomanovy jsou montáží deníkových záznamů básníka, překladatele a účastníka českého kulturního života, které si téměř čtyřicet let zapisoval, a aktuálních vzpomínek, jež mu tyto záznamy asociovaly. Setkáme se tak s originálními postřehy a názory na výjimečná období a osobnosti naší historie. Michal Novotný se narodil v Protektorátu Čechy a Morava v rodině architekta Jiřího Novotného v Praze. Ten mimo jiné pracoval do poloviny třicátých let jako scénograf divadla E. F. Buriana, ale, jako člen organizace českých levicově orientovaných intelektuálů Levá fronta, byl i politicky aktivní. Michalova matka byla neteří kubistického sochaře Otto Gutfreunda a jeho dědečkem z otcovy strany byl architekt Otakar Novotný, který navrhl například budovu Spolku výtvarných umělců Mánes. V domácnosti u Novotných se tak přirozeně velmi často objevovaly osobnosti českého kulturního a společenského života. Diskutovalo se o politice, ale hlavně o umění. Jména Karel Poláček, Ferdinand Peroutka, Ivan Olbracht, Helena Malířová, skladatel Nedbal, Emil Filla, Vincenc Beneš. Vzpomínky na ně, které přetrvaly, se přenášely na další generaci a Michal Novotný je nyní ve své knize zprostředkovává veřejnosti jako dobový dokument. S nadhledem a jemnou ironií popisuje autor padesátá léta; zde jsou zvláště výrazné vzpomínky na jeho atletického trenéra Jana Hanče, o němž se až později dozvěděl, že je to onen slavný Hanč, autor Událostí. V letech šedesátých už vystupují v Novotného textech jeho vrstevníci, dnes známí literáti, básníci Petr Kabeš, Eugen Brikcius nebo kritik Jan Lopatka. Literárním prostředím je prorostlé i Novotného zaznamenání posledních dvaceti pěti let, kdy působil ve funkci šéfa Českého literárního fondu, později stejnojmenné nadace.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2003 |  Zákulisí slov |
| 1983 | Kde bydlely Venuše |
| 2006 | Zákulisí slov do třetice |
| 2004 | Zákulisí slov podruhé |
| 1986 |  Svět ve škatulce |
Z této knihy mám velmi dobrý pocit. Jde o výpisy z deníků (školních sešitů), které si vedl autor po celý život . Narodil se v roce 1942 a v životě toho prožil opravdu dost. Kniha se čte sama, není časově rozdělena, různá období se střídají, autor se vrací do svých mladých let a právě proto čekáme co zajímavého nám sdělí. Je toho moc. Absolvent VŠ ekonomické, také dělník,úředník a po listopadu 1989 se nechal "ukecat" a přijal místo ředitele Literárního fondu, později Nadace .
Ale uvádím pár pochoutek:
Tak třeba k začátku 50-tých let: jeho třída měla být slavnostně "ošátkována" (žáci masově přijímáni za pionýry dostávali rudé šátky. Až na jednoho, který se přiznal soudruhu řediteli, že nesplňuje podmínky přijetí. Ze vzteku, že jim školník sebral o přestávce míč, později rozbil jedno z oken v jeho bytě , to by Oleg Koševoj z Mladé gardy nikdy neudělal). Když na náměstíčku před školou dostávali všichni šátky on to sledoval, sedíc na stromě, z výše. Bylo mu smutno. I reakcionáři dostali šátek. Rozbrečel se, nedával pozor, sklouzl po větvi, upadl a brečel nad tou potupou. Jediná blbá Klikorková ho chtěla potěšit : " Tak nebul ! (Šeptala mu s nudlí u nosu.) Budu ti šátek půjčovat, budeme se střídat...
Celostátní konference Svazu Čs.spisovatelů r.1959:
Pavel Kohout - odpovídá k Seifertovi na jeho projev v r.1956: Kde jsme byli ? Byli jsme v prvních řadách staveb socialismu, a kde jste byl vy ? (V roce 1959 bylo Pavkovi Kohoutovi již okolo 30-ti let - ať tedy nekecá, že po XX.sjezdu prozřel) !
Po roce 1990 jsem byl na cyklistickém výletě v Zákolanech. Stojím před obrovskou sochou Zápotockého a chci se napít z bidonu. Přijíždí další chlápek, vyvalí oči na sochu: "Ty vole ! Von tam má kytky ? To se poseru !"
Čas s knihou plyne a najednou jsem na konci...
Dobrá práce pane Michale Novotný !