Chmurná budoucnost dlouhověkých
Ivo Hury
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505093/bmid_chmurna-budoucnost-dlouhovekych-F0V-505093.jpg
3
2
1
Zaklínač Torwolf série
< 3. díl >
Zaklínač Torwolf je trochu jiný kalibr, než jeho bratři proměněnci. Neorají s ním čarodějky, netahá se s malými caparty, nenosí na krku řetěz s medailonkem, dokonce ani náušničku v uchu nemá. Je to prostě zaklínač. Nevrlý, domlácený staletími soubojů, nepříčetný z toho, jak se vše kolem něj prudce mění. A aby toho nebylo málo, neustále je vlečen příběhy, které ho jen a jen přesvědčují, že konjunkční příšery blednou před tím, co dokáže dělat samotný člověk. Kniha Chmurná budoucnost dlouhověkých vede Torwolfa do míst, kde se narodil, kde prožil dětství a kde jej nakonec druidové vyvolili pro jeho nelehký úkol. Návraty domů bývají ale těžké, obzvláště poté, co se tisíciletí neukázal a toulal se po své stezce. Jenže problémy mají tendenci se akumulovat, což Torwolf pozná v okamžiku, když musí zkřížit meč s mladým šlechtickým floutkem, pro kterého je terorizování otcova kraje zábava. K tomu se přimotá překrásná ledová čarodějka, pokusí se ho zabít podivná bytost, která se snaží přeměnit v draka a samozřejmě nesmí chybět ani trpaslík. Byť poněkud přerostlý. Zaručená kombinace mířící k problémům, které nakonec někomu zlomí vaz.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ta jediná z cest |
| 2018 | Minsk Express |
| 2020 | Dům do krajiny bezbožných |
| 2020 | Příliš chladný den |
| 2018 | Albertus Kvajk: Bajka prvá |
Kniha Chmurná budoucnost dlouhověkých je v
| Přečtených | 3x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 3x |
Tato kniha ve mě při čtení vzbudila celou řadu myšlenek a pocitů. Ano, většinou to byly myšlenky ve stylu "Ten chlap vážně neumí psát", nebo " Proč se tou hloupostí vlastně tak týrám".
Úvodní část probouzela téměř osvícenský pocit naděje, že by autor náhodou, po těch letech, mohl doznat něčeho, jako lehké sebereflexe. Skoro, jako by četl kritiku na své předchozí díla, a snažil se je až přehnaně zkorigovat.
Změní povahu hlavní postavy, začne se ohánět rysy jejího archetypu, jen aby si příležitostně neodpustil trapné poznámky na adresu toho, na kom parazituje. Parodie je to, že tím docílil pravého opaku. Okradl svého protagonistu o těch pár drobností, které ho činily zajímavým.
Bylo to ale až na konci knihy, kdy mé myšlenky našly to správné přirovnání:
Pan Hury je takový český ekvivalent moderního Hollywoodského scénáristy. Myslí si, že má zajímavé nápady, a názory, které potřebuje sdělit světu, ale nedokáže je poskládat do uceleného celku. A tam kde pokulhává, nastrčí berličku v podobě mnohem známějších a úspěšnějších tvůrců.
Zatím to jediné, co by mu opravdu stačilo, a pomohlo, je přestat vydávat 2+ knih ročně a občas dát svůj rukopis přečíst někomu, kdo mu dokáže upřímně do očí dát zpětnou vazbu, a zeptat se ho na takové hloupé otázky jako: "Vážně se ti zdá vhodné použít ve středověce laděné fantasy pojem Blbeček z léčebny?" nebo "Hej, přečti si tady tu kapitolu ještě jednou. Mám pocit že tu zaměňuješ tyhle dva pojmy." a "Nemyslíš že by bylo lepší to vyvrcholení rozepsat na víc jak dvě stránky?"¨
Kniha ve své podstatě nemá žádné rozuzlení. Torwolf z pravidla působí jako ta nej-neschopnější postava z celé družiny. Úvodní část je až trapně podobná první knize. Několikrát si v knize protiřečí, nebo nedokáže srozumitelně předat informace, a tím ničí iluzi svého světa. Atd...
Existuje taková trapná internetová fráze: Dělám to, abyste vy nemuseli.
Četl jsem to, vy opravdu nemusíte.